6 Cmo 364/2020-470 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. nahradil projev vůle žalovaných k odstranění vady „Prohlášení vlastníka“ společným prohlášením ve znění, uvedeném ve výroku I. rozsudku a ve výroku II. postupem podle § 150 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) nepřiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobci žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze dne 1. 1. 2015 domáhali vydání rozhodnutí, na základě něhož by byl nahrazen projev vůle žalovaných k odstranění vad „Prohlášení vlastníka“ společným prohlášením ve znění, uvedeném ve výroku I. rozsudku s tím, že všichni účastníci řízení jsou spoluvlastníky domu č.p. , Anonymizováno, , pozemku pare. č. st. , Anonymizováno, , pare. č. , Anonymizováno, a pare. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , číslo listu vlastnictví , Anonymizováno, , na adrese , adresa, s podíly na společných částech uvedenými ve shora uvedeném rozsudku.3. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že podle žalobců měli být všichni účastníci řízení členy , adresa, (dále též zkráceně SVJ) a tvrdili, že dne 25. 4. 1997 bylo vyhotoveno „Prohlášení vlastníka“ tehdejším vlastníkem , adresa, , IČ , IČO, , týkající se budovy č.p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, a pozemkem pare. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, a pozemkem pare. číslo , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, , , adresa, , katastrální území , adresa, a toto „Prohlášení vlastníka“ bylo vloženo do katastru nemovitostí a zapsáno na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 19. 1. 1998 s právními účinky od 9. 9. 1997. Svůj naléhavý právní zájem žalobci měli odvozovat ze spoluvlastnictví výše uvedeného domu a měli tvrdit, že vada „Prohlášení vlastníka“ spočívat v nesprávně uvedené velikosti celkové podlahové plochy jednotky č. , Anonymizováno, , neboť do celkové plochy nebyly zahrnuty podlahové plochy vedlejších místností této jednotky, které mají charakter samostatných místností výhradně užívaných vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, , do kterých byl vstup pouze a jenom prostřednictvím jednotky č. , Anonymizováno, . K tomu žalobci a), b) a c) měli tvrdit a prokazovat, že v domě bydleli od roku 1976 a dotčené vedlejší místnosti byly po celou dobu součástí jednotky č. , Anonymizováno, výlučně užívané nájemci této jednotky a vstup do těchto místností měl být pouze prostřednictvím této jednotky. Tvrdili, že dotčené vedlejší místnosti nebyly k datu vyhotovení „Prohlášení vlastníka“ společnými částmi domu ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., neboť nesloužily společnému užívání a nebyly k tomuto užívání určeny. I v době vyhotovení „Prohlášení vlastníka“ měl podle žalobců a), b) a c) být vstup do uvedených částí domu možný pouze prostřednictvím jednotky č. , Anonymizováno, a tyto prostory měly být vždy výlučně užívány pouze nájemcem jednotky č. , Anonymizováno, . Podle žalobců a), b) a c) měla být jednotka č. , Anonymizováno, předmětem převodu vlastnictví smlouvou o koupi jednotky ze dne 1. 8. 1997 uzavřenou mezi prodávajícím - , adresa, , a kupující , Anonymizováno, . Podle žalobců a), b) a c) uvedená smlouva měla uvádět, že předmět převodu vlastnictví je ohraničen vstupními dveřmi jednotky do příslušenství umístněného mimo jednotku včetně zárubní, přičemž ze zákresu tvořícího přílohu ke smlouvě mělo vyplývat, že dotčené vedlejší prostory jsou součástí jednotky č. , Anonymizováno, . „Prohlášení vlastníka“ proto má vymezovat v části B) bod 5 jednotku č. , Anonymizováno, nesprávným způsobem co do celkové plochy, neboť její celková plocha s příslušenstvím činí , Anonymizováno, , včetně přilehlých uvedených prostor o podlahové ploše stanovené podle ust. § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. (ZVB) účinného v den vyhotovení „Prohlášení vlastníka“. Podle žalobců a), b) a c) měly být současně v „Prohlášení vlastníka“ nesprávně určeny spoluvlastnické podíly ostatních vlastníků na společných částech budovy.4. Soud I. stupně věc posoudil po právní stránce zejména podle § 1, 2, 4 a 8 ZVB, podle § 1168 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a podle § 85 a násl. tehdy platného stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a žalobě vyhověl zejména s poukazem na skutečnost, že je do sporných prostor vstup toliko z bytu žalobce c) a tyto prostory přiléhající k jednotce