12 Cmo 189/2023-300 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zamítl žalobu o vydání akcií, konkrétně 132 ks akcií emitenta , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , zapsané rejstříkovým soudem ve Vídni v oddílu , Anonymizováno, , č. společnosti , Anonymizováno, , o nominální hodnotě 100 RM, s datem emise listopad 1939, a 56 ks akcií emitenta , Anonymizováno, sídlem , adresa, zapsané rejstříkovým soudem ve Vídni v oddílu , Anonymizováno, , č. společnosti , Anonymizováno, , o nominální hodnotě 100 RM, s datem emise 23. 12. 1935 (dále jen „Akcie“), a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 300 Kč.2. Uvedl, že žalobci se domáhali vydání Akcií, in eventum náhrady škody ve výši stanovené znaleckým posudkem. Žalobci tvrdili, že jejich právní předchůdce , Anonymizováno, byl výlučným vlastníkem Akcií. Zemřel dne 12. 1. 1946. Součástí aktiv pozůstalosti byly Akcie. Odevzdací listinou přešlo vlastnictví k pozůstalosti na vdovu , Anonymizováno, v rozsahu ¼ a na dceru , Anonymizováno, v rozsahu ¾. Dne 23. 4. 1954 učinila , Anonymizováno, postupní prohlášení, jímž se ve prospěch československého státu vzdala veškerého svého majetku, včetně uvedených Akcií. Jednalo se o právní úkon učiněný mezi osobami jednajícími nepřímo. K uzavření smlouvy mělo podle § 214 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, dojít k okamžiku, kdy byla , Anonymizováno, doručena akceptace její nabídky ze strany státu, k čemuž nedošlo. Smlouva o převodu majetku nebyla platně uzavřena. K převodu akcií na stát by nemohlo dojít ani v případě akceptace nabídky jmenované, neboť podle § 2 odst. 2 zákona č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, bylo možné převést cessí jen akcie na jméno. Akcie na majitele bylo možno převést toliko rubopisem. Akcie jsou akciemi na majitele a k indosaci nedošlo. Žalovaná získala Akcie do své detence.3. Žalovaná uvedla, že Akcie nedrží, ani v minulosti nedržela. Podle prohlášení ze dne 4. 12. 1946 měly znít akcie společnosti , Anonymizováno, na rakouské šilinky a nacházely se v zahraničí, deponované u rakouského peněžního ústavu. I akcie emitenta , Anonymizováno, měly znít na rakouské šilinky a měly se nalézat v úschově u , právnická osoba, . Postupním prohlášením ze dne 23. 4. 1954 darovali manželé , Anonymizováno, a , Anonymizováno, veškerý svůj majetek; konkretizován byl majetek nemovitý. Na základě tohoto postupního prohlášení nelze určit, zda , Anonymizováno, v době jeho sepsání Akcie vlastnila. Zpochybněním postupního prohlášení je obcházen smysl a účel polistopadového restitučního zákonodárství.4. Po provedeném dokazování (podáním ze dne 4. 12. 1946, soupisem jmění, usnesením Okresního soudu civilního pro Prahu ze dne 22. 2. 1947, sp. zn. D III 879/46, odevzdací listinou ze dne 14. 1. 1952, č. j. 103 D 36/51-57, notářským zápisem ze dne 23. 4. 2054, I-8 N 353/54, I-8 NZ 349/54, dopisem ze dne 14. 2. 1956, dopisem ze dne 20. 7. 1955, prohlášením ze dne 17. 8. 1955, výpisy vystavenými , Anonymizováno, ke dnům 31. 12. 1962, 31. 12. 1966 a 31. 12. 1967, listinami „Správa CP, Československo-rakouské vypořádání podle majetku právní dohody, Seznamy klientů vybraných bank“, kartotéčním lístkem, dopisem ze dne 8. 2. 1957, dopisem ze dne 25. 11. 1958, opisem rámcové zprávy o , Anonymizováno, ze dne 31. 3. 1959, úmrtním listem vystaveným dne 20. 2. 199, potvrzením o dědictví, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 2. 2005, č. j. 22 D 541/2004-44, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 12. 2005, č. j. 22 D 546/2005-97, spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 29 C 164/92 - žalobou a rozsudkem, dopisem Federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. 12. 1992) soud uzavřel, že Akcie byly emitovány dvěma společnostmi se sídlem v Rakousku, v listinné formě, na majitele, nominované v říšských markách. , Anonymizováno, Akcie nabyl do svého vlastnictví a uložil je na depotní účet č. , Anonymizováno, u rakouské filiálky , právnická osoba, ve Vídni. Jmenovaný se vystěhoval na počátku II. světové války do , adresa, . Provedenými důkazy nebylo prokázáno, které konkrétní Akcie jmenovaný držel, ani co se s nimi v průběhu války stalo. Z rámcové zprávy o , Anonymizováno, ze dne 31. 3. 1959, jejíž oddělení „, Anonymizováno, “ za okupace spravovalo židovský majetek, který byl následně konfiskován okupačními orgány, vyplývá, že konfiskovaný majetek soustředěný okupačními úřady u této banky byl veden jednak na sběrných účtech Vystěhovaleckého fondu, jednak na individuálních podúčtech Majetkového úřadu jako majetek osob, které se vystěhovaly do ciziny. Značná část rakouských cenných papírů vykázaných na účtech Majetkového úřadu a Vystěhovaleckého fondu u České banky , Anonymizováno, u rakouských bank, byla z příkazu okupačních úřadů převedena na účty německých peněžních ústavů u rakouských bank ve Vídni, z nich část byla prodána ve Vídni a výnos transferován do říše, část se zachovala u vídeňských bank a poškozené osoby mohly podle rakouských předpisů požádat o vrácení zachovaných hodnot. Vzhledem k tomu, že se jednalo o cenné papíry na majitele, mohl se jich kdokoli (byť i nezákonně) zmocnit a vydávat se za jejich majitele, aniž by se vystavoval významnému riziku zpochybnění svého vlastnictví. O tom, že výše uvedenými zásahy úřadů německé říše byl dotčen i depositní účet , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, 921, svědčí to, že jmenovaný byl veden jako klient , Anonymizováno, , a to, že v cenném balíčku , Anonymizováno, , který zahrnoval odňaté, resp. prodané cenné papíry z účtu Majetkového úřadu a Vystěhovaleckého fondu, byly vedeny i akcie emitenta , Anonymizováno, , z nichž měla být Majetkovým úřadem mimo jiné prodána i upisovací práva k 84 akciím majitele , Anonymizováno, . Po roce 1945 musely cenné papíry projít tzv. očistou, a to jak v tehdejším Československu, tak Rakousku. Vzhledem k tomu, že se jednalo o cenné papíry emitované rakouskými subjekty, jejichž majitel žil v , adresa, , a které se fyzicky měly nacházet v Rakousku, nepodléhaly přihlášení a předložení podle československých předpisů. Po smrti , Anonymizováno, v roce 1946 se dědičkami staly jeho manželka a dcera. Soupis dědické podstaty pořizovaly dědičky a lze usuzovat, že soupis majetku zemřelého byl pořízen pouze „administrativně“ na základě dokumentů. Z dědictví nabyla manželka ¼ a dcera ¾, tzn. že z akcií emitenta , Anonymizováno, nabyla manželka 33 akcií a dcera 99 akcií a z akcií emitenta , Anonymizováno, nabyla manželka 14 akcií a dcera 42 akcií. Proto v roce 1955 nemohla , Anonymizováno, všechny ve výroku označené Akcie darovat československému státu, ale pouze 99 akcií emitenta , Anonymizováno, a 42 akcií , Anonymizováno, . Pokud matka žalobců v padesátých letech darovala Akcie československému státu, mohla se podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, vyzvat žalovanou k vydání Akcií (§ 6 odst. 1 písm. b/ a 2 tohoto zák.) ve lhůtě 6 měsíců od účinnosti zákona (1. 4. 1991), popř. uplatnit své nároky do 1 roku ode dne účinnosti zákona (§ 5 odst. 2 a 4 tohoto zákona). Matka žalobců vyzvala jako povinnou osobu , právnická osoba, a vůči ní se nároku bezúspěšně domáhala, neboť neprokázala, kde se Akcie nalézají; řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 29 C 164/92. Jestliže žalobci vyzvali žalovanou k vydání akcií dopisem ze dne 25. 4. 2013, stalo se tak po lhůtě stanovené v § 5 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. a jejich právo se prekludovalo; uplatňování téhož nároku podle obecných předpisů by pak představovalo obcházení restitučních zákonů. Žalobci sice argumentovali, že nedošlo k platnému darování, protože československý stát nabídku jejich matky nikdy nepřijal, avšak i v takovém případě by muselo být postupováno podle zákona č. 87/1991 Sb., jak vyplývá z § 6 odst. 2. Současně nelze přehlédnout i to, že celá právní úprava vychází z toho, že stát věc skutečně převzal. V projednávané věci se však i přes rozsáhlé dokazování nepodařilo prokázat, že by stát předmětné akcie kdy fyzicky převzal a mohl se stát jejich majitelem se všemi právy z toho vyplývajícími.5. S ohledem na uvedené byla žaloba zamítnuta a žalované přiznána podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení.6. Žalobci napadli rozsudek včasným odvoláním a navrhli jeho změnu tak, že žalovaná je povinna Akcie vydat, in eventum, pro případ, že Akcie nemá ve své dispozici, uložit žalované povinnost zaplatit žalobců náhradu škody ve výši určené znaleckým posudkem. Po shrnutí odvoláním napadeného rozsudku poukázali za dezinterpretaci provedeného dokazování. Z jimi předložených důkazů vyplývalo, že Akcie po válce existovaly a že matka žalobců byla jejich vlastníkem. Stát vydal potvrzení, že Akcie na něj byly převedeny. Z místopřísežného prohlášení ze dne 4. 12. 146 vyplývá, že Akcie byly restituovány výměrem ministerstva financí a že se nalézají v úschově , právnická osoba, . Dědičky tedy věděly, že Akcie existují a jsou uschovány u , právnická osoba, na depotním účtu v Rakousku. Okresní soud civilní pro Prahu sever usnes