6 Cmo 140/2023-131 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 24. 11. 2017, č. j. 5 C 70/2013, vyloučil Obvodní soud pro Prahu 3 k samostatnému projednání návrh žalobce ze dne 3. 5. 2013, doplněný podáním ze dne 6. 2. 2015, kterým se domáhal vypořádání podílového spoluvlastnictví k podílu ve výši 50 % na společnosti , Jméno advokátky B, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“ a „podíl“). Podíl nabyli účastníci v dědickém řízení po jejich zemřelém otci , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 8. 2011, č. j. 32 D 1593/2008-466, nabyl žalobce na dědictví (a tedy i sporném podílu) podíl o velikosti 40,79 % a žalovaná 59,21 %. Žalobce tvrdil, že hodnota podílu činí 2 250 000 Kč, a navrhl, aby podíl byl přikázán jemu s tím, že žalované uhradí 59,21 % z uvedené částky.2. Žalovaná měla za to, že projednání věci brání překážka věci zahájené, neboť u Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 74 Cm 35/2011 vedeno řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Žalobce, který je zároveň jednatelem společnosti, neplní své povinnosti - nenaložil s uvolněným podílem, nesvolává valné hromady, neposkytuje žalované informace o hospodaření společnosti. Společnost vlastní dva byty, nebytové prostory a garáž.3. Usnesením ze dne 14. 12. 2017, č. j. Ncp 1092/2017-31, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení (výrok II.).5. Soud prvního stupně konstatoval, že skutkový stav není mezi stranami sporný, případně je soudu znám z jeho činnosti. Zůstavitel zemřel , Anonymizováno, . Společnost měla kromě něj ještě druhého společníka, , jméno FO, , která zemřela dříve než zůstavitel. Protože podíly ve společnosti se podle společenské smlouvy nedědí, přešel podíl po , jméno FO, na společnost. Společnost se zabývá pronájmem bytů a nebytových prostor. Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2011 jmenován jednatelem společnosti. Od té doby však nečiní žádné úkony k tomu, aby bylo svoláno jednání podílových spoluvlastníků, kteří by přijali rozhodnutí jediného společníka o naložení s druhým podílem, který přešel na společnost. Účastníci se nezvolili ani společného zástupce, jsou mezi nimi trvalé rozpory a dohoda není možná. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 2. 2013, č. j. 74 Cm 35/2011-101, zrušil společnost s likvidací a povolal likvidátora. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 14 Cmo 473/2014-187, přerušil řízení o odvolání proti posledně uvedenému usnesení do skončení řízení v projednávané věci. Ani jeden z účastníků nemá finanční prostředky na vyplacení druhého společníka.6. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na datum podání žaloby má být postupováno podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., rovněž však aplikoval zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Podanou žalobu vyhodnotil jako žalobu na určení, komu připadne podíl, ve smyslu § 80 o. s. ř. Měl za to, že účastníkem řízení by měla být také společnost, neboť jinak by pro ni nebylo rozhodnutí soud závazné, a nevznikla by jí tedy povinnost zapsat určeného společníka do seznamu společníků. Nepodal-li žalobce žalobu také proti společnosti, nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Přesto se soud prvního stupně zabýval i „dalšími skutečnostmi ve věci samé“. Dospěl k závěru, že obchodní podíl může náležet více osobám, v takovém případě představují spolumajitelé jediného společníka a na vztahy mezi spolumajiteli se použijí ustanovení § 137 a násl. obč. zák. Chce-li některý ze spolumajitelů ukončit svoji účast ve společnosti, může se s ostatními spolumajiteli dohodnout na zrušení spolumajitelství, případně může k jeho návrhu rozhodnout o zrušení spolumajitelství soud. Pokud by nezamítl žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu, nezrušil by spoluvlastnictví a nevypořádal je z důvodů zvláštního zřetele hodných, které spatřoval v tom, že spoluvlastnický podíl se nedědí. Nebyl tedy důvod k tomu, aby se stal součástí dědictví. Podíl je podle soudu prvního stupně stále volný, a společnost jej tedy má podle § 213 z. o. k. prodat. Druhým důvodem je podle soudu prvního stupně nepravomocné rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací a třetím nedostatek majetku účastníků, ze kterého by mohli druhého z nich vyplatit. Soud prvního stupně má za to, že odvolací soud by měl potvrdit usnesení soudu prvního stupně o zrušení společnosti s likvidací, načež by likvidátor prodal majetek společnosti a účastníky vyplatil podle jejich dědických podílů.