7 Cmo 164/2023-193 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 49/2017 se dle § 111 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) pokračuje, když řízení ve věci 73 Cm 214/2014 bylo pravomocně skončeno (výrok I.) a že řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 49/2017 se přerušuje do pravomocného skončení dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 73 Cm 214/2014 (výrok II.). Uvedl, že podle § 169 odst. 2 o.s.ř. toto usnesení není třeba odůvodnit.2. Proti uvedenému usnesení soudu, a to výroku II., se včas odvolal navrhovatel. Uvedl, že je napadené usnesení nesprávné a nedůvodné. Není zde otázek, které by nebyly vyřešeny. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení v napadené části vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. d/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že zde nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.4. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady účastníka přijatého mimo valnou hromadu dne 18.4.1017. Soud řízení přerušil do skončení řízení vedeného před nadepsaným soudem sp. zn. 73 Cm 214/2014, poté vydal výše uvedené rozhodnutí, proti kterému se do výroku II. odvolal navrhovatel.5. Podle § 169 odst. 2 druhá věta o.s.ř. odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.6. Soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení, které ve výroku II. neodůvodnil s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 druhá věta o.s.ř. Soud však pominul, že v případě aplikace tohoto ustanovení musí být ve výroku rozhodnutí uvedena nejen zákonná ustanovení, jichž bylo použito, ale rovněž důvody rozhodnutí. V daném případě soud prvního stupně ve výroku II. usnesení, jímž řízení přerušil, žádným způsobem nevyjádřil důvody, pro které tak učinil. Z obsahu spisu není zřejmé, na základě jakých skutečností soud rozhodl. Soud neuvedl zákonné ustanovení, podle kterého k přerušení řízení přistoupil.7. Bez uvedení a vysvětlení toho, proč bylo řízení přerušeno, je možné se pouze a jenom dohadovat, jaké důvody vedly soud k takovému postupu. Obdobné přitom platí pro soud rozhodující o opravném prostředku, jemuž by v takovém případě nezbylo, než ze spisu domýšlet, či odhadovat, jakými úvahami byl soud prvního stupně při svém rozhodnutí veden. Za stavu, kdy usnesení soudu prvního stupně neobsahuje odůvodnění a kdy z hlediska důvodů, pro které bylo řízení přerušeno, se z něj nelze ničeho dozvědět, a se tak jedná o usnesení nepřezkoumatelné.8. Nad výše uvedené odvolací soud konstatoval, že soud nesprávně označil v uvedeném rozhodnutí účastníky řízení jako žalobce a žalovaného, přičemž v řízení je označoval správně jako navrhovatel a účastník, též konstatoval, že na majetek navrhovatele byl v průběhu řízení (usnesení z 14.9.2020) prohlášen konkurs, , Jméno navrhovatele A, , IČ , IČO, , byl jmenován insolvenčním správcem dlužníka , Jméno navrhovatele B, , přičemž tento navrhl pokračování v řízení. Navrhovatelem je tedy , Jméno navrhovatele A, . Soud tak nesprávně označil v napadeném rozhodnutí navrhovatele.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).