12 Cmo 185/2023-196 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 Cm 162/2020-53 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 900 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný podal dne 23. 9. 2021 odvolání proti shora uvedenému rozsudku a spojil s ním návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Uvedl, že mu nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání ani rozsudek pro zmeškání. V místě svého bydliště nebyl zastižen, a nebyla mu zanechána ani výzva k vyzvednutí zásilky. Jeho trvalé bydliště je na adrese , adresa, , kam mu však nebylo nic doručeno, ačkoliv se jedná o místo, kde skutečně bydlí, tedy se i zdržuje. Žalovaný má též zřízenu i tzv. dosílku u provozovatele poštovních služeb, ovšem ani na tuto dosílku mu nebylo ničeho doručeno. V místě svého trvalého bydliště má poštovní schránku, která je poštovním doručovatelům přístupná. Nebyly proto splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rovněž rozsudek nebyl žalovanému řádně doručen a tedy nemohl nabýt právní moci. O řízení se dozvěděl až ve chvíli, kdy do datové schránky společnosti , právnická osoba, , byl doručen exekuční příkaz. Při jednání konaném dne 12. 7. 2022 žalovaný doplnil, že měl na adrese , adresa, , zřízenu poštovní schránku, kterou měl označenu svým jménem. Schránka měla tvar kvádru a byla umístěna za vchodovými dveřmi. Následně, aniž se o tom žalovaný dozvěděl, byly všechny ostatní poštovní schránky kromě jeho přesunuty ke druhému vchodu a připojeny ke vchodovým dveřím tak, aby zásilky bylo možné vkládat bez otevření dveří. Poštovní schránka žalovaného byla pouze umístěna vně „starého zadního vchodu“ a na nátlak ostatních majitelů bytů v září 2021 žalovaným odstraněna.2. Jak dále uvedl soud prvního stupně, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání byl zamítnut usnesením ze dne 28. 4. 2023, č. j. 38 Cm 162/2020-155, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 12 Cmo 87/2023-166 a nabylo právní moci dne 4. 8. 2023.3. Při právním posouzení věci vyšel soud z ust. § 204 odst. 1, § 208 odst. 1, § 158 odst. 2, § 46 písm. a) a § 49 odst. 2 o. s. ř. Provedl šetření k okolnostem doručování předmětného rozsudku na doručovací adresu žalovaného, kterou byla dle § 46b písm. a) o. s. ř. adresa jeho trvalého bydliště uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z prohlášení doručujícího orgánu (doručenky) zjistil, že napadený rozsudek byl žalovanému doručován do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. Doručující orgán uvedl, že „zásilka (písemnost) byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 8. 6. 2021 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl, 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou.“ Dále se na doručence uvádí, že „protože zásilku (písemnost) nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, vrací se soudu dne 22. 6. 2021“ s poznámkou, že „není domovní schránka.“ Soud následně sdělením ze dne 24. 6. 2021 vyvěsil v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. doručovanou písemnost na úřední desce na dobu 30 dnů. Rovněž z dalších doručenek, které jsou součástí spisu, bylo zjištěno, že doručující orgán uvedl, že žalovaný nemá poštovní schránku, kam by bylo možné zásilku po uplynutí úložní doby vhodit. Každou z těchto tří písemností doručovala jiná doručovatelka, žádná z nich však poštovní schránku žalovaného nenalezla. Soud poukázal na tvrzení žalovaného ohledně umístění jeho poštovní schránky a schránek ostatních obyvatel bytového domu a uzavřel, že i pokud by prováděl další šetření a tvrzení žalovaného byla prokázána, nemělo by to žádný vliv na závěr o opožděnosti podaného odvolání. Další důkazy proto z důvodu procesní ekonomie již neprováděl.4. Uzavřel, že žalovaný nijak nenapravil situaci, kdy byla jeho poštovní schránka oddělena od poštovních schránek ostatních obyvatel domu, a to tak, že ji nenalezly tři poštovní doručovatelky. Jedná se o pochybení, které je třeba přičíst na vrub žalovaného. Při zachování běžné péče a opatrnosti, kterou lze u žalovaného předpokládat, si měl zajistit, aby se jeho poštovní schránka nacházela na místě se všemi ostatními schránkami a byla dobře dostupná pro poštovní doručovatele. Dále soud doplnil, že i pokud by měl žalovaný zřízenu tzv. dosílku, nemělo by to vliv na platnost doručení podle § 49 o. s. ř., neboť ta se posuzuje podle adresy pro doručování dle § 46b o. s. ř. Zřízení dosílky je zcela na vůli adresáta a soud nemůže nijak možnost dosílky zásilky ovlivnit ani vyloučit. Proto i tvrzená pochybení ohledně dosílky nemohou změnit závěr ohledně platnosti doručení napadeného rozsudku.5. V daném případě se rozsudek dostal do sféry dispozice žalovaného, byl mu tedy v souladu s § 49 o. s. ř. doručen, a to dnem, kdy nastala fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř., tedy dne 19. 