6 Cmo 126/2023-20 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 11. 4. 2023 domáhá se navrhovatel, aby soud obnovil likvidaci společnosti , Jméno navrhovatele B, . v likvidaci (dále jen „společnost“). Uvedl, že se jako bývalý likvidátor společnosti dozvěděl, že společnost má další majetek, a to pohledávky vymáhané soudním exekutorem , jméno FO, .2. Napadeným usnesením ustanovil soud účastníkovi 2) , Jméno navrhovatele C, ., (dále jen „společník“) opatrovníkem advokáta , jméno FO, , neboť se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, není možné zjistit ani jeho osoby blízké a není zde ani jiná vhodná osoba, kterou by mohl opatrovníkem společníka ustanovit.3. Proti tomuto usnesení podal odvolání ustanovený opatrovník. Uvedl, že ve věci zrušení téže společnosti byl v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 85 Cm 155/2019 ustanoven jejím opatrovníkem, a musí tedy poskytnutí právních služeb společníkovi odmítnout, neboť již poskytl právní služby společnosti, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy společníka. Opatrovník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a ustanovil jiného opatrovníka.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných důvodů, než které uvedl odvolatel. Odvolací soud je však oprávněn přezkoumat napadené usnesení i z jiných důvodů, týkají-li se toho, co soud prvního stupně řešil v napadeném výroku usnesení (§ 212a odst. 1 a 6 o. s. ř.).5. Podle § 29 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení (odstavec 2). Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat (odstavec 3). Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí (odstavec 4 věta první až třetí).6. Podle § 50b odst. 4 písm. c) věty za středníkem o. s. ř. usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu. Záznam o tom, že by napadené usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu prvního stupně (§ 50l o. s. ř.), se ve spisu nenachází.7. Dále podle ustálené judikatury „i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby opatrovník do důsledku hájil zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce“ (nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 559/2000). Ustanovení procesního opatrovníka musí předcházet šetření o tom, zda je jeho ustanovení skutečně nezbytné, tj. v projednávané věci, zda společníkovi skutečně nelze doručovat do ciziny. V projednávané věci je přitom společník podle výpisu ze slovenského obchodního rejstříku, který je založen ve spise, obchodní společností, která má dva jednatele, z toho jednoho s bydlištěm v České republice. Soud prvního stupně učinil jediný pokus o doručení do sídla společnosti, a to přímo poštou na tzv. růžovou doručenku. Zcela ignoroval možnost pokusit se o doručení návrhu prostřednictvím dožádaného slovenského soudu postupem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1784 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních. Toto nařízení přitom umožňuje doručit písemnost fikcí podle právních předpisů tohoto státu. Závěr, že se společníkovi nedaří doručovat do ciziny, lze učinit až tehdy, nelze-li mu doručit ani posledně uvedenou cestou a nezdaří-li se kontaktovat ani známé společníkovy jednatele, kteří by také byli oprávněni převzít zásilku za společníka.8. Závěr soudu prvního stupně o tom, že společníkovi je třeba ustanovit opatrovníka, a že společník nemá žádné osoby blízké, které by souhlasily s převzetím funkce opatrovníka, byl tedy předčasný.9. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.10. Pro úplnost odvolací soud znovu upozorňuje na to, že usnesení o ustanovení opatrovníka podle § 29 o. s. ř. je třeba vyvěsit na úřední desce soudu. K otázce střetu zájmů pak odvolací soud poukazuje usnesení ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, uveřejněném pod R 1/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „Ve zvláštních řízeních soudních je ovšem situace odlišná právě v tom, že účastníci těchto řízení nevystupují v kontradiktorním postavení. Proto zde na střet zájmů, který je přirozeně přítomný mezi stranami sporných řízení, nelze usuzovat jen s odkazem na procesní postavení účastníků. Otázku, zda mezi účastníky řízení, která nemají spornou povahu, dochází ke střetu zájmů, jenž je imanentní mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, je nutné řešit s odkazem na povahu (hmotně)právního vztahu, který má být v řízení vypořádán.“ Zájmy rušené společnosti a jejího společníka v řízení o zrušení společnosti s likvidací nutně nemusí být v rozporu, a tedy nemusí vylučovat právního zástupce společnosti ze zastupování společníků a naopak.11. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).