12 Cmo 75/2024-73 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o osvobození žalobce od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení částky 12 040 449 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jako směnečný ručitel zaručil za výstavce směnky a směnečným platebním rozkazem ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně a soudu odvolacího mu bylo uložena povinnost směnku podle § 32 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“), zaplatit. Usnesením ze dne 1. 12. 2023, č. j. 30 Cm 2/2020-48 byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že nebyl osvědčen nárok ve věci samé a žaloba byla posouzena jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce jako směnečný rukojmí netvrdil, že směnečnou pohledávku zaplatil, tj. netvrdil vznik regresního práva ze směnky. Podáním ze dne 26. 1. 2024 požádal žalobce opětovně o osvobození od soudních poplatků s tím, že směnka byla částečně uhrazena dne 20. 10. 2023 započtením pohledávky žalobce za majitelem směnky ve výši 3 606 720 Kč a dne 6. 11. 2023 započtením pohledávky , Anonymizováno, za majitelem směnky ve výši 1 000 000 Kč, přičemž jmenovaná svou pohledávku za žalovaným postoupila dne 22. 1. 2024 žalobci. Soud se zabýval posouzením, zda došlo k podstatné změně okolností, která by odůvodňovala nové rozhodnutí ve věci, a neshledal ji. Pokud jde o postoupený regresní nárok ve výši 1 000 000 Kč, jde o zcela nový právní důvod, který nebyl v žalobě tvrzen, návrh na změnu žaloby nebyl podán, natož soudem připuštěn. Pokud jde o regresní nárok ze směnky, je pochybné, zda jej lze postoupit bez postoupení směnky, o níž žalobce neuvádí, že by ji měl v držení. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že je dána překážka věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), která představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, a proto soud řízení o žádosti žalobce o osvobození do soudních poplatků zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).2. Žalobce napadl usnesení včasným blanketním odvoláním. V jeho doplnění navrhl jeho změnu tak, že se řízení nezastavuje a žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že řádně osvědčil své výdělkové a majetkové poměry (jeho majetek je obstaven v rámci exekuce a z příjmu jsou prováděny exekuční srážky). Žalobce nepovažuje žalobu za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť osvědčil, že směnka byla částečně uhrazena jednak započtením pohledávky žalobce za majitelem směnky ve výši 3 606 720 Kč a započtením pohledávky , Anonymizováno, za majitelem směnky ve výši 1 000 000 Kč, přičemž , Anonymizováno, svou pohledávku vůči žalovanému žalobci postoupila dne 22. 1. 2024. Zápočet pohledávek je dostatečnou změnou okolností, která odůvodňuje nové rozhodnutí o žádosti. Není rozhodné, zda započtení pohledávek nastalo před datem 1. 12. 2023 nebo po něm. Rozhodné je, že jde o skutečnosti, které nebyly známy při prvním rozhodování o osvobození od soudních poplatků. Žalobce nebyl soudem vyzván k opravě nebo doplnění žaloby, ani doplnění rozhodných skutečnosti. I kdyby bylo zaplacení směnky avalem nutnou podmínkou pro úspěch ve věci samé, posuzovalo by se ke dni vyhlášení rozsudku, nikoliv ke dni podání žaloby. Pokud tedy žalobce osvědčil (prozatím) částečnou úhradu, nelze žalobu za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva označit. Posouzení oprávněnosti převodu regresních práv bez směnky a aplikovatelnosti občanského zákoníku ve věci ručení a regresních nároků mezi spoludlužníky přesahuje rozsah přezkumné činnosti v rámci rozhodování o osvobození od soudních poplatků. Nejde o otázky, jejichž řešení by bylo natolik zjevné, že by s odkazem na ně mohlo být konstatováno zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Uplatnění obecné právní úpravy na právní vztahy vyplývající ze směnek vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2653/2015. Ustanovení § 1937 a § 1938 o. z. by se mělo aplikovat i v případech částečného plnění avalem. Je vůbec otázkou, zda je pro uplatnění nároku nezbytné, aby žalobce za žalovaného již plnil, nebo ke vzniku nároku postačuje, že v důsledku prodlení žalovaného došlo k vyplnění směnky a tím ke vzniku dluhu na straně žalobce.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se domáhá zaplacení 12 040 449 Kč s postižními právy. Povinnost zaplatit tuto pohledávku mu jako směnečnému rukojmí za výstavce směnky, tj. žalovaného, byla uložena pravomocným rozhodnutím. V průběhu odvolacího řízení do řízení vstoupila na místo věřitele pohledávky (, právnická osoba, .) společnost , právnická osoba, Žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na náhradu škody v žalované výši podle čl. I § 32 odst. 3 z. s. š. Podáním ze dne 29. 11. 2023 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo pravomocným usnesením ze dne 1. 12. 2023, č. j. 30 Cm 2/2020-48 přiznáno z důvodu, že žaloba je bezúspěšným uplatňováním práva. Usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 30 Cm 2/2020-51 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 602 023 Kč do patnácti dnů ode dne doručení usnesení; usnesení bylo doručeno dne 11. 1. 2024. V uvedené lhůtě požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. V rámci žádosti doplnil, že vůči pohledávce společnosti , právnická osoba, ve výši 10 828 763,80 Kč s příslušenstvím započetl svoji pohledávku ve výši 3 606 720 Kč z titulu náhrady škody. Část pohledávky byla uhrazena tím, že , Anonymizováno, započetla svoji pohledávku z titulu náhrady škody za společností , právnická osoba, ve výši 1 000 000 Kč, oproti její pohledávce ve výši 10 828 763,80 Kč s příslušenstvím. , Anonymizováno, svou pohledávku za žalovanou ve výši 1 000 000 Kč postoupila žalobci. Žalobce tak část žalované částky zaplatil. Lze očekávat, že do skončení řízení bude částka zcela zaplacena.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Podá-li účastník za existence pravomocného rozhodnutí, kterým nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, novou žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodne o ní soud pouze v případě, že v ní jsou uvedeny nové skutečnosti svědčící o změně v majetkových poměrech účastníka a tvrzená změna je řádně doložena. V opačném případě soud řízení o návrhu zastaví, neboť rozhodnutí o totožném návrhu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 103 a § 104 o. s. ř.). Z posledně uvedeného závěru vycházel i Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích, např. usnesení ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5639/2015 či usnesení ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. 28 Cdo 3509/2016. Obdobně tyto závěry platí i v případě, že důvodem nepřiznání osvobození od soudních poplatků je nesplnění předpokladu, že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Podle ustálené judikatury (např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde tehdy, je-li již ze samotných tvrzení účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno.6. Předmětem žaloby