12 Cmo 100/2023-307 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 336 862 Kč s přísl. (bod I. výroku), v rozsahu částky 222 375 Kč s přísl. žalobu zamítl (bod II. výroku) a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 48 995,57 Kč (bod III. výroku.2. Podle odůvodnění se žalobkyně původní žalobou na žalované jako insolvenční správkyni úpadce, společnosti , Jméno žalované B, . domáhala vydání v petitu specifikovaných věcí ve vlastnictví žalobkyně. K věcem, které nebyly zahrnuty do majetkové podstaty úpadce, žalovaná neoprávněně dne 20. 7. 2011 uplatnila zadržovací právo k zajištění pohledávek úpadce za žalobkyní v celkové výši 534 484,50 Kč a odmítá zadržené věci vydat. O pohledávce úpadce za žalobkyní, uplatněné žalovanou jako insolvenční správkyní úpadce, v souvislosti s níž žalovaná uplatnila zadržovací právo, bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 225/2020–619, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 26 Cm 100/2011-590 (žaloba byla v rozsahu částky 729 187, 20 Kč s přísl. zamítnuta pro neprokázání nároku, v rozsahu 84 177 Kč s přísl. bylo žalobě vyhověno a v rozsahu 116 036 Kč bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno). Podáním ze dne 26. 5. 2022 navrhla žalobkyně změnu žaloby tak, že namísto vydání věcí uplatňuje právo na náhradu škody ve výši 559 237 Kč jako částky odpovídající hodnotě žalovanou zadržovaných věcí s odůvodněním, že vydání věcí, jichž se původní žalobou domáhala, již žalovaná ve svém držení nemá a neví, kde se nachází. Usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 39 Cm 6/2023–251 soud připustil navrhovanou změnu žaloby na zaplacení částky ve výši 559 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 5. 2022 do zaplacení.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že uplatnila zadržovací právo k věcem uvedeným v původní žalobě. Dále uvedla, že od 8. 6. 2011 v rámci provozování podniku insolvenčního dlužníka, úpadce, za účelem udržení provozu průběžně se souhlasem insolvenčního soudu obchodovala skladové zásoby. Předmětné věci ve svém držení neměla již před podáním žaloby dne 15. 1. 2013. Následně došlo k prodeji části podniku úpadce společnosti , Anonymizováno, a protože z důvodu změny vlastnictví nebyla již žalovaná schopna zajistit uskladnění a ostrahu zadržovaných věcí, od dalšího zadržování věcí upustila Žalobkyni výzvami ze dne 6. 5. 2016, 7. 6. 2016 a 5. 12. 2017 vyzvala k vyzvednutí zadržovaných věcí, na tyto výzvy však žalobkyně nereagovala. Namítla, že žalobkyně ani neprokázala vlastnické právo k věcem, jejichž vydání se domáhala a vzhledem k tomu, že žalovaná je svém držení nemá, navrhla zamítnutí žaloby. Projednání žaloby o náhradu škody brání překážku věci zahájené, neboť nárok na náhradu škody je již předmětem řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 57 Cm 2/ 2017, které dosud není pravomocně ukončeno. Nadto část věcí, jejichž vydání se žalobkyně domáhala, si již převzala. Právní zástupce žalobkyně, který jednal se společností , právnická osoba, musel vědět, kdy si žalobkyně věci převzala a musel vědět, z jakých důvodů k převzetí některých dalších věcí nedošlo. Vznesla námitku promlčení. Při jednání před soudem prvního stupně dne 5. 5. 2022 doplnila, že po prodeji podniku nebylo v jejích silách hradit náklady skladného a z tohoto důvodu ještě před rozhodnutím Městského soudu v Praze o sporné pohledávce za žalobkyní, se rozhodla, že pohledávku bude vymáhat jako nezajištěnou zadržovacím právem. Dále namítla, že část věcí (barely 19L – 1 065 kusů a 10L 126 kusů) na místě vůbec nebyly a tyto nebyly ani předmětem zadržovacího práva. Jsou zmíněny v inventuře z 29. 2. 2012 a také v zápisu z prohlídky dne 3. 4. 2012. Požadované věci ve svém držení nemá.4. Ze skutečností, mezi účastníky nesporných a na základě provedeného dokazování (inventurou skladu k 29. 2. 2012 na č. l. 48, protokolem o provedené prohlídce zadržovaných věcí ze dne 3. 4. 2012, oznámením žalované ze dne 20. 7. 2011 o uplatnění zadržovacího práva k 2 491 kusům barelů 19L a 764 kusů barelů 10, rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 225/2020-619 ze dne 30. 9. 2021, sdělením žalované z 6. 5. 2016 a 7. 6. 2016 o upuštění od zadržovacího práva, výzvou žalované žalobkyni z 5. 12. 2017 k vyzvednutí uložených barelů, rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 57 ICm 764/2012-160 ze dne 23. 5. 2013, emailovou komunikací mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , předávacím protokolem ze dne 23. 