7 Cmo 145/2022-189 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že usnesení valné hromady účastníka, konané dne 11. 10. 2012, následujícího znění: „Čl. XIV, bod 1. nově zní: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku. Tím se nahrazuje původní znění: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 Obchodního zákoníku. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 Obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku.“, je neplatné (výrok I), že návrh, aby soud uložil účastníku povinnost zaplatit navrhovateli 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá (výrok II), a že účastnice je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 55 140 Kč rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III).2. V dané věci se jedná o třetí meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. Jeho první usnesení ze dne 18. srpna 2016 č. j. 79 Cm 6/2013-50, bylo Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 12. června 2017, č. j. 7 Cmo 502/2016-86, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2017, č. j. 7 Cmo 502/2016-93, v odvoláním napadených výrocích III., IV. a V., potvrzeno. Dovolací soud usnesením ze dne 5. prosince 2019, č. j. 27 Cmo 5749/2017-109, usnesení Vrchního soudu v Praze ve znění opravného usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze poté rozhodl dne 9. července 2020 usnesením č. j. 7 Cmo 502/2016-115, kterým první usnesení soudu prvního stupně ve výroku III., IV. a V. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. I druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci (usnesení ze dne 1. prosince 2020, č. j. 79 Cm 6/2013-138) bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2022, č. j. 7 Cmo 84/2021-154, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Usnesení s odkazem na jeho odůvodnění obsahovalo pokyny pro postup soudu prvního stupně v dalším řízení (odst. 19, 20 usnesení).3. Předmětem řízení tak zůstala ta část návrhu navrhovatele (doručený soudu prvního stupně dne 8. 1. 2013), kterou se domáhal vyslovení neplatnosti usnesení přijatého valnou hromadou účastnice (dále i jen „Společnost“) dne 11. 10. 2012, jímž bylo rozhodnuto tak, že „Čl. XIV, bod 1. nově zní: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku. Tím se nahrazuje původní znění: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 Obchodního zákoníku. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 Obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku.“.4. Navrhovatel svůj návrh v uvedené části odůvodnil tím, že usnesení bylo přijato v rozporu s právními předpisy, neboť výrazně zasáhlo do práv navrhovatele jako společníka daných společenskou smlouvou. Uvedl, že vypuštění možnosti domáhání se zrušení společnosti u soudu ve smyslu ust. § 152 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“), pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíl na zisku, vidí v rozporu s § 141 odst. 2 obch. zák., neboť toto právo bylo dohodnuto ve společenské smlouvě účastníka již při zakládání společnosti, a má za to, že jako menšinový společník, který není zaměstnancem ani statutárním orgánem ve společnosti, nemá možnost ovlivnit dění ve společnosti a tato klauzule mu umožňuje bránit se krokům ostatních společníků, kteří jej chtějí ze společnosti vytěsnit, neboť více jak od roku 2008/2009 společnost nevyplácí žádné podíly na zisku, přestože má výnosy z nemovitosti mající hodnotu více jak 200 mil. Kč. Proto bylo i nezbytné, aby s tímto usnesením vyslovil navrhovatel souhlas, což se nestalo. Dále namítal, že notářský zápis N 32/2012, NZ 26/2012, sepsaný dne 11. 10. 2012 o průběhu valné hromady neobsahuje náležitosti dle ust. § 141 odst. 3 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“), když v něm nejsou jmenovitě uvedeni společníci, kteří pro změnu společenské smlouvy hlasovali. Protože usnesení valné hromady, které navrhovatel svým návrhem napadá, jsou nezákonná, požaduje navrhovatel zadostiučinění za porušení základních práv společníka, a to ve výši 15 000 Kč.5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení vyšel ze zjištění, že Společnost , právnická osoba, má 6 společníků, a to , tituly před jménem, , adresa, (obchodní podíl 16,07 %), , tituly před jménem, , Anonymizováno, (obchodní podíl 16,07 %), , tituly před jménem, , Anonymizováno, (obchodní podíl 23,32 %), , Jméno navrhovatele, (obchodní podíl 12,40 %), , tituly před jménem, , Anonymizováno, (obchodní podíl 16,07 %) a , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, (obchodní podíl 16,07 %). Dne 11. 