8 Cmo 44/2022-227 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 215 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 23. 12. do zaplacení, se zamítá (výrok I)., a že žalobce povinen nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 62 112 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).- Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 29. 12. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tvrdila, že zahájila přeměnu rozdělení formou odštěpení sloučením se společností , právnická osoba, . na základě projektu přeměny ze dne 11. 11. 2019. Tento projekt přeměny byl do sbírky listin obchodního rejstříku založen 14. 11. 2019, den rozdělení byl stanoven na 1. 1. 2020. V rámci tohoto rozdělení přešla na společnost , právnická osoba, . část jmění žalobkyně evidovaná v účetnictví v samostatném účetním středisku nazvaném „, Anonymizováno, “. Žalovaný v rámci řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. 38 Cm 28/2019 podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal, aby soud uložil žalobkyni, , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, zdržet se všech právních jednání směřujících k rozdělení společnosti žalobkyně formou odštěpení sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, . Žalovaný byl se svým návrhem na nařízení předběžného opatření úspěšný a předběžné opatření bylo vydáno dne 20. 12. 2019 pod č. j. 38 Cm 28/2019–341. K odvolání žalobkyně, , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 153/2020-432, změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut. Dále žalobkyně uvedla, že v době nařízení předběžného opatření byla všechna právní jednání směřující k rozdělení žalobkyně učiněna a nebylo možné právní účinky přeměny zvrátit, přeměna byla zapsána do obchodního rejstříku s účinností k 1. 1. 2020. Žalovaný přes princip nezvratitelnosti přeměny podal návrh na zápis změn do obchodního rejstříku vedeného pro žalobkyni, jímž se domáhal výmazu informace z části ostatní skutečnosti o tom, že část jmění žalobcem jako rozdělované společnosti určené projektem rozdělení odštěpením sloučením na základě projektu ze dne 11. 11. 2019, přešla v důsledku rozdělení odštěpením sloučením na společnost , právnická osoba, . jako nástupnickou společnost s tím, že rozhodným dnem je 1. 1. 2020. Dále se žalovaný domáhal zápisu informace do části ostatní skutečnosti v obchodním rejstříku o tom, že předběžným opatřením Krajského soudu v Hradci Králové dne 20. 12. 2019, pod č. j. 38 Cm 28/2019 – 341 bylo uloženo výše popsaným subjektům zdržet se rozdělení formou odštěpení sloučením části jmění žalobce na nástupnickou společnost , právnická osoba, . Žalovanému se povedlo zápisu změn do obchodního rejstříku žalobkyně dosáhnout. V návaznosti na výše uvedený neoprávněný zásah žalovaného do zápisu v obchodním rejstříku byla žalobkyně nucena se domáhat změny/výmazu popsaného zápisu, čehož se domáhala nejen přímo, ale prostřednictvím členky představenstva žalobce, jakožto osoby, která měla na uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečným stavem právní zájem. Kromě návrhu na změnu/výmaz zápisu v obchodním rejstříku, podala žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 14 Cmo 51/2020 dovolání. Žalobkyně byla nucena podat dovolání i proto, že zápis změn provedený na základě návrhu žalovaného nebyl zcela odstraněn. Žalobkyni takto vznikly náklady za právní služby, které souvisely s právním posouzením vzniklého stavu, analýzou možností obrany proti zápisu změn, analýzou práv a povinností statutárních orgánů obou dotčených společností související s nařízením předběžného opatření a provedením předmětného zápisu změn do obchodního rejstříku, přípravu a podáním návrhu podle § 101 zák. číslo 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále i jen „ZVR“), s přípravou a podáním dovolání, jakožto s poradami žalobkyně s právním zástupcem. , právnická osoba, tak byly poskytnuty v celkovém objemu 52,25 hodin, při hodinové sazbě 4 000 Kč bez DPH. Celkem činily náklady za právní zastoupení žalobkyně 209 000 Kč bez DPH. Dále byla nucena vynaložit náklady za soudní poplatky v celkové výši 6 000 Kč. Žalobkyně svému právnímu zástupci odměnu za právní zastoupení v celkové výši 215 000 Kč bez DPH zaplatila. Žalobkyni tak vznikla škoda v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením, když do obchodního rejstříku byla na základě návrhu žalovaného zapsána informace o tom, že předmětné opatření bylo nařízeno a zároveň vymazána informace o přeměně, jíž měl žalovaný v úmyslu prostřednictvím předběžného opatření zabránit. Ke škodě by nedošlo, pokud by předběžné opatření nebylo nařízeno, protože žalovaný neměl důvod navrhnout zápis do obchodního rejstříku, ani podklad, na jehož základě by navrhnul výmaz informace o realizované přeměně žalobkyně.2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. února 2021, č. j. Ncp 120/2021-38, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2021, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci je jako soud prvního stupně příslušný Krajský soud v Hradci Králové.3. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že byla dodržena lhůta k podání předmětné žaloby. Popsané předběžné opatření zaniklo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 153/2020-432, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2020.4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že předběžné opatření nařízené soudem prvního stupně sice zaniklo ve smyslu § 77a o. s. ř., ale právní služby poskytnuté advokátem žalobkyni nebyly vynaloženy v přímé souvislosti s účinky předběžného opatření, žalovaný se žádného protiprávního jednání ve vztahu k žalobkyni nedopustil. Samotné uplatnění práva žalovaného u soudu pak nepochybně není protiprávním jednáním, jak konstatoval např. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 20 Cdo 1932/2007. Soud prvního stupně uvedl, že případný nárok na náhradu nákladů řízení je uplatnitelný pouze v závislosti na meritorním úspěchu ve sporu a pouze v rozsahu předvídaném advokátním tarifem a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2846/2008 a rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3145/2020, podle kterých lze nahradit pouze škodu, která vznikla nařízením předběžného opatření. V řízení bylo dle soudu prvního stupně sice prokázáno, že právní služby v souvislosti s podáním návrhu rejstříkovému soudu a podáním dovolání byly žalobkyni poskytnuty advokátní kanceláří v celkovém objemu 52,25 hodin, při smluvené hodinové sazbě 4 000 Kč bez DPH. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně odměnu za právní zastoupení v celkové výši 215 000 Kč bez DPH svému právnímu zástupci uhradila. Není však možné se domáhat po žalovaném náhrady této žalobkyní tvrzené majetkové újmy, neboť nevznikla v příčinné souvislosti s právními účinky předběžného opatření. Sama žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že nařízené předběžné opatření ze dne 20. 10. 2019 žádné právní následky nezpůsobilo, neboť nebylo před 1. 1. 2020 doručeno všem adresátům, a zejména ještě před jeho doručením byly všechny faktické kroky k nastoupení právních účinků přeměny vykonány. Povinnosti formulované předběžným opatřením se tedy žádným faktickým způsobem nedotkly žádného z adresátů, respektive svými účinky předběžné opatření nemohlo ani žalobkyni způsobit škodu. Podle závěrů soudu prvního stupně neodpovídá žalovaný žalobkyni za náklady právního zastoupení ani mimo rámec § 77a o. s. ř. O nákladech řízení je nutné rozhodnout podle § 145 o. s. ř. v konečném rozhodnutí. Řízení vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn. 38 Cm 28/2019 zatím není pravomocně skončeno, pokud bude žalobkyně v tomto řízení úspěšná, lze náklady za marné právní zastoupení vzniklé v souvislosti s nařízeným předběžným opatřením uplatnit v rámci závěrečného návrhu. Pohledávku na náhradu nákladů řízení jako náhradu škody pak vyloučil Nejvyšší soud ve svém dřívějším rozhodnutí pod sp. zn. 20 Cdo 1932/2007 s tím, že náhrada nákladů řízení představuje náklad vynaložený přímo při bránění práva v nalézacím řízení, nehledě k tomu, že procesní úkon směřující k zahájení řízení nemůže být protiprávním úkonem. S odkazem na vše právě popsané proto soud první stupně žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má právo proti žalobkyni na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k bránění svého práva v řízení. Výši náhrady nákladů řízení žalovaného soud prvního stupně určil celkem částkou 62 112 Kč, přičemž jednotlivé náklady řízení žalovaného specifikoval a při určení jejich výše postupoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen AT); pro stručnost se odkazuje na odst. 86 rozsud