6. 2016, dodacím listem č. , Anonymizováno, společnosti , právnická osoba, , zápisem z jednání ze dne 2. 6. 2016 mezi žalobkyní a žalovanou o možném smírném řešení vzájemných sporů, dopisem žalobkyně společnosti , právnická osoba, ze dne 16. 1. 2017, výpověďmi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , inventurou skladu k 29. 2. 2012, protokolem o provedené prohlídce zadržovaných věcí ze dne 3. 4. 2012) soud zjistil, že inventura skladu odběratele (žalobkyně) k 29. 2. 2012 obsahuje soupis věcí uvedených v žalobě. Protokol o prohlídce zadržovaných věcí, jejíž závěry byly za žalovanou potvrzeny , Anonymizováno, a za žalobkyni , Anonymizováno, , obsahuje údaj o barelech 10L, kterých bylo na místě celkem 4 573 kusů, z toho 393 plných, barelech 19L, kterých bylo na místě 3 681 prázdných a 820 plných. O uplatnění zadržovacího práva k 2 491 ks barelů 19L, 764 ks barelů 10l žalovaná vyrozuměla žalovaná žalobkyni dne 20. 7. 2011. Stejný druh a počet barelů a linku na podávací kompresor a kompresor žalovaná vymezila jako zadržovaný majetek v následně uzavřené smlouvě o prodeji části podniku. Následně emailem ze dne 8. 11. 2012 vyrozuměla žalovaná žalobkyni, že uplatňuje zadržovací právo k uskladněným barelům. Dne 6. 5. 2016 a 7. 6. 2016 sdělila žalovaná žalobkyni, že upouští od zadržovacího práva na barely, poháněné dopravníky a kompresor a dne 5. 12. 2017 žalobkyni vyzvala, aby si vyzvedla uložené barely. Podle emailové komunikace mezi žalovanou a společností , právnická osoba, (nabyvatelem části podniku) vydání věcí žalobkyni zajištovaly obě tyto společnosti. Společnost , právnická osoba, dne 23. 6. 2016 žalobkyni vydala mj. 2 574 ks barelů 10L, které podle svědeckých výpovědí svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byly nepoužité a bez závad a podle dodacího listu č. , Anonymizováno, byly ohodnoceny na částku 0,50 Kč za ks. V rámci jednání o smírném řešení věci dne 2. 6. 2016 žalovaná uvedla, že zadržovala jen 2 491 ks barelů 19L, 764 ks barelů 10l. s tím, že ostatní položky, vymezené v příloze smlouvy o prodeji části podniku, se nachází v areálu provozovny a majitel, společnost , právnická osoba, , je může vydat žalobkyni bez ohledu na žalovanou.5. Při právním posouzení vyšel soud prvního stupně z § § 1395, 1397,1399, 2944 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.6. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu shledal žalobu částečně důvodnou. Žalovaná zadržela věci, které patřily žalobkyni k zajištění splnění své pohledávky. V řízení, vedeném ohledně této pohledávky u Městského soudu v Praze žalovaná v převážné části neuspěla a byla povinna zadržené věci žalobkyni vrátit. To se však z větší části nestalo. Jaké věci a v jakém množství žalovaná zadržela, bylo mezi účastníky sporné. Žádným z listinných důkazů nebylo prokázáno množství a druh věcí uvedených v původním žalobním návrhu, ze zápisu z inventury, provedené dne 29. 2. 2012 žalovanou, soud, byť jím má za prokázané, že k tomuto datu se ve skladu odběratele , Anonymizováno, měly nacházet věci druhu a množství odpovídající žalobnímu návrhu, nevycházel, protože zápis není nikým podepsán a nelze z něj zjistit, zda se jednalo o věci žalovanou zadržené. Vyplývají z něj však jednotkové ceny věcí. Vyrozumění žalované ze dne 20. 7. 2011 o uplatnění zadržovacího práva, pokud jde o výčet zadržovaných věcí (2 491 kusů barelů 19L a 764 kusů barelů 10L), nekoresponduje se zápisem pozdějšího data. Soud konstatoval, že „žalovaná jako správce konkursní podstaty vedla evidenci zadržených věcí velmi velkoryse“. Soud proto vyšel ze zápisu ze dne 3. 4. 2012, podepsaného oběma stranami. Podle tohoto zápisu žalovaná zadržela 393 kusů barelů 10L naplněných vodou v celkové ceně 27 117 Kč (cena za barel 69 Kč), dále 3 764 + 416 + 2 prázdných barelů v celkové hodnotě 246 738 Kč (cena za barel 59 Kč), 393 + 88 + 336 + 396 plných barelů 19L v hodnotě 83 697 Kč (cena za barel 69 Kč) a 2 199+474+1008+8 prázdných barelů 19L (cena za barel 59 Kč). Změnou žaloby se žalobkyně domáhala náhrady pouze za 126 kusů plných barelů v hodnotě 8 694 Kč, 1 065 plných barelů 19L v hodnotě 73 485 Kč, 2 963 prázdných barelů 19l v hodnotě 174 817 Kč. Úhrnná hodnota zadržených věcí tak činila 575 203 Kč. Další v žalobním návrhu uvedené věci v seznamu zadržených věcí zahrnuty nejsou. Po odečtení hodnoty skutečně vrácených 2 574 ks prázdných barelů 10l v hodnotě 151 886 Kč a s ohledem na výši škodního nároku, uplatněného změnou žaloby, náleží žalobkyni částk