12 Cmo 185/2024-35 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (bod I. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 659 Kč do 15 dnů od právní moci výroku I. tohoto usnesení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 28. 6. 2024 domáhá proti žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 53 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 176 Kč. Soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za návrh na vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 3 060 Kč, žalobce následně dne 26. 7. 2024 požádal o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu předložil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 24 397 Kč měsíčně, na bankovních účtech má zůstatky 305 812 Kč (u , právnická osoba, .), 26 279 Kč a 475 Kč (u , právnická osoba, .), 24 397 Kč (u , právnická osoba, .), jako další majetek uvedl motocykl v hodnotě 7 000 Kč, pohledávky za , právnická osoba, a , Jméno žalované, ze směnek (první jmenovaný je v insolvenci a žalobce předpokládá uspokojování pohledávky měsíčně částkou 400 Kč). Soud poukázal na podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř. s tím, že žadatel musí soud věrohodně přesvědčit o tom, že jeho poměry odůvodňují osvobození. Žalobcem nebyly tvrzeny žádné výjimečné okolnosti odůvodňující úplné osvobození, soud neshledal žádné relevantní skutečnosti ani pro částečné osvobození, když žalobce má pravidelný měsíční příjem v podobě starobního důchodu, má dostatečné finanční prostředky na bankovních účtech, a neosvědčil, že by jeho majetkové poměry v důsledku nevyhovění žádosti o osvobození znemožňovaly uplatnit právo u soudu. Navíc ve vztahu k výši poplatku je dle soudu zaplacení vyměřeného poplatku zcela objektivně v možnostech žalobce. Nelze rovněž opomenout, že může-li žalobce půjčovat peníze, svědčí to o jeho dobrých majetkových poměrech. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Soud dále uvedl, že v usnesení ze dne 8. 7. 2024, č. j. 37 Cm 135/2024-13 byla nesprávně uvedena výše soudního poplatku, když podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků podléhá návrh na zahájení řízení v projednávané věci soudnímu poplatku ve výši 2 659 Kč (počítáno ze základu 53 176 Kč, nikoliv z částky 61 181 Kč, kde byla nesprávně započtena částka 8 005 Kč představující kapitalizované úroky). Soud prvního stupně proto v souladu s § 210a o. s. ř. uvedené usnesení změnil a žalobci vyměřil soudní poplatek ve správné výši, a vyzval žalobce k jeho zaplacení ve výroku II. napadeného usnesení do 15 dnů od právní moci výroku I., za současného poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku v určené lhůtě.2. Žalobce napadl usnesení, konkrétně bod I. výroku včasným odvoláním, v jehož doplnění uvedl, že soud nesprávně zjistil jeho majetkové poměry. Žalobce sice pobírá starobní důchod, ale musí platit pravidelné měsíční platby a zajišťovat své životní potřeby. Má za to, že jsou u něj splněny podmínky alespoň pro částečné osvobození od soudního poplatku. Dále podotkl, že soud prvního stupně v bodě 5 odůvodnění uvedl, že může-li žalobce půjčovat peníze, svědčí to o jeho dobrých majetkových poměrech; k zápůjčkám však došlo v minulosti a při rozhodování o osvobození je třeba vycházet z aktuální situace. Žalobce dlužníkům uvěřil, že peníze v ujednaných lhůtách vrátí, což se nestalo. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení v bodě I. výroku tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků přiznává.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobce se návrhem domáhá po žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 53 000 Kč s postižními právy. Usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 37 Cm 135/2024-13 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 060 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo žalobci (jeho právnímu zástupci) doručeno dne 12. 7. 2024. Žalobce ve stanovené lhůtě požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť je starobní důchodce; rovněž uvedl, že výše soudního poplatku nebyla stanovena správně, když kapitalizovaný úrok by neměl být předmětem soudního poplatku, jedná se o úrok z žalované částky a není požadován jako samostatný předmět řízení ale jako příslušenství jistiny (kapitalizován byl pouze z důvodu, aby mohla být odečtena provedená úhrada 1 500 Kč). Na výzvu soudu žalobce doložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž uvedl výši dávky starobního důchodu, zůstatky na bankovních účtech a další majetek (motocykl, pohledávky), jak je blíže uvedeno v napadeném usnesení.5. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z obsahu spisu přitom odvolacímu soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tento předpoklad lze tedy pro účely rozhodování o osvobození od soudního poplatku považovat za splněný.7. Stejný závěr však nelze přijmout ohledně druhého předpokladu týkajícího se poměrů žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobce neosvědčil, že by jeho majetkové poměry neumožňovaly zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud podotýká, jak vyplývá rovněž z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 nebo usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013), že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry. Žadatel přitom netvrdil ani nedoložil přesnou výši svých výdajů, na něž pouze obecně poukázal v odvolání. Již jen tvrzená výše příjmů žadatele a výše finančních prostředků na jeho bankovních účtech neumožňuje přijmout závěr o tom, že mu jeho majetkové a osobní poměry nedovolují zaplatit soudní poplatek, tím spíše s ohledem na výši vyměřeného soudního poplatku v předmětné věci, který představuje pouhý zlomek disponibilních finančních prostředků. Lze tedy souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že zaplacení soudního poplatku je (i vzhledem k jeho výši v konkrétní věci) jednoznačně v možnostech žalobce. Odvolací soud uznává, že při rozhodování o žádosti je třeba posuzovat aktuální poměry. Nicméně, v posuzované věci nelze odhlédnout od toho, že žalobce finanční prostředky půjčil (dle tvrzení v předžalobní výzvě) v dubnu 2021, tedy v důchodovém věku či ve věku důchodovému věku velmi blízkému, s nímž je logicky spojen pokles příjmů. Pokud uvedené žalobce dostatečně nevyhodnotil a finanční prostředky přesto půjčil, jde riziko případných dalších nákladů spojených s vymáháním dobrovolně nevrácené pohledávky výhradně za ním, nikoliv prostřednictvím osvobození od soudních poplatků za dalšími daňovými poplatníky. Osvobození od soudních poplatků přichází v úvahu ve zcela výjimečných případech, kdy to odůvodňují poměry účastníka; pouze skutečnost, že žadateli jeho dlužníci nevrátili zapůjčené peníze, neodůvodňuje jeho osvobození od zákonné poplatkové povinnosti.8. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v bodě I. výroku věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.