6. 2021. Fikce doručení podle tohoto ustanovení nastane bez ohledu na to, jestli se adresát (žalovaný) o uložení dozvěděl. Podal-li žalovaný odvolání u soudu prvního stupně dne 23. 9. 2021, učinil tak po uplynutí patnáctidenní lhůty a soud proto odvolání žalovaného jakožto opožděné dle § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud analogicky podle § 142 o. s. ř. s ohledem na to, že v průběhu šetření bylo nařízeno dne 12. 7. 2022 jednání za účelem dokazování. Žalobkyni vznikly náklady řízení spočívající v účasti jejího zástupce na tomto jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 32 600 Kč, dále jí byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy částka 32 900 Kč.7. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a protože rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a zejména zdůraznil, že při jednání konaném dne 12. 9. 2022 doplnil svá tvrzení ohledně průběhu doručování a k výzvě soudu zaslal důkazy prokazující existenci jeho poštovní schránky. Předpokládal proto, že důkazy, které si soud vyžádal, budou rovněž provedeny. Soud prvního stupně následně, poté, co zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty, aniž provedl důkazy, k jejichž předložení byl žalovaný vyzván, vydal napadené usnesení. Toto rozhodnutí proto žalovaný považuje za zcela překvapivé a nečekané. Namítl dále, že pokud poštovní doručovatel na doručence uvedl, že žalovaný nemá poštovní schránku, nemohl mu v místě bydliště zanechat ani výzvu k vyzvednutí zásilky. Soud proto nesprávně zhodnotil důkaz doručenkami. Žalovaný v místě svého bydliště schránku měl, což prokazoval fotografiemi a čestnými prohlášeními svých sousedů, resp. jejich svědeckými výpověďmi. Pokud ji poštovní doručovatelé nenalezli, měli písemnost podle § 49 odst. 2 o. s. ř. vrátit odesílajícímu soudu. Žalovaný dále obsáhle citoval judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 5.6.2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014) i Ústavního soudu (nález ze dne 1.3.2017, II. ÚS 1738/16 a další tam odkazovanou judikaturu), jakož i důvody usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.10.2021, č. j. 0 Nc 1944/2021-36. Soudu prvního stupně vytkl, že se nedostatečně vypořádal s navrženými důkazy, když v odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že jejich provedení nemohlo mít vliv na závěr ohledně opožděnosti odvolání. Tímto postupem soud řízení zatížil procesní vadou. Žalovaný se nemohl seznámit s žádnou z písemností, kterou mu soud adresoval, a to nikoliv z důvodu na jeho straně. V místě svého trvalého bydliště měl schránku a rovněž měl zřízenou i tzv. dosílku, což navržené důkazy prokazovaly. Pochybení tedy bylo na straně provozovatele poštovních služeb a nemůže být přičítáno k tíži žalovaného. Soud prvního stupně měl zkoumat, zda doručení rozsudku, resp. „kvalifikované výzvy“ bylo či nebylo účinné ve smyslu § 50d o. s. ř. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má žalovaný za to, že postup soud při vydání napadeného usnesení nebyl správný a byl pro žalovaného absolutně nepředvídatelný vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení.8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení. Označila za překvapivé, že žalovaný nadále brojí proti rozsudku, jehož právní moc v jiném řízení uznává a zakládá na ni svou obranu. V exekučním řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 18 EXE 1091/2021, se žalovaný jako povinný brání provedením zápočtu. Tvrdí, že mu v souvislosti s napadeným rozsudkem vznikla škoda (tj. vychází z toho, že se jedná o pravomocné a vykonatelné rozhodnutí). Rovněž ohledně svého užívání bytu na adrese svého trvalého bydliště v tomto řízení uvádí, že se zde zdržoval, zatímco ve svém trestním oznámení naopak tvrdí, že jednatel žalobkyně zneužil povědomí o tom, že se na adres