12 Cmo 142/2024-83 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným směnečným platebním rozkazem soud prvého stupně uložil žalovaným, aby do 15 dnů od doručení zaplatili žalobci společně a nerozdílně a) směnečný peníz ve výši 262 262,66 Kč, b) 6% p.a. úrok z částky 829 954,64 Kč od 26. 11. 2021 do 16. 5. 2022, 6% p.a. úrok z částky 262 262,66 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení, c) směnečnou odměnu ve výši 865,46 Kč, a d) náhradu nákladů řízení ve výši 13 757 Kč; nebo aby podali proti směnečnému platebnímu rozkazu v téže lhůtě odůvodněné námitky. Žalovaní byli dále poučeni, že proti výroku o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu prvního stupně.2. Žalovaná 2) podala proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky obsahující rovněž odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. V něm uvedla, že nemůže posoudit, zda byly náklady řízení vyměřeny správně, když ve směnečném platebním rozkazu není jejich výpočet a výrok o náhradě nákladů není nijak odůvodněn. O námitkách rozhodl Městký soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 49 Cm 119/2022-33 tak, že směnečný platební rozkaz vůči žalované 2) v rozsahu výroku a), b) a c) ponechal v platnosti (výrok I.) a uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že Městský soud v Praze vydal na návrh žalobkyně dne 21. 10. 2022 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 119/2022-17, v němž ve výroku d) přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 757 Kč. Žalobkyně v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 9. 9. 2022 žádala o přiznání náhrady nákladů řízení představujících soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za podání návrhu. Usnesením ze dne 12. 9. 2022, č. j. 49 Cm 119/2022-12 vyzval soud prvního stupně žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 13 157 Kč podle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, který žalobkyně ve stanovené lhůtě zaplatila. Soud prvního stupně ve směnečném platebním rozkazu žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení zahrnujících soudní poplatek ve výši 13 157 Kč, a dále jako účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupci podle § 137 odst. 2 o. s. ř., paušální náhradu za dva úkony podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.5. Dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. činí výše náhrady 300 Kč za každý úkon. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za návrh ve věci samé a dále za výzvu k plnění (kterou vyzývala žalované dne 25. 11. 2021 k zaplacení) rovněž přiloženou k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, tedy za dva úkony ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud prvního stupně tedy při výpočtu nákladů řízení nepochybil.6. K argumentaci odvolatelky, že výrok o náhradě nákladů řízení nebyl nijak odůvodněn, odvolací soud uvádí, že směnečný platební rozkaz (na rozdíl od rozsudku) neobsahuje v souladu s ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. odůvodnění. Soud vydá směnečný platební rozkaz dle tohoto ustanovení pouze na návrh žalobce, který předloží v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, případně další listiny nutné k uplatnění práva, a v tomto směnečném platebním rozkazu uloží žalovanému, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odůvodněné námitky. Pokud však návrhu žalobce na vydání platebního rozkazu nelze vyhovět, soud nařídí jednání. Z uvedeného vyplývá, že soud vydá směnečný platební rozkaz pouze za splnění zákonných předpokladů, přičemž takové rozhodnutí již neodůvodňuje. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 ICdo 7/2013: „Vedle prakticky totožné úpravy pro rozsudek pro zmeškání (srov. § 153b odst. 3 o. s. ř. a § 157 odst. 3 o. s. ř.) lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz (§ 172 o. s. ř.), včetně elektronického platebního rozkazu (§ 174a o. s. ř.), a na směnečný (šekový) platební rozkaz (§ 175 o. s. ř.). Tato rozhodnutí mají poté, co nabudou právní moci, účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1, § 175 odst. 3, věta první, o. s. ř.) a neodůvodňují se vůbec. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1, věta první, o. s. ř.), nebo že (u směnečného /šekového/ platebniho rozkazu) žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§ 175 odst. 1, věta první, o. s. ř.).“7. Z výše uvedených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v části, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tedy ve výroku d), podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla plný úspěch ve věci a ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2022 k námitkám žalované 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu, které obsahovaly rovněž odvolání proti výroku d) o povinnosti k náhradě nákladů, žalobkyně požadovala náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 300 Kč za toto podání, a na jednání před soudem prvního stupně dne 15. 2. 2023 požadovala dále náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 300 Kč za účast na jednání, avšak soud prvního stupně v rozsudku ze dne 15. 2. 2023 č. j. 49 Cm 119/2022-33 přiznal žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení pouze za jeden úkon ve výši 300 Kč. Odvolací soud proto ve výroku II. tohoto usnesení přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč za podání ze dne 21. 11. 2022, jímž se žalobkyně vyjádřila rovněž k odvolání žalované 2) proti výroku d) směnečného platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení.