6 Cmo 169/2023-445 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni a) částku 26 299 € s přísl. představovanou vratkou kupní ceny po odstoupení žalobkyně a) od kupní smlouvy, a to oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalovanému zboží - nákladní a zemědělské vozidlo , Anonymizováno, , ve výroku II. zamítl návrh na vrácení zbývající části kupní ceny 1 701 € s přísl. z důvodu obohacení se v tomto rozsahu žalobkyně a) na úkor žalovaného, ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 61 317 Kč, ve výroku IV. , Jméno advokátky A, , žalobcům ustanovené zástupkyni, přiznal vůči státu náhradu nákladů za zastupování žalobců ve výši 149 493 Kč, ve výroku V. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu v plné výši náklady spojené se zastoupením žalobkyně a) , Jméno advokátky A, , a to ve výši, jak bude uvedena v samostatném usnesení, ve výroku VI. uložil žalobci a) , jméno FO, , jenž vzal zpět žalobu, povinnost zaplatit žalovanému náklady zastavovaného řízení ve výši 68 880 Kč a ve výroku VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek z návrhu, když žalobci byly od soudních poplatků osvobozeni.2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž se oba žalobci, a následně po zpětvzetí žaloby žalobcem b), již pouze žalobkyně a), domáhali zaplacení 28 000 € s příslušenstvím proti povinnosti žalobkyně a) vrátit žalovanému zpět nákladní zemědělské vozidlo , Anonymizováno, . Podle žaloby od žalované společnosti žalobkyně a) zakoupila vozidlo mající vlastnosti inzerované k prodeji žalovanou společností na emailové stránce žalovaného , Anonymizováno, Zde měl žalovaný nabízet vozidlo vyrobené v roce 1999, uvedené do provozu v Itálii v roce 2001 za cenu 28 000 €. Žalobkyně a) tak měla být se stavem vozidla seznámena toliko prostřednictvím fotodokumentace k inzerátu.3. Na místo inzerovaného vozidla však mělo být dodáno vozidlo roku výroby nikoli 1999, ale 1985, přičemž zemí uvedení do provozu nebyla Itálie, ale předchozí majitel vozidlo uvedl do provozu a provozoval v Německu. Uvedené měla žalobkyně a) zjistit až následně po uzavření smlouvy. Stejně jak následovně měla zjistit, že vozidlo mělo být dle vyjádření odborného servisu za konečnou hranicí své technické životnosti, ačkoli měl inzerát tvrdit, že stav vozidla odpovídá 70 až 80% hodnoty nového vozidla. Vozidlo mělo být žalobkyni a) dodáno dne 10. 7. 2009 pouze s klíčky k zapalování bez dokladů a bez klíčů od vozidla. Proto mělo být reklamováno kupujícím, a to emailem z 4. 8. 2009 a bylo požadováno zaslání technického průkazu a dokladu o vyřazení vozidla z provozu v Itálii se stanovením lhůty deseti dnů pod hrozbou odstoupení od smlouvy. Technický průkaz od vozidla s uvedením nesprávného roku výroby, jak mělo být zjištěno později, měl být doručen žalobkyni a) až v září 2009, avšak bez potvrzení o vyřazení vozidla z provozu v Itálii, což bránilo přihlášení vozidla na dopravním inspektorátu , právnická osoba, . Zároveň měla žalobkyně a) v listopadu 2009 zjistit, že není hodnověrné tvrzení žalovaného o roku výroby vozidla. Proto mělo být žalobkyní a) neprodleně emailem ze dne 11. 11. 2009 od kupní smlouvy odstoupeno a mělo být požadováno vrácení zaplacené kupní ceny 28 000 €.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil skutkový stav v souladu s žalobními tvrzeními a věc posoudil zejména podle článku 5 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I.), podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní a závazkové vztahy z 19. 6. 1980, podle Úmluvy o OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, vyhlášené ve Sbírce zákonu ČR pod č. 160/1991 Sb. (dále jen CISG), podle § 2 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen ZMPS) a podle italského občanského zákoníku (dále jen IOZ).5. Soud I. stupně učinil právní závěr, podle něhož žalobkyně a) v době uzavření smlouvy neznala datum výroby automobilu , Anonymizováno, a ani to vědět nemohla. Není přitom podle soudu I. stupně rozhodné, zda žalovaný žalobkyni a) i úmyslně či neúmyslně uvedl v omyl, neboť tato jeho odpovědnost existuje podle soudu I. stupně bez zavinění. Podstatné je podle soudu I. stupně pouze to, že k uvedenému závažnému porušení smlouvy žalovaným došlo. Žalobkyně a) tedy mohla odstoupit od smlouvy dle článku 49 písm. a) CISG za použití čl. 45 odst. 1 písm. a) CISG. Žalobkyně při odstoupení od smlouvy podle soudu I. stupně dostála čl. 39 odst. 1 CISG, neboť oznámila žalovanému vadu (spolu s odstoupením od smlouvy) den po jejím zjištění, a tedy v přiměřené době po té, kdy vadu spočívající v mnohem vyšším stáří vozidla zjistila. Řádně proto podle soudu I. stupně učinila obě právní jednání nutné k vrácení záležitostí stran do stavu před kontraktem, tedy včasně vytkla vadu a odstoupila od smlouvy. Žalobkyně a) podle soudu I. stupně má za této situace nárok na vrácení kupní ceny dle čl. 81 odst. 1 a 2 CISG s tím, že předmět kupní smlouvy vrátí.6. Ve vztahu k úvaze nad možným pochybením žalobkyně a) při opatrování vozidla po odstoupení od kupní smlouvy soud I. stupně ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , pro obor ekonomika - ceny a odhady motorových vozidel a zemědělských strojů, jenž potvrdil stáří vozidla roku výroby 1985. Soud I. stupně tak v uvedené otázce vycházel ze skutečnosti, že předmětné vozidlo , Anonymizováno, ročník výroby 1985, staré 24 let, mohlo mít v době koupě roce 2009 hodnotu 28 000 €, a to v případě, že by bylo přihlášeno k provozu v ČR. Jelikož však nebylo možno jej užívat v České republice, vozidlo mělo podle soudu I. stupně hodnotu v roce 2009 pouze 400 000 Kč a jedná se o hodnotu vozidla určeného pouze pro náhradní díly. Podle soudu I. stupně vycházejícího ze závěrů znalce, po dobu, kdy vozidlo bylo v držení žalobkyně a), bylo provozuschopné a pro udržení plné provozuschopnosti musela být do něj investována částka ve výši cca 203 000 Kč, z toho cca 163 000 Kč na několikerou výměnu provozních kapalin a dílů a dále pro jeho ochranu před povětrnostními vlivy mělo být vozidlo ukryto pod krycí plachtou. Z hlediska funkčnosti krytí by podle znalce bylo nutno pořídit plachty dvě, každou v hodnotě cca 20 000 Kč. Podle soudu I. stupně náklady na uvedenou údržbu ve výši 163 000 Kč by se však na hodnotě vozidla neprojevily, avšak krycí plachtu vozidlo mělo mít. Proto podle soudu I. stupně žalobkyně a) tím, že nevynaložila uvedenou částku 40 000 Kč na plachty, ačkoli tak ve prospěch vozidla žalovaného učinit měla za účelem zachování jeho hodnoty, se na úkor žalovaného v uvedeném rozsahu představovaném v přepočtu 1 701 € bezdůvodně obohatila. Uvedený závěr soud I. stupně učinil zejména na základě aplikace § 2 ZMPS a IOZ, a zejména jeho hlavy VIII o bezdůvodném obohacení. Z uvedeného důvodu soud I. stupně žalobu v uvedeném malém rozsahu v částce 1 701 € zamítl a ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl.7. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (odvolatel) do výroků I., III., IV., V. a VII. a domáhal se v této části jeho změny a zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.8. Odvolatel soudu I. stupně vytkl, že:1) Nesprávně posoudil důkazy a dospěl tak k nesprávným skutkovým závěrům a z toho důvodu není správné ani právní posouzení věci.2) Podle odvolatele žalobkyně a) byla plně seznámena s technickým stavem předmětného vozidla , Anonymizováno, , jež převzala a následně také užívala a ujela přitom cca 3 500 km, přičemž z provedeného dokazování podle odvolatele též nesporně vyplynulo, že žalobkyně a) po převzetí vozidla do své dispozice neměla ohledně technického stavu vozidla žádné výhrady a jedinou námitkou žalobkyně a), kterou však vznesla až emailem dne 11. 11. 2009 po čtyřech měsících po převzetí vozidla, byla chybná informace o roku výroby vozidla. Podle znalce však technický stav předmětu koupě plně odpovídal jeho kupní ceně.3) Chybné uvedení roku výroby u předmětu koupě při odstoupení od smlouvy u vozidla žalobkyně a) neuplatňovala a uvedené nepředstavuje za daných okolností podstatné porušení smlouvy ve smyslu čl. 25 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), které by opravňovalo žalobkyni k odstoupení od smlouvy, s čímž se podle odvolatele soud I. stupně nevypořádal.4) Žalobkyně a) nevytkla vadu vedoucí k odstoupení.5) Žalobkyně a) je odborníkem v zemědělské dopravě a zjištění stáří vozidla není žádnou složitou technickou, ani technologickou, ani jinak odbornou otázkou a navíc to byla právě sama žalobkyně, kdo správný rok výroby vozidla na konec zjistil.6) Žalobkyně a) vytkla vadu ohledně stáří vozidla až po čtyřech měsících po jeho převzetí, kdy navíc vozidlo prokazatelně užívala. Došlo tak podle žalovaného k prekluzi práva z vadného plnění podle čl. 39 odst. 1 CISG.7) Přistupování k žalobkyni a) jako ke slabší straně nemá oporu ve skutkovém stavu, když jde o spor dvou podn