12 Cmo 3/2024-53 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením uložil soud prvního stupně , Anonymizováno, jako soudem jmenovanému likvidátorovi společnosti „, právnická osoba, .“povinnost vrátit ve lhůtě tří dnů na účet v usnesení specifikovaný zálohu ve výši 10 000 Kč, poskytnutou mu na likvidaci společnosti „, právnická osoba, .“2. V odůvodnění usnesení soud s odkazem na § 71 odst. 6 zákona obch. zák. ve spojení s § 3043 odst. 2 o. z. uvedl, že likvidátorovi byla přiznána záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč. Následně byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 50 T 8/2016-1157 ze dne 30. 6. 2017, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 53/2017-1244 ze dne 22. 6. 2018 pravomocně odsouzen za spáchání trestných činů zpronevěry, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a porušení povinnosti v insolvenčním řízení k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a zároveň mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce ve výměře 6 let, protože se výše uvedených trestných činů dopustil jakožto insolvenční správce. Ke dni právní moci tohoto rozsudku mu ve všech společnostech, v nichž působil jako likvidátor, zanikla jeho funkce likvidátora. Soud likvidátora vyzval k doložení úkonů provedených v rámci likvidace, prokázání vynaložených nákladů na likvidaci a vyúčtování odměny likvidace, likvidátor na výzvu v soudem stanovené lhůtě nereagoval. Soud proto rozhodl, že je likvidátor povinen vrátit poskytnutou zálohu na náklady likvidace v plné výši, neboť za situace, kdy žádné úkony, které by likvidátor provedl v rámci likvidace, nejsou soudu známy a nelze mu ani přiznat odměnu (§ 71 odst. 6 obch. zák. ve spojení s § 3043 odst. 2 o. z.), neboť má důvodně za to, že vyplacenou zálohu na náklady likvidace nepoužil na účel, pro který mu byla vyplacena a je proto povinen ji vrátit.3. Likvidátor (dále jen odvolatel) ve včas podaném odvolání uvedl, že v insolvenčním řízení, vedeném vůči němu u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 98 INS 13887/2019, v němž bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením, byl po splnění oddlužení usnesením insolvenčního soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. KSUL 98 INS 13887/2019-B-17 osvobozen podle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, od placení pohledávek nezahrnutých do oddlužení. Městský soud v Praze předmětnou pohledávku, resp. vyplacenou zálohu ve výši 10 000 Kč v tomto insolvenčním řízení nepřihlásil, ač tak učinit měl, čímž došlo k promlčení práva poskytnutou zálohu vymáhat a odvolatel je tak od jejího placení osvobozen. Splatností pohledávky se soud prvního stupně v napadeném usnesení blíže nezabýval, omezil se na konstatování, že v době trvání insolvenčního řízení ještě neexistovala. Postup při ukončení činnosti likvidátora v průběhu insolvenčního řízení upravuje dle § 38 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb., podle něhož je likvidátor povinen vyúčtovat odměnu a hotové výdaje ve zprávě o své činnosti, jejíž součástí je v obecné rovině i vyplacená záloha na náklady likvidace. Moment splatnosti zálohy tedy nastal po nabytí právní moci trestního rozsudku, jímž bylo odvolateli znemožněno nakládat s poskytnutými prostředky na činnost likvidátora společnosti. V tu chvíli byl likvidátor povinen provést vyúčtování a případně poskytnutou zálohu vrátit. Odvolatel tvrdí, že poskytnutou zálohu ve výši 10 000 Kč použil na náklady likvidace, náklady však není schopen však doložit prvotními doklady, protože se pravděpodobně ztratily při jeho opakovaném stěhování. Účelové náklady (telefon, jízdné, stravné apod.) použít nechtěl. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).5. Podle obsahu spisu byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2005, č. j. 7 Cm 2/2003-26 společnost „, právnická osoba, .“ prohlášena za neplatnou a jejím likvidátorem byl jmenován odvolatel. Tomu byla soudem k jeho žádosti přiznána záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, vyplacena byla na jeho bankovní účet. Následně byl odvolatel usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 7 Cm 2/2003-40 vyzván k provedení vyúčtování dosud provedených prací souvisejících s likvidací společnosti, k vyčíslení nákladů, které v rámci likvidace vynaložil a k předložení dokumentů tyto náklady prokazujících s tím, že zbytek zálohy je povinen vrátit soudu. Na tuto výzvu, doručenou mu dne 30. 11. 2023, odvolatel ve stanovené lhůtě nijak nereagoval.6. Z úplného výpisu společnosti odvolací soud zjistil, že společnost vstoupila do likvidace dnem 16. 5. 2005, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 15. 12. 2006, č. j. 7 Cm 2/2003-26, jímž soud rozhodl o prohlášení neplatnosti společnosti " , právnická osoba, ." a byl jmenován likvidátor společnosti , Anonymizováno, . Z obchodního rejstříku byl likvidátor vymazán dne 8. 12. 2023. Likvidace dosud není ukončena, nový likvidátor nebyl jmenován.7. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že v insolvenčním řízení, vedeném vůči odvolateli pod sp. zn. KSUL 91 INS 13887/2019 Krajským soudem v Ústí nad Labem, insolvenční soud usnesením ze dne 4. 9. 2019, č. j. KSUL 91 INS 13887/2019-A-13 zjistil úpadek odvolatele, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, kteří své pohledávky dosud nepřihlásili, aby tak učinili do 4. 11. 2019. Podle seznamu pohledávek, přihlášených věřiteli v tomto insolvenčním řízení, nebyla pohledávka na vrácení vyplacené zálohy na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč Městským soudem v Praze do řízení přihlášena. Usnesením ze dne 24. 4. 2023, č. j. KSUL 91 INS 13887/2019-B-17 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka, rozhodl o odměně insolvenční správkyně a rozhodl, že dlužník se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.8. Společnost vstoupila do likvidace dnem 16. 5. 2005, proto se podle § 3043 odst. 2 o. z. použije právní úprava likvidace v § 70 a násl obch. zák. a vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánů společnosti jmenovaného soudem. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu podle § 71 odst. 6 obch. zák. soud. Pravidla pro určení výše odměny likvidátora upravuje shora citovaná vyhláška jako prováděcí předpis, vydaný ministerstvem spravedlnosti na základě zákonného zmocnění v § 71 odst. 9 obch. zák. Podle § 2 odst. 2 citované vyhlášky je základem pro určení odměny náležející likvidátorovi za provedení likvidace majetkový zůstatek, který zbude po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace před vypořádáním odměny likvidátora. V případech, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud. Pokud likvidaci provedlo více likvidátorů, podle § 5 citované vyhlášky náleží každému z nich podíl odměny podle § 2 a 3 nebo podle § 4 odpovídající rozsahu a délce doby jeho činnosti. O odměně likvidátora a náhradě jeho hotových výdajů rozhoduje soud až po skončení likvidace, kdy je znám majetkový zůstatek, který zbude po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace, od něhož se odvíjí, z jakých prostředků bude odměna likvidátorovi hrazena, zda z prostředků likvidované společnosti nebo z prostředků státu, a rovněž jaká bude její výše. V rozhodnutí, jímž soud rozhodne o výši odměny likvidátora, rozhodne také o náhradě jeho hotových výdajů. O výši náhrady hotových výdajů, které likvidátorovi vznikly v souvislosti s provedením likvidace, rozhoduje soud na základě likvidátorem předloženého vyúčtování těchto výdajů a jejich následném posouzení z hlediska jejich účelnosti. Byla-li likvidátorovi vyplacena záloha na náklady likvidace a výše soudem přiznaných hotových výdajů nedosáhne výše vyplacené zálohy, uloží soud současně likvidátorovi povinnost k vrácení alikvotní části vyplacené zálohy, případně celé zálohy. O odměně odvolatele jako likvidátora a náhradě jeho hotových výdajů soud rozhodnout musí, byť by bylo rozhodnuto, že likvidátorovi se odměna ani náhrada hotových výdajů nepřiznává; soud však takové rozhodnutí může vydat až poté, co bude likvidace společnosti ukončena. To se zjevně dosud nestalo a rozhodnutí pro nemělo být dosud vydáno.9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst.1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., byť ze zcela jiných než odvolatelem uvedených důvodů, změnil, a to tak, že se nevydává. O povinnosti likvidátora k vrácení zálohy nebo její části rozhodne soud prvního stupně až v rámci rozhodnutí o odměně likvidátora a náhradě jeho hotových výdajů po skončení likvidace společnosti.