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého jde o určovací žalobu. Oprávněnost žaloby vychází ze základních občanských práv, podle kterých není nikdo povinen setrvávat ve spoluvlastnictví. Naléhavý právní zájem není třeba prokazovat. Stejně nesprávný je podle žalobce i závěr soudu prvního stupně, že účastníkem řízení má být i společnost. Rozsudek ve věci samé by byl podkladem pro oznámení, že došlo ke změně v osobě spolumajitelů obchodního podílu, a následně k zápisu do seznamu společníků a obchodního rejstříku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaná považovala v písemném vyjádření napadený rozsudek za věcně správný. Jedinou snahou žalobce je dosáhnout zrušení účasti žalované ve společnosti a zrušení předběžného opatření, které zakazuje zcizit nemovité věci v majetku společnosti.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.10. Odvolací soud předesílá, že řízení o rozdělení spoluvlastnictví k podílu ve společnosti má předmět diametrálně odlišný od předmětu řízení o zrušení téže společnosti s likvidací. Rozhodně tedy projednání věci nebrání překážka věci zahájené ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř.11. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3069 o. z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti.12. Z uvedených přechodných ustanovení podle odvolacího soudu jasně plyne, že dosavadními předpisy (tj. občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb, dále jen „obč. zák.“, a obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb., dále jen „obch. zák.“) se řídí pouze následky smrti zůstavitele ve vztahu ke spornému podílu.13. Podle § 116 odst. 2 věty první a druhé obch. zák. obchodní podíl se dědí. Společenská smlouva může dědění obchodního podílu vyloučit, nejde-li o společnost o jediném společníku. V době smrti zůstavitele nebyl ve společnosti žádný jiný společník, druhý obchodní podíl totiž držela společnost sama. Ani podle obchodního zákoníku nesměla společnost vykonávat práva spojená s vlastním obchodním podílem (§ 120 odst. 2 obch. zák.). Odvolací soud je proto toho názoru, že soudy v dědickém řízení postupovaly správně, jestliže podíl zahrnuly do dědictví po zůstaviteli, a za situace, kdy se účastníci jako jediní dědici nedohodli na vypořádání pozůstalosti, potvrdily nabytí sporného podílu účastníkům jako podílovým spoluvlastníkům v podílech odpovídajících jejich dědickým podílům. Úvaha odvolacího soudu, že i podíl zůstavitele se měl stát uvolněným podílem a přejít na společnost, by znamenala, že by společnost zůstala zcela bez společníků, což je důsledek, kterému má § 116 dost. 2 druhá věta obch. zák. zabránit. Ustanovení společenské smlouvy, že obchodní podíl ve společnosti se nedědí, se nemohlo uplatnit. Odvolací soud tedy uzavírá, že sporný podíl není podílem uvolněným, nýbrž je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a to z 59,21 % ve vlastnictví žalované a z 40,79 % ve vlastnictví žalobce.14. Jestliže podílové spoluvlastnictví účastníků k podílu přetrvalo do současné doby, řídí se vztahy mezi účastníky týkající se společného podílu i vypořádání spoluvlastnictví novou právní úpravou (§ 3028 odst. 2 o. z.).15. Podle § 31 z. o. k. podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Podle § 32 odst. 3 z. o. k., je-li podíl v obchodní společnosti ve spoluvlastnictví, jsou spoluvlastníci společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci.16. Podle ustálené judikatury je podíl ve společnosti s ručením omezeným věcí nehmotnou movitou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo