9 Cmo 7/2023-314 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích coby soud prvního stupně (dále též jen soud) rozsudkem ze dne 21. února 2011 ponechal v platnosti směnečný a platební rozkaz vydaný soudem dne 6. 1. 2011 pod č. j. 13 Cm 1905/2010-22 (dále též jen „rozsudek“). Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni žalovaní odvolání. Soud vyzval usnesením ze dne 7. dubna 2011 každého z odvolatelů, aby zaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši 160 540 Kč.2. Usnesením ze dne 17. srpna 2011 č. j. 13 Cm 1905/2010-154 v záhlaví označeným (dále též jen „usnesení - 154“) soud prvního stupně přiznal druhé žalované osvobození od placení soudních poplatků ze dvou třetin (výrok I.) a třetímu žalovanému přiznal osvobození od placení soudních poplatků ze tří čtvrtin (výrok II.). Soud prvního stupně své rozhodnutí ve vztahu k třetí žalované odůvodnil tím, že z předložených daňových přiznání z příjmu právnických osob za rok 2010, výkazů zisků a ztráty za toto období a dále rozvahy za toto období ve zjednodušeném rozsahu zjistil, že třetí žalovaná je ve ztrátě 26 milionů, ale tržby činily 7 milionů. Soud dále uvedl, že oba žalovaní nedosahují zisku z podnikání, na druhé straně je z tržeb zřejmé, že vyvíjejí hospodářskou činnost a jsou schopni výdělku. Zdůraznil, že, že oba subjekty si měly uvědomit, že se mohou při podnikání dostat do problémů, při kterých se nevyhnou soudnímu sporu a z těchto důvodů si měly nastřádat dostatek finančních prostředků, aby se v soudním řízení mohly bránit proti nepříznivým dopadům z podnikání s tím, že pokud tak neučinily, je to pouze jejich chybou. Výsledkem úvahy soudu bylo nakonec jen částečné osvobození. Proti usnesení - 154 podaly obě žalované odvolání shodného obsahu. Stěžejní námitkou byla skutečnost, že si finanční rezervy v průběhu podnikání tvořili pro případy řešení nenadálých situací, ale ty byly v důsledku globální ekonomické krize spotřebovány a vzhledem k tomu, že oba odvolatelé podnikají s hospodářskou ztrátou, nebyl prostor pro jejich obnovu. Navrhli zrušit odvoláním napadené usnesení.3. K odvolání druhé a třetí žalované proti usnesení - 154 rozhodl Vrchní soud v Praze coby odvolací soud usnesením ze dne 2. května 2012 č. j. 9 Cmo 38/2012-173 tak, že napadené usnesení ve vztahu k druhé žalované potvrdil (výrok I.) a řízení o odvolání třetí žalované - , Jméno advokáta D, ., vyloučil k samostatnému projednání (výrok II.) s tím, že na majetek třetí žalované byl dne 11. 1. 2012 prohlášen konkurs a v řízení proti ní bude pokračováno po zjištění stanoviska žalované (konkurzního správce) co do případného postupu dle ust. § 263 odst. 1 a § 265 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. a po vydání příslušného procesního rozhodnutí konkurzním soudem.4. Dle obsahu předloženého spisu Krajský soud v Českých Budějovicích coby insolvenční soud usnesením ze dne 9. prosince 2022 č. j. KSCB 27 INS 14710/2011-B-218, jež dle vyznačené doložky nabylo právní moci k datu 7. 1. 2023, ve věci dlužníka - , Jméno advokáta D, ., rozhodl tak, že „Konkurs na majetek dlužníka se ruší z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nedostačující“. Následně byla věc dne 19. ledna 2023 předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání.5. Dle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž dle § 167 odst. 2 o. s. ř. se na usnesení přiměřeně užije ustanovení o rozsudku. Dle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav v době vydání jeho usnesení.6. Odvolací soud nahlédnutím do insolvenčního rejstříku týkajícího se třetí žalované z rozvahy třetí žalované zjistil, že tato nemá žádný majetek (všechny položky jsou „nulových hodnot“). Stejný závěr vyplývá i z vyhlášky č. j. KSCB 27 INS 14710/2011-B-211 o oznámení o zveřejnění konečné zprávy… ze dne 19. července 2022.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“8. Smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je umožnit těm osobám (myšleno i právnickým, tedy i obchodním společnostem), které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Osvobodit od placení soudních poplatků/soudního poplatku lze jen tehdy, pokud účastník nemá žádnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost.9. V daném případě je z výše popsané majetkové situace třetí žalované coby odvolatelky zřejmé, že je v takové situaci, kdy si vzhledem ke konkrétním okolnostem případu ani není schopna opatřit potřebné finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku z odvolání. V době rozhodování odvolacího soudu jsou splněny zákonné podmínky pro úplně osvobození od předmětného soudního poplatku.10. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.