7 Cmo 97/2023-95 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 21. 6. 2021 domáhal poskytnutí informací dle ust. § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), a to konkrétně nahlédnutí do všech smluv, dohod, dokumentů a kompletních účetních dokladů žalované za období od 20. 12. 2017 doposud.2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. července 2022, č. j. 72 Cm 108/2021-44 řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.) s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 32 120,05 Kč [soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta žalobce za šest úkonů právní služby ā 3 100 Kč a jeden úkon ā 1 550 Kč {§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x porada s klientem, účast na jednání, zpětvzetí žaloby)}, paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovné na jednání k soudu a zpět z místa sídla advokáta žalobce osobním motorovým vozidlem Volkswagen, RZ , Anonymizováno, , s průměrnou spotřebou nafty 5,1 l na 100 km při ujeté vzdálenosti , adresa, a zpět, 404 km v celkové, Anonymizováno, výši 2 642,60 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., § 1 a 2 vyhl. č. 47/2022 Sb.), náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 1 000 Kč, (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen z odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 5 227,46 Kč], neboť důvodná žaloba byla vzata zpět pro pozdější chování žalované, čímž žalovaná procesně zavinila, že řízení bylo zastaveno a žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Usnesení neobsahovalo odůvodnění dle ust. § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř.3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2022, č.j. 7 Cmo 223/2022-67 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2022, č. j. 72 Cm 108/2021-44 ve výroku II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Městský soud v Praze poté usnesením označeným v záhlaví rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 312 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce.5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že žaloba trpěla vadami, neboť žalobce v žalobě nespecifikoval konkrétní informace, které po žalované (dále i jen „Společnosti“) požadoval. Dne 5. 4. 2022, kdy se konalo jednání soudu, nebylo však zahájeno, neboť účastníci požádali soud o odročení z důvodu, že se pokusí věc mimosoudně narovnat s ohledem na nadcházející valnou hromadu žalované, která se měla konat dne 26. 4. 2022. Jednání bylo odročeno na den 3. 5. 2022. Následně dospěl soud prvního stupně k závěru, že k zastavení řízení došlo výhradně pro chování žalované, neboť žalovaná poskytla žalobci žádané informace až po podání žaloby. O této skutečnosti nelze mít pochybnosti, neboť v opačném případě by žalobce nepřistoupil ke zpětvzetí žaloby, ale v řízení by bylo dále jednáno. Tato skutečnost vyplývá i ze vzájemné emailové komunikace vedené mezi účastníky, která je součástí spisu. Žalovaná tedy procesně zavinila, že bylo řízení zastaveno pro její chování, neboť po zahájení uspokojila nárok žalobce, proto je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly podle soudu tvořeny vynaloženým soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 1 550 Kč{§ 151 odst. 2 o. s. ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x porada s klientem, účast na jednání, zpětvzetí žaloby)}, paušální náhradou hotových výdajů advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným na jednání k soudu a zpět z místa sídla advokáta žalobce osobním motorovým vozidlem Volkswagen, RZ , Anonymizováno, , s průměrnou spotřebou nafty 5,1 l na 100 km při ujeté vzdálenosti , adresa, a zpět, 404 km v celkové výši 2 642,60 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., § 1 a 2 vyhl. č. 47/2022 Sb.), náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 1 000 Kč, (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen z odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 2 719,15 Kč.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.7. Žalobce zejm. nesouhlasí s výší odměny za jednotlivé úkony právní služby a namítá, že soud prvního stupně v novém rozhodnutí vycházel chybně z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby (namísto původních 3 100 Kč), pokud jde o cestovné, nedůvodně ponížil počet ujetých kilometrů (vycházel celkově z počtu 404 km, byť vzdálenost mezi Brnem (sídlem právního zástupce žalobce) a Prahou (sídlem soudu prvního stupně) činí 207 km, tedy cesta tam a zpět činí 414 km celkem), nesprávně vyčíslil DPH (nezohlednil cestovné a náhradu za promeškaný čas) a nerozhodl o nákladech odvolacího řízení. Navrhuje, aby odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 35 282, 47 Kč vč. DPH a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 342 Kč vč. DPH, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce.8. Žalovaná ve svém odvolání namítá nedůvodnost žaloby a s tím související nesprávné právní posouzení zavinění. Žalobci bylo umožněno do dokladů opakovaně nahlížet a byl to naopak žalobce, kdo se opakovaně nedostavoval na valné hromady žalované či nepřebíral poštu. Žalovaná nikdy žalobci neodpírala jeho právo podle § 156 ZOK, a tudíž nedošlo k naplnění zákonného důvodu pro podání žaloby. Žaloba ani žádná z předchozích výzev neobsahovala konkrétní požadované a prokazatelně neposkytnuté informace či jejich určité vymezení. Sám prvostupňový soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí a potvrzuje, že „lze konstatovat, že žaloba trpěla vadami, neboť žalobce v žalobě nespecifikoval konkrétní informace, které po žalované požadoval“ (str. 2 první věta prvého odstavce). Až v průběhu soudního řízení zaslal žalobce žalované podrobný seznam požadovaných dokumentů. Dále žalovaná poukazuje na zmaření soudního jednání, kdy na žádost žalobce bylo původně nařízené jednání odročeno ze dne 5. 4. 2022 na 3. 5. 2022 (po konání valné hromady svolané na 26. 4. 2022), na které se následně žalobce nedostavil, přičemž s ohledem na jeho pozdní omluvu již soud nestihl jednání odročit ani o tom uvědomit právního zástupce žalované, čímž žalované vznikly zaviněním žalobce náklady spočívající v účasti na tomto jednání. Žalovaná sdělila na uvedeném jednání soudu, že bude ve smyslu § 147 o. s. ř. požadovat separátní usnesení ohledně přiznání náhrady těchto nákladů žalované. Toto nebylo v napadeném usnesení nijak zohledněno. Žalovaná konečně namítá neúčelnost žalobcem účtovaných porad, které se s ohledem na průběh sporu, počet úkonů a načasování jeví jako zcela neúčelné. Prvostupňový soud v tomto směru nereagoval na odvolací důvody vytknuté žalovanou již v odvolání ze dne 19. 7. 2022 resp. jeho odůvodnění ze dne 8. 8. 2022 a akcentované v rámci rozhodnutí odvolacího soudu o tomto odvolání usnesením ze dne 25. 11. 2022, č. j. 7 Cmo 223/2022-67. Žalovaný uzavírá, že to byl žalobce, kdo procesně způsobil podáním bezdůvodné žaloby a jejím zpětvzetím zastavení řízení a tudíž by měl nést náklady právního zastoupení žalovaného za sedm úkonů právní služby ā 3 100 Kč {§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, 2 x účast na jednání, zpětvzetí žaloby 2x odvolání)}, paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalovaného za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 4 998 Kč, proto navrhuje, aby odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit k rukám právního zástupce žalované částku 28 798 Kč jako náhradu nákladů soudního řízení žalované.9. K odvolání žalované se v průběhu odvolacího řízení vyjádřil žalobce (podáním ze dne 15. 5. 2023), který trvá na důvodnosti žaloby. Žalobce se zpřístupnění dokumentů domáhal