6 Cmo 65/2023-108 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 16. 2. 2021 se žalobce domáhá, aby soud určil, že žalobce je společníkem žalované 4) s podílem o velikosti 10 % (dále jen „sporný podíl“). V žalobě uvádí, že z insolvečního rejstříku zjistil, že u soudu prvního stupně je pod sp. zn. 73 Cm 214/2014 vedeno řízení o žalobě žalovaného 1) proti ostatním žalovaným, za účasti insolvenčního správce žalovaného 2) jako vedlejšího účastníka, o určení, že žalovaná 3) je vlastníkem sporného podílu (dále jen „intervenované řízení“). Žalobce tvrdí, že vlastníkem sporného podílu není ani žalovaný 2), ani žalovaná 3), nýbrž sám žalobce, pročež proti nim podává podle § 91a o. s. ř. žalobu z hlavní intervence. Jako vedlejšího účastníka označil žalobce , jméno FO, , jako insolvenčního správce žalovaného 2).2. Soud prvního stupně napadeným usnesením přerušil řízení do skončení dovolacího řízení v intervenovaném řízení. V odůvodnění uvedl, že v intervenovaném řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.3. Proti tomuto usnesení podali odvolání žalobce a žalovaná 4). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu shodně uvedli, že v případě podání žaloby z hlavní intervence se soud vždy nejdříve zabývá touto žalobou a v intervenovaném řízení může pokračovat až poté, co řízení o intervenci pravomocně skončilo, případně může obě řízení spojit. Naopak v intervenovaném řízení není řešena žádná otázka podstatná pro projednávanou věc. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se řízení nepřerušuje.4. Žalovaní č. 1) a 3) se ve svých vyjádřeních ztotožnili s odvoláními a navrhli, aby jim odvolací soud vyhověl.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.7. Podle § 91a o. s. ř., kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.8. O přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. lze podle odvolacího soudu uvažovat až tehdy, jsou-li odstraněny vady žaloby a má-li soud za splněné podmínky řízení. V projednávané věci přitom žalobce tvrdí, že podává žalobu z hlavní intervence, tj. žalobu, kterou má podle § 91a o. s. ř. žalovat všechny účastníky intervenovaného řízení. V době podání žaloby však již žalovaný 2) nebyl účastníkem intervenovaného řízení, neboť na jeho majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2020, č. j. MSPH 79 INS 29650/2019-B-304, prohlášen konkurs a přípisem ze dne 14. 1. 2021, který odvolacímu soudu v intervenovaném řízení došel téhož dne, se , jméno FO, , insolvenční správce žalovaného 2), stal namísto něj účastníkem řízení (§ 265 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb.). Žaloba tak trpí rozporem mezi označením účastníků a jejím obsahem, který se měl soud prvního stupně pokusit odstranit postupem podle § 43 o. s. ř.9. K tomu odvolací soud dodává, že i řízení o žalobě z hlavní intervence podle § 91a o. s. ř. je řízením sporným, ve kterém je označení účastníků na žalobci (srov. např. Jirsa, Beran a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer 2023, k § 91a). Soud proto nemůže svévolně zaměnit jednoho účastníka za jiného, jak se stalo v hlavičce napadeného usnesení. K záměně účastníků podle § 265 odst. 1 insolvenčního zákona pak v projednávané věci podle obsahu spisu nedošlo.10. Vadné je ostatně v žalobě také označení , jméno FO, jako vedlejšího účastníka. Vedlejším účastníkem se totiž může určitá osoba stát podle § 93 odst. 2 o. s. ř. jen z vlastního podnětu (tj. oznámením soudu, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, a bude určitého účastníka v řízení podporovat) nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. I zde se měl soud prvního stupně (v případě, že by žalobce neodstranil rozpor shora popsaný) postupem podle § 43 o. s. ř. dotázat žalobce, zda svým podáním mínil navrhnout soudu, aby soud vyzval , jméno FO, ke vstupu do řízení jako vedlejší účastník.11. I kdyby pak žaloba byla bezvadná a směřovala vůči všem účastníkům intervenovaného řízení, nebylo by namístě řízení přerušit do jeho skončení. Odborná literatura i judikatura se totiž shodují v tom, že „řízení o hlavní intervenci může soud vést samostatně. V původním řízení pak může pokračovat teprve poté, co řízení o intervenci pravomocně skončilo. Z důvodu nutnosti přerušení souvisícího řízení a souvisejících možných budoucích problémů tak bude vždy na místě spojení obou věcí ke společnému projednání (srov. komentář k ustanovení § 112 odst. 1); tím totiž bude nejlépe naplněn smysl komentovaného ustanovení, kterým je především hospodárnost řízení, a to jak z hlediska finančního, tak časového. V rámci společného projednání věcí soud rozhoduje jediným rozsudkem, kterým řeší s konečnou platností spor mezi všemi účastníky. Uspěje-li intervent, vyhoví soud jeho žalobě výroky směřujícími proti všem žalovaným stejně. Žalobu mezi původními účastníky pak samozřejmě zamítne. Pouze v případě neúspěchu interventa se bude soud zabývat i důvodností původní žaloby a rozhodne o ní stejně, jako kdyby k intervenci vůbec nedošlo (srov. shora citovaný komentář, podobně Přidal in: Svoboda, Smolík a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 91a, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1042/2008).12. S projednáním žaloby z hlavní intervence tedy nemá smysl vyčkávat na skončení intervenovaného řízení. Naopak intervenované řízení by mělo být spojeno s žalobou z hlavní intervence, a není-li to možné, přerušeno do skončení řízení o žalobě z hlavní intervence. Ostatně pravomocný rozsudek v intervenovaném řízení není pro žalobce v žalobě z hlavní intervence závazný, neboť nebyl jeho účastníkem (§ 159a odst. 1 o. s. ř.).13. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s ř. per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že se řízení nepřerušuje.14. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).