7 Cmo 104/2023-243 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud prvního stupně nevyhověl návrhu navrhovatele na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za jím podané odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-147.2. Vyšel ze zjištění, že byl zamítnut návrh, jímž se navrhovatel domáhal vyloučení účastníka 1. z funkce člena statutárního orgánu. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 11. 3. 2020 navrhovatel odvolání. Navrhovateli byla výzva k uhrazení soudního poplatku za podání odvolání doručena dne 18. 3. 2020. 15denní lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula dne 2. 4. 2020. Do dne 6. 5. 2020 však nebyl soudní poplatek ze strany navrhovatele uhrazen. Soud proto usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-163 zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dne 11. 5. 2020 odvolání, požádal o prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku za odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-147 a zároveň zaplatil soudní poplatek za toto odvolání ve výši 2 000 Kč.3. K důvodům žádosti o prominutí zmeškání lhůty uvedl, že s ohledem na opatření vlády ČR v souvislosti s výskytem koronaviru došlo k absenci pracovnice advokátní kanceláře, která se měla starat o placení soudních poplatků. Dále uvedl, že nebylo možné využít i další dvě pracovnice kanceláře, jelikož byly v karanténě. Účetní byla v období mezi 9. 3. 2020 a 13. 3. 2020 s osobou, která byla pozitivně testována na koronavirus. Ode dne 16. 3. 2020 tak celý administrativní úsek právní kanceláře , právnická osoba, přestal fakticky vykonávat svou činnost z důvodu absence pracovnic. Předmětnými vládními nařízeními tak byl narušen běžný chod advokátní kanceláře, kdy se provoz omezil z větší části na „home office“.4. Městský soud v Praze posoudil návrh na prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku za odvolání jako návrh na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku a usnesením ze dne 19. 5. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-171 jej zamítl (výrok I) a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok II.); výrok II. byl později k odvolání navrhovatele zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č. j. 7 Cmo 204/2020-198. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2021, č. j. 7 Cmo 269/2020-203 rozhodl o odvolání navrhovatele podaném dne 11. 5. 2020 proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení č. j. 74 Cm 77/2017-163, a to tak, že napadené usnesení potvrdil. Obě rozhodnutí (prvního i druhého stupně) byla k dovolání navrhovatele zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, č. j. 27 Cdo 2076/2021-228 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň bylo soudu prvního stupně uloženo řádně rozhodnout o návrhu navrhovatele na prominutí zmeškání lhůty (již lze dle Nejvyššího soudu ČR prominout podle § 2 zákona č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu per analogiam) a vzít v úvahu závěry Nejvyššího soudu ČR promítnuté v usneseních ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 373/2021, či ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3798/2020.5. Soud uvedl, že z výše uvedeného je patrné, že lhůta k zaplacení soudního poplatku spočívala v době mezi 18. 3. 2020 a 2. 4. 2020 a trvala tak během období, kdy byl vyhlášen nouzový stav ve smyslu § 1 odst. 1 lex Covid, který trval od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020 (podle usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020, č. 194 a usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 28. 4. 2020, č. 1105).6. Podle § 4 zákona o SOP vzniká poplatková povinnost již podáním odvolání. Tato povinnost vznikla tedy navrhovateli již dne 11. 3. 2020 v souvislosti s jím podaným odvoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-147. S ohledem na to, že navrhovatel nezaplatil soudní poplatek současně s odvoláním, vyzval ho soud dle § 9 odst. 1 zákona o SOP k jeho zaplacení, přičemž mu v souladu se zákonem stanovil dodatečnou lhůtu 15 dnů. Výzva byla navrhovateli doručena dne 18. 3. 2020 a lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula 2. 4. 2020. Ani v této době však nebyl soudní poplatek z odvolání zaplacen, ten byl navrhovatelem zaplacen až 11. 5. 2020, tedy 2 měsíce po podání odvolání a vzniku poplatkové povinnosti.7. Důvody, pro které lze výjimečně prominout zmeškání lhůty k provedení procesního úkonu jsou vymezeny v § 58 odst. 1 o. s. ř. a dále doplněny v § 2 odst. 1 lex Covid. Dle tohoto ustanovení je nutné, aby lhůta byla zmeškána jednak z omluvitelného důvodu, a jednak tento důvod musí spočívat v mimořádném opatření při epidemii koronaviru označovaný jako SARS CoV-2, který účastníkovi nebo jeho zástupci znemožňoval nebo podstatně ztížil úkon učinit.8. Právní zástupce navrhovatele ve své žádosti o prominutí zmeškání lhůty mimo jiné uvedl, že činnost advokátní kanceláře se od 16. 3. 2020 omezila na přítomnost 1 právníka a 1 administrativní pracovnice denně a ostatní pracovali v režimu, „Home office“. Došlo k absenci pracovnice advokátní kanceláře, která se starala o placení soudních poplatků, když se musela starat o své dítě z důvodu uzavření základní školy, kterou navštěvovalo. Dvě pracovnice kanceláře musely po dovolené v Itálii do 14denní karantény a účetní se zúčastnila v období mezi 9. 3. 2020 a 13. 3. 2020 semináře s osobou, která byla pozitivně testována na koronavirus.9. Právní zástupce navrhovatele tedy sám uvádí, že v advokátní kanceláři byli přítomní 2 zaměstnanci a ostatní pracovali na home office. Byť se tedy v advokátní kanceláři nenacházel stálý počet zaměstnanců, soud nemá za to, že omezení plynoucí z mimořádných opatření mělo podstatný negativní vliv na schopnost právního zástupce navrhovatele zaplatit soudní poplatek z podaného odvolání, když zástupce navrhovatele má nepochybně možnost využít prostředky dálkové komunikace s bankou, ověřit odchozí platby a zadat příkaz k uhrazení soudního poplatku.10. Zástupce navrhovatele netvrdil žádné výjimečné okolnosti znemožňující mu tímto způsobem s bankou komunikovat. Jeho argumentace spíše svědčí o nedostatečném zorganizování chodu advokátní kanceláře, což dle judikatury Nejvyššího soudu ČR není omluvitelný důvod zmeškání lhůty dle lex Covid.11. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 373/2021: „Omezený chod advokátní kanceláře spočívající v personálních a organizačních nedostatcích v době nouzového stavu není sám o sobě omluvitelným důvodem zmeškání lhůty (§ 2 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu), jenž by spočíval v mimořádném opatření při epidemii, které by znemožnilo či podstatně ztížilo zástupci účastníka včas podat opravný prostředek.“12. Soud uzavřel, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku. Proto návrhu na prominutí zmeškání lhůty nevyhověl.13. Usnesení soudu prvního stupně navrhovatel napadl včas podaným odvoláním a navrhl napadené usnesení změnit a zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku za podané odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-147, prominout. Odvolání odůvodnil tím, že odvolání bylo odesláno 11.3.2020, časový prostor dvou pracovních dnů do vydání krizových opatření byl minimální, soud si byl vědom, že se jedná o španělského poplatníka s komplikovaným přístupem k finančním institucím. V rozhodné době Španělsko vydalo ještě přísnější restrikce – zákaz vycházení. Provést platbu nemohl. Soud popírá situaci nastalou 16.3.2020 a kolaps péče o školní a předškolní děti zaměstnaných matek v kanceláři právního zástupce. Závěry o tom, že nedostatečně byl organizován chod advokátní kanceláře jsou sociálně velmi necitlivé. Právní zástupce navrhovatele je velká advokátní kancelář, kde uvedená časová situace znamenala faktickou paralyzaci fungování zejména ve vztahu ke španělským klientům.14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.15. Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel se dne 11. 3. 2020 odvolal proti rozhodnutí soudu vydanému ve věci. Soudní poplatek navrhovatel neuhradil, a proto mu byla zaslána výzva k uhrazení soudního poplatku za podané odvolání a doručena byla dne 18. 3. 2020. 15denní lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula dne 2. 4. 2020. O návrhu rozhodl soud prvního stupně i soud odvolací. Rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně byla k dovolání navrhovatele zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, č. j. 27 Cdo 2076/2021-228 a věc byla vrácena soudu prvního stupně