č. , Anonymizováno, neslouží a ani nikdy nesloužily, ke společnému užívání obyvatel domu, neboť případný vstup do nich závisel vždy na souhlasu toho, kdo bydlel v bytě, označeném nyní jako jednotka č. , Anonymizováno, , a to již od roku 1950, kdy byl dům kolaudován. Že prostory sloužily vždy toliko obyvateli jednotka č. , Anonymizováno, podle soudu I. stupně svědčí i to, že předchozí vlastník domu ani SVJ necítili potřebu splnit povinnost danou tehdejším , adresa, , jenž uložil, aby byl zřízen přímý přístup na půdu ze schodiště, což se začalo řešit až v roce 2015.5. Vyhovění žalobě má podle žalobců a), b) a c) oporu ve shora uvedené právní úpravě s ohledem na skutečnost, že původní vlastník budovy pochybil, když ve svém prohlášení vlastníka ze dne 25. 4. 1997 shora uvedené skutečnosti nezohlednil a tzv. zadní prostory neučinil nedílnou součástí jednotky č. , Anonymizováno, , přičemž případné zařazení uvedených prostor mezi společné části domu by odporovalo jejich faktickému užívání, ale i elementární logice. To je podle soudu I. stupně podporováno i skutečností, že původní vlastník budovy přiložil ke svému prohlášení podle § 4 odst. 3 ZVB jako přílohu č. 1 (schéma , Anonymizováno, . nadzemního podlaží), určující polohu jednotek a společných částí domu, kde na jedné straně uvedl údaj o podlahové ploše jednotky č. , Anonymizováno, , a to , Anonymizováno, , ale na druhé straně společné prostory v tomto nadzemním podlaží vymezil toliko na chodbě nad schodištěm, tedy mezi oběma byty.6. S ohledem na výše popsanou argumentaci soud I. stupně žalobě vyhověl a svým rozsudkem nahradil projev vůle žalovaných, aby odstranili vady „Prohlášení vlastníka“ společným prohlášením ve znění, jak je uvedeno ve výroku I., s odkazem na § 1168 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ).7. Proti tomuto rozhodnutí ve věci samé se včas odvolali žalovaní 1), 2), 3), 4) a 7) (odvolatelé) a domáhali se jeho změny a zamítnutí žaloby, když podle jejich názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně podle nich rovněž nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovanými a k jimi označeným důkazům, soud I. stupně se s důkazy nevypořádal, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí je podle odvolatelů překvapivé.8. Podle odvolatelů žalobce c) trpí nedostatkem aktivní legitimace s poukazem na absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 22. 1. 2004, kterou , Jméno zmočněnkyně B, koupil jednotka č. , Anonymizováno, od společnosti , právnická osoba, ., jejímž byl společníkem a jednatelem, a to pro rozpor s § 196a odst. 3 tehdy platného obchodního zákoníku (obchod. zák.) ve spojení s § 135 odst. 2 obchod. zák. Žalobce c) podle odvolatelů jednotku koupil od své společnosti , právnická osoba, . v roce 2004 za kupní cenu 150 000 Kč bez ohledu na znalecký posudek, ačkoli kupní smlouvou manželé Salvovi koupili obdobný byt v roce 2013 za 1 890 000 Kč. Podle odvolatelů neobstojí ani argumentace, že jednotka manželů Salvových byla 1,5 x větší, že k prodeji došlo až v roce 2013 a že v případě bytu žalovaných 3) a 4) byla cena stanovena znalcem , tituly před jménem, v roce 1998 na 106 000 Kč a v roce 2001 stejný znalec ocenil jednotku , Anonymizováno, na 115 619 Kč. Z těchto důvodů podle odvolatelů nemohlo také dojít k vydržení vlastnictví uvedené jednotky.9. Podle odvolatelů je pro vymezení jednotky zcela určující stavební určení jednotky jako bytu podle dokladů o kolaudaci z roku 1950, přičemž vymezení jednotek bylo učiněno v roce 1997 v souladu se ZVB a žádný jiný prostor v budově rozdělené na jednotky nemůže být předmětem vlastnictví, než jednotky, včetně jejich příslušenství, jež rovněž musí být prostorově ohraničeno.10. Podle odvolatelů nebylo prokázáno, že půda přiléhající k bytu , Anonymizováno, (a stejně tak u bytu , Anonymizováno, ) je součástí či příslušenstvím jednotky.11. Podle odvolatelů bylo listinami a výslechem žalovaných 1) až 4) prokázáno, že sporný prostor byl také půdou, kam byl přístup z půdy nad podkrovím.12. Z kolaudačního plánu a ze soudem citovaného kolaudačního rozhodnutí je podle odvolatelů zjevné ohraničení bytu, jenž je i podle plánu a kolaudačního rozhodnutí tvořen pouze pokojem, kuchyní, předsíní, lázní a WC.13. Podle odvolatelů napadené rozhodnutí posvětilo pouhou faktickou okupaci a faktické převzetí „komor“, jež byly původně společnou částí, a to při současném zbavení části majetku ostatních vlastníků jednotek, a to bez n