10. 2012 se konala valná hromada společnosti , právnická osoba, , které se zúčastnil navrhovatel jako společník. Na této valné hromadě bylo, krom jiného, schváleno usnesení, kterým bylo ze společenské smlouvy vypuštěno znění čl. XIV, bod 1., a to možnost zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku. Z notářského zápisu plyne, že o uvedeném usnesení bylo hlasováno takto: „pro bylo 87,60 % hlasů, proti 12,40 % hlasů“, s tím, že z prezenční listiny valné hromady vyplývá, že byly přítomni společníci čítající všech 100 % obchodního podílu, kdy jediných 12,40 % hlasů měl navrhovatel, tedy zbylých 87,60 % hlasů měli ostatní společníci, a lze tedy z tohoto notářského zápisu bez jakýchkoli obtíží vyčíst, kteří konkrétní společníci hlasovali pro přijetí těchto usnesení.6. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda znění společenské smlouvy, a to čl. XIV, bod 1. „Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obch. zák. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 obch. zák. zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku“, které bylo předmětným usnesením valné hromady ze společenské smlouvy vypuštěno, je platné či neplatné, protože jeho případná neplatnost může být určující pro případné odlišné kvorum potřebné pro přijetí usnesení o jeho změně.7. Při výkladu předmětného ustanovení soud prvního stupně – veden závěry Nejvyššího soudu shrnutými v jeho usnesení ze dne ze dne 5. 12. 2019, č. j. 27 Cdo 5749/2017-109, a sice že obsah společenské smlouvy je nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v § 266 odst. 2 obch. zák., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností, jakož i s ohledem na to, že je třeba respektovat zásadu priority výkladu, jež nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný – dospěl k závěru, že dané ustanovení je nutné považovat za platné. K takovému závěru jej vedlo zejména posouzení námitky účastníka, ze které neplatnost vyvozoval, a sice že odstraněné ustanovení společenské smlouvy je neplatné pro jeho nesrozumitelnost, neboť tuto shledal nepřiléhavou, když výkladem dle ust. § 266 odst. , právnická osoba, zákoníku je možné dospět k jistým závěrům o jeho obsahu. Původní ustanovení o možnosti domáhat se zrušení společnosti se totiž nejeví jako nesrozumitelné, a to ani co do určení, zda se uplatní rovněž v obdobích, kdy společnost negeneruje zisk, ani co do určení období, po jaké se předpokládá, že společnost zisk nebude vyplácet, což dále dle zákonných pravidel vyložil (viz odst. 21 a 22 usnesení), přičemž dále vyložil i výraz „vyplácet“ používaný v obchodním styku (viz odst. 23 usnesení). Poté soud prvního stupně shrnul, že z původního výše zkoumaného ujednání společenské smlouvy plyne, že byly-li naplněny zákonné předpoklady pro rozdělení zisku a tento přesto po dobu po sobě jdoucích dvou let od jeho poslední výplaty (resp. výplatního termínu, neboť tento je shodný pro všechny společníky) nebyl společníkům vyplacen, jsou bezprostředně po uplynutí této doby naplněny důvody pro podání návrhu na zrušení společnosti.8. Soud prvního stupně shledal, že dané ustanovení společenské smlouvy je platné a ve smyslu závěrů dovolacího soudu uzavřel, že v daném případě byl porušen zákon, neboť předmětné usnesení valné hromady, které je usnesením o změně obsahu společenské smlouvy, jež zasahuje do práv všech společníků, nebylo přijato dle ust. § 141 odst. 2 obch. zák. hlasy všech společníků (odst. 26 a 27 usnesení). Dle soudu prvního stupně není na místě postup dle ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák., tj. nevyslovit neplatnost přijatého rozhodnutí valné hromady, vzhledem k tomu, že jeho důsledkem je podstatné porušení práva společníka; nedošlo zde k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami, ani se jí nedomáhá osoba, která chybně svolala valnou hromadu. A protože navrhovateli zrušovaným rozhodnutím nevznikla žádná škoda ani nemajetková újma a již samotným zrušením napadeného usnesení byla práva společníka sanována, soud prvního stupně navrhovateli jím požadované přiměřené zadostiučinění nepřiznal. O povinnos