12 Cmo 190/2024-548 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku nařídil předběžné opatření, kterým odpůrci uložil povinnost zdržet se zatížení či nakládání s pohledávkou vůči společnosti , právnická osoba, vzniklou v souvislosti s vedením bankovního účtu č. , č. účtu, až do výše pohledávky 6 306 503,70 Kč, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o zamítnutí či odmítnutí dovolání podaného proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 148/2023-423, a společnosti , právnická osoba, , která vede pro žalobce účet č. , č. účtu, , uložil povinnost zdržet se provádění platebních příkazů z tohoto účtu či takové části příkazů, které by znamenaly snížení výše pohledávky žalobce vůči bance , právnická osoba, vzniklé v souvislosti s vedením účtu pro částku 6 306 503,70 Kč, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o zamítnutí či odmítnutí dovolání podaného proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 148/2023-423, v bodě II. výroku uložil navrhovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Usnesení neobsahuje odůvodnění (§ 169 odst. 2 o. s. ř.).2. Navrhovatelka podala návrh na nařízení předběžného opatření shora uvedeného. Uvedla, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 148/2023-423 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se směnečné platební rozkazy ze dne 2. 5. 2022, č.j. 54 Cm 134/2015-117 a č. j. 54 Cm 135/2015-109 ponechávají v platnosti, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Na základě rozsudku navrhovatelka zaplatila žalobci celkem 6 306 503,70 Kč. Proti rozsudku podala navrhovatelka dovolání a považuje za žádoucí, aby do doby, než bude rozhodnuto o oprávněnosti kauzálních námitek, bylo odpůrci uloženo, aby se zdržel nakládání s uvedenou částkou. V opačném případě hrozí, že odpůrce bude s platbou nakládat, čímž by mohl být zmařen účel dovolacího řízení. Předběžné opatření odpovídá požadavku přiměřenosti, neboť výsledkem dovolacího řízení může být zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze. V tomto konkrétním případě není nutné ukládat navrhovatelce povinnost zahájit jakékoliv řízení, neboť účel § 74 o. s. ř. je naplněn již tím, že probíhá dovolací řízení, které může vyústit ve zrušení napadeného rozhodnutí, čímž se znovu otevře nalézací řízení.3. Odpůrce napadl usnesení, konkrétně bod I. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Uvedl, že usnesení považuje z důvodu absence odůvodnění za nepřezkoumatelné, byť si je vědom relativně konstantní judikatury. Doba trvání předběžného opatření je vymezena vágně, když nebere v úvahu všechny možné způsoby vyřízení věci. O návrhu rozhodoval nezákonný soudce, když rozhodovala soudkyně, která rozhodovala v nalézacím řízení, které bylo pravomocně skončeno. Návrh je tak novým nápadem, který měl být zapsán do rejstříku Nc a přiřazen soudci podle rozvrhu práce. Tomu odpovídá i to, že soudkyně usnesení vydala podle ustanovení § 74 o. s. ř., které upravuje předběžná opatření před zahájením řízení. K návrhu samotnému uvedl, že navrhovatelka neosvědčuje důvodnost nároku, ani potřebu zatímní úpravy poměrů. Návrhem obchází procesní instituty. Pouze uvedla, že nebude-li předběžné opatření nařízeno, odpůrce bude s platbou nakládat, čímž by mohl zmařit dovolací řízení. Jde o hypotetickou úvahu, nikoliv konkrétní nebezpečí. Nejsou splněny ani podmínky přiměřenosti. Odpůrce vytrpěl od navrhovatelky již dost a je na čase, aby soudy poskytly ochranu jeho právům proti zvůli navrhovatelky.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a shledal odvolání důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2021, č. j. 12 Cmo 148/2023-423, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se směnečné platební rozkazy ze dne 2. 5. 2022 č. j. 54 Cm 134/2015-117 a č. j. 54 Cm 135/2015-109 ponechávají v platnosti, nabyl právní moci dne 30. 9. 2024. Proti rozsudku podala žalovaná dovolání. Podáním doručeným dne 14. 10. 2024 na elektronickou podatelnu soudu se domáhala vydání předběžného opatření.6. V posuzované věci založil odpůrce odvolání mimo jiné na tom, že soud prvního stupně nebyl správně obsazen. Návrh na nařízení předběžného opatření byl podán po pravomocném skončení řízení. Nedopadá tak na něj ustanovení § 102 o. s. ř., které upravuje jen předběžná opatření nařizovaná v průběhu řízení, tj. od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, ale ustanovení § 74 o. s. ř. (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Nd 290/2007). Toho si byl soud prvního stupně zřejmě vědom, když předběžné opatření podle posledně citovaného ustanovení vydal. Pominul však, že tak nemohl učinit v rámci dovolacího řízení. Naopak, návrh měl být zapsán do rejstříku Nc a přidělen soudci v souladu s rozvrhem práce. Rozhodl-li tedy o předběžném opatření soud prvního stupně v rámci dovolacího řízení (nalézací řízení bylo pravomocně skončeno), je třeba uzavřít, že rozhodoval nesprávně obsazený soud prvního stupně.7. Z uvedeného důvodu odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne soudce, jemuž věc náleží podle rozvrhu práce. Za této situace neshledal odvolací soud důvod zabývat se věcnou správností napadeného usnesení.