6 Cmo 116/2023-82 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelé a) a b) se návrhem ze dne 7. dubna 2019 domáhali určení neplatnosti usnesení valné hromady , Jméno advokáta B, . (dále jen „společnost“) konané dne 7. ledna 2019, vyslovení zneužití hlasovacího práva na zasedání valné hromady společnosti konané dne 7. ledna 2019 účastníky 2) až 4) a přiznání přiměřeného zadostiučinění. Usnesením ze dne 14. května 2020, č. j. 73 Cm 49/2019-28, soud prvního stupně poslední dva nároky vyloučil k samostatnému projednání. V projednávané věci byl předmětem řízení nárok navrhovatelů, aby soud rozhodl, že k hlasům účastníků 2) až 4) na valné hromadě společnosti se nepřihlíží.2. Podáním ze dne 15. září 2022 a ze dne 16. září 2022 vzali navrhovatelé návrh na zahájení řízení zpět a navrhli, aby účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a aby jim byla vrácena zaplacená část soudního poplatku.3. Společnost a druhý účastník se zpětvzetím návrhu souhlasili a žádali o přiznání nákladů řízení. Navrhovatel a) dodatečně odůvodnil zpětvzetí návrhu průtahy v řízení před soudem prvního stupně, který byl ve věci 3 roky nečinný a případný výrok soud vyhovující žalobě již pro navrhovatele a) nemá význam. Navrhovatel b) měl za to, že návrh na určení, že se k hlasům účastníků č. 2) až 4) nepřihlíží, neměl být vylučován k samostatnému řízení. Tato skutečnost by měla být zohledněna i při rozhodování o nákladech řízení, neboť účastníci činili ve všech třech řízeních prakticky stejná podání. Účastníci č. 3) a 4) se ke zpětvzetí návrhu nevyjádřili.4. Soud prvního stupně napadeným usnesením zastavil řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobcům nevrátil zaplacený soudní poplatek (výrok III). Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s tím, že řízení nebylo zastaveno ani pro zavinění žalobců, ani pro chování žalovaného.5. Proti tomuto usnesení podali odvolání společnost a druhý účastník, a to pouze proti výroku II. o nákladech řízení. Ostatní účastníci odvolání nepodali. Ostatní výroky napadeného usnesení, a rovněž výrok II vůči účastníkům 3) a 4), nabyly proto samostatně právní moci, což má mj. za následek i zánik účasti účastníků 3) a 4) v řízení.6. Účastníci 1) a 2) ve svých odvoláních uvádí shodně uvádí, že to byli navrhovatelé, kdo zpětvzetím žaloby zavinili zastavení řízení. Účastníci svým chováním ke zpětvzetím žaloby nepřispěli a případné průtahy v řízení nemohou jít k jejich tíži. Návrh byl od počátku nedůvodný. Navrhli proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil ve výroku II tak, že účastníkům 1) a 2) přizná náhradu nákladů řízení.7. Navrhovatelé ve svých vyjádřeních považují napadený výrok o nákladech řízení za správný. Opakují argument, že návrh neměl být vyloučen k samostatnému řízení a za takto rozdělená řízení neměla být přiznána náhrada nákladů, jelikož účastníci činili ve všech třech řízeních prakticky stejná podání. Účastníci činili v řízení neúčelné úkony. Účastníci navrhli potvrzení napadeného výroku usnesení soudu prvního stupně.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Odvolací soud předesílá, že řízení o vyslovení, že k hlasu člena korporace se nepřihlíží, je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“ – srov. také jeho § 88), a má charakter řízení nesporného. Z toho plyne také označení účastníků v záhlaví tohoto usnesení. Uvedený zákon upravuje náhradu nákladů řízení v § 23 pouze pro řízení, která lze zahájit i bez návrhu, a pro řízení ve věcech manželských a partnerských. Řízení o vyslovení, že se k hlasu člena korporace nepřihlíží, však upravuje § 212 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jako řízení, které lze zahájit jen na návrh. Odkazem v § 1 odst. 3 z. ř. s. se proto náhrada nákladů řízení řídí občanským soudním řádem.10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. Odvolací soud připomíná ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které „rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním otázky zavinění výsledku řízení bez komplexního zhodnocení okolností případu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení“ (nález ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 439/06, a mnohé další).12. Účastník 2) správně poukazuje na ustálenou judikaturu, podle které „v § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. promítají zákonné principy, podle kterých náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná (§ 142 o. s. ř.), popřípadě účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Náklady účastníka řízení přitom představují majetkovou újmu (zásah do majetkové sféry), kterou účastník utrpěl v adekvátní příčinné souvislosti se samotným řízením. Z dotčených ustanovení dále plyne, že tento zásah je účastník bez náhrady povinen strpět zásadně jen tehdy, pokud jej sám způsobil. Institut náhrady nákladů řízení tak představuje zvláštní případ náhrady škody, a to škody, která účastníkovi vznikla v souvislosti se sporným řízením. Zásada zavinění obsažená v ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., uplatňující se v případě zastavení řízení (kdy nebylo rozhodováno meritorně), jež z podstaty věci vylučuje užití kritéria úspěchu ve věci, vychází objektivně z toho (chápáno v čistě procesním slova smyslu), kdo zavinil, že řízení nemohlo dojít do stádia meritorního rozhodování a muselo být zastaveno (např. pro zpětvzetí žaloby). Jinými slovy, pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být rozhodnuto meritorně, a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit náklady řízení druhé procesní straně náklady řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1912/2015; srov. také judikaturu tam citovanou). V uvedeném usnesení (a mnohých dalších) dospěl Nejvyšší soud k závěru, že důvody, pro které vzal navrhovatel návrh zpět, nejsou pro účely rozhodování o nákladech řízení významné, ledaže by mu ze strany žalovaného bylo plněno, co žalobou požadoval.13. Brali-li tedy v projednávané věci navrhovatelé návrh zpět proto, že vzhledem k době uplynulé od sporné valné hromady již pro ně navrhovaný výrok soudu nemá význam, nejde o důvod, který by šel k tíži ostatních účastníků řízení. Totéž platí i pro (objektivně skutečně nesprávný, viz § 88 odst. 4 z. ř. s.) postup soudu prvního stupně, spočívající ve vyloučení věci k samostatnému řízení. Společnost i účastník 2 proto mají proti navrhovatelům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Navrhovatelé nemají v projednávané věci postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o. s. ř., a proto platí náklady ostatních účastníků rovným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.).14. K tomu nutno podotknout, že neúčelnost nákladů řízení nelze dovozovat z toho, že projednávaná věc neměla být vyloučena k samostatnému řízení, nýbrž jedině z toho, zda za dané procesní situace směřoval předmětný úkon právní služby k obraně účastníka, či zda se jednalo o úkon nadbytečný. Za nadbytečné tak rozhodně nelze označit úkony spočívající v účasti u jednání soudu, ve vyjádření účastníka ke zpětvzetí žaloby na výzvu soudu ani ve vyjádření k odvolání.15. Účelně vynaložené náklady společnosti sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 3 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu a vyjádření ke zpětvzetí žaloby) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 300 Kč,b. tří režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč,c. náhrady za 21% DPH ve výši 2 142 Kč.16. Účelně vynaložené náklady účastníka 2) sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 4 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu a vyjádření ke zpětvzetí žaloby) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 12 400 Kč,b. čtyř režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč,c. cestovného k jednání soudu prvního stupně dne 18. 8. 2022 na trase , Anonymizováno, (2 x 205 km, 1:55 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem , Anonymizováno, s kombinovanou spotřebou 5,1 l nafty/100 km (vyhláška č. 116/2022 Sb.), v částce 2 911,90 Kč,d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát čtyř půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 800 Kč,e. náhrady za 21% DPH ve výši 2 856 Kč.17. Odvo