12 Cmo 163/2022-198 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. 5. 2021, č. j. 37 Cm 47/2021-14 (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 22 960,77 Kč (bod II. výroku).2. Uvedl, že k návrhu žalobce bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 155 000 Kč s postižními právy, z titulu třech splatných směnek znějících vždy na částku 50 000 Kč a jedné splatné směnky znějící na částku 5 000 Kč, vystavených žalovaným na řad žalobce.3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, v nichž uvedl, že nemá žádný příjem vyjma částky 9 000 Kč v období ledna až prosince 2020, kterou mu žalobce hradil z titulu pronájmu. Směnky byly vystaveny pod nátlakem a v nouzi. Kdyby je nevystavil, ocitl by se bez příjmů. Proti směnce s datem 18. 6. 2020 nebylo žalobcem poskytnuto žádné plnění. Na směnku ze dne 18. 6. 2020 došlo k plnění ve výši 29 210 Kč. Žalobce zanechal dluh na službách a vybavení pokoje, který měl v pronájmu.4. Žalobce ve vyjádření k námitkám učinil nesporným nájemní vztah, v němž vystupoval jako nájemce. Žádný dluh na nájemném a službách nevznikl. K nátlaku nedošlo, o něm nevypovídá ani komunikace z messengeru. Podpisem směnek nebylo podmiňováno prodloužení nájemní smlouvy. Žalovaným byl ujišťován, že vlastní pozemek, a že po jeho prodeji bude schopen dluh uhradit.5. Žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na den 19. 1. 2022 z důvodu zhoršující se pandemické situace. Uvedl, že dne 18. 1. 2022 podstoupil očkování a je nezbytné dodržovat klidový režim. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný převzal předvolání k nařízenému ústnímu jednání 14. 10. 2021. Měl tedy tři měsíce na to, aby očkování podstoupil v jiném termínu. Nebylo doloženo, že by žalovaný čerpal dovolenou či neplacené volno na odpočinek po očkování.6. Námitky ohledně nedostatečného příjmu, vystavení směnek pod nátlakem a v nouzi a námitky vztahující se k nájemní smlouvě, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, směřují do kauzální roviny směnky. Námitka nedostatečného příjmu není důvodná. Žalovaný neprokázal, že by byl invalidní osobou, která není schopna zajistit si vlastní příjem. Neuvedl, že by byl veden jako uchazeč o zaměstnání. Námitka nouze a vystavení směnky pod nátlakem je rovněž nedůvodná, když žalovaný neuvedl, jak tvrzený pandemický stav způsobil jeho nouzi. Nouze nebyla prokázána. Pandemický stav neznamená, že všechny osoby, které jsou schopny pracovní činnosti, přestanou pracovat. Pokud jde o tvrzený nátlak, z vyjádření žalovaného vyplývá, že byl pronajímatelem, žalobce nájemcem. Nájemní smlouva ze dne 8. 3. 2020 neobsahuje žádný článek, který by bylo možné hodnotit jako šikanózní. Žalovaný nájemní smlouvu podepsal, žádný spor se žalobcem ohledně jejího obsahu se žalobcem nevede.7. Námitka, že žalobci poskytl částečné plnění, nebyla prokázána. Soud by ani zápočet na směnečnou sumu nemohl provést, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 nelze přihlížet k námitce započtení, pokud byla uplatněna až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Námitky ohledně dluhů žalobce na službách a vybavení pokoje jsou námitkami, které nelze řešit v námitkovém řízení. Ve směnečném řízení má žalobce důkazní břemeno pouze ohledně originálu směnky; důkazní břemeno k prokázání námitkových tvrzení jinak nese žalovaný; teprve v případě, že jsou konkrétní námitková tvrzení žalovaného prokázána, je na žalobci, pokud je hodlá vyvracet, aby k tomu navrhl důkazy (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. 5 Cmo 427/2011). Pokud jde o námitky, lze uvažovat pouze o takových námitkách, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Z předložených námitek nikterak nevyplývá, z jakého důvodu je výše směnečné sumy napadána, natožpak aby uvedené bylo prokazováno listinnými důkazy.8. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.).9. Žádná z námitek žalovaného nebyla způsobilou přivodit zjištění, že směnečný platební rozkaz byl vydán, byť jen částečně, neoprávněně. Proto jej soud ponechal vůči žalovanému v platnosti v plném rozsahu. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšnému žalobci.10. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že bude směnečný platební rozkaz zrušen. Uvedl, že soud neodročil jednání, přestože doložil, že je po očkování a následný klidový a nenáročný režim je obecnou informací. V době vyrozumění byl zatížen nezákonnou exekucí a řešil tuto situaci. K očkování žalovaného vedl rapidní nárůst případů z počátku ledna 2022 a časté žádosti zájemců o podnájem. Vhodnost očkování si také musel nechat posoudit lékařem. Soud nevyhověním žádosti o odročení připravil žalovaného o možnost argumentace v rámci námitek. K nouzi žalovaný uvedl, že žalobce věděl o jeho životní situaci, tj. zdravotním stavu, exekuci, majetkovém sporu. Byl si vědom, že peníze jsou na úhrady elektrické energie, plyn a ostatní služby a léky. Část komunikace týkající se směnky vytrhl z kontextu. Jinak z ní vyplývá, že jiné varianty žalobce odmítl. Směnka byla vystavena v akutní nouzi a podmiňovala vyplacení finančních prostředků. Stav nouze byl doložen. Žalobce využil směnku k zajištění osobní půjčky/spotřebitelského úvěru, přestože si musel být vědom neplatnosti takového jednání. Žalobce zanechal na nájemném dluh 24 005 Kč za neplnění povinností údržby a úklidu společných prostor. Ty za něho po domluvě vykonával žalovaný. K zápočtu došlo prostřednictvím komunikace přes datovou schránku dne 14. 12. 2020, což bylo před vydáním směnečného platebního rozkazu.11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že důvody pro odročení uvedené žalovaným byly neopodstatněné. Lze souhlasit se soudem, že žalovaný mohl zvolit jiný termín očkování, když již od poloviny října věděl, na kdy bylo jednání nařízeno. Žádost o odročení zaslal žalovaný soudu až po absolvovaném očkování, ačkoliv o termínu očkování musel vědět podstatně dříve. Uvedené jednání má znaky obstrukčního jednání. Další důvod pro odročení uváděný žalovaným (probíhající exekuce) důvodem není. Jakákoliv nepříznivá situace žalovaného nemá vliv na jeho závazky ze směnek, které převzal dobrovolně. Žalovaný je osobou způsobilou právně jednat. Nátlak doložen nebyl. Vystavení směnek bylo nápadem žalovaného, žalobce opakovaně ujišťoval o tom, že směnka je nástrojem, který mu zajistí vrácení peněz. Žalovaný nepopírá, že by od žalobce finanční prostředky převzal. I kdyby nebyly vystaveny směnky, byly by uzavřeny smlouvy o zápůjčce, z nichž by závazek vrátit finanční prostředky vyplýval rovněž. Žalobce nikdy nebyl poskytovatelem spotřebních úvěrů, zajištění směnkou je v souladu s právním řádem. Žalobce plnil své závazky z nájemní smlouvy řádně a včas. Nemohla vzniknout žádná pohledávka, kterou by bylo možné na směnku započítat. Zdůraznil, že odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace. Není tedy možné projednat nová skutková tvrzení, která nebyla uplatněna před soudem prvního stupně. Ve směnečném řízení nadto platí ještě zásada koncentrace, o které byl žalovaný ve směnečném platebním rozkazu poučen.12. O odvolání žalovaného bylo rozhodnuto rozsudkem odvolacího soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. 12 Cmo 163/2022-129, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudek odvolacího soudu byl následně zrušen rozsudkem dovolacího soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. 29 Cdo 2856/2023-181 s tím, že dovolací soud vyhodnotil úvahy soudů nižších stupňů o tom, že soud prvního stupně mohl věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti žalovaného, jako zjevně nepřiměřené. Ve vztahu k uplatněným námitkám pak uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že žalovaný uplatnil výhradu neplatnosti směnek již ve včasných námitkách, kterou založil na skutkových tvrzeních, z nichž dovozoval existenci nátlaku a nouze při podpisu směnek. Zdůraznil, že unesl-li by žalovaný důkazní břemeno k tvrzení, že nepodepsal směnku o svobodné vůli, ale pod tlakem bezprávné výhrůžky, neměla by tato skutečnost za následek neplatnost směnek; z takových směnek by nebyl žalovaný materiálně zavázán.13. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a neshledal důvody ani pro opětovné potvrzení rozsudku, ani pro jeho změnu.14. Je třeba konstatovat, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaný se bránil proti zaplacení směnek námitkou, že směnky vystavil pod nátlakem žalovaného (podpisem směnek bylo podmíněno prodloužení nájemní smlouvy, bez něhož by se ocitl bez prostředků) a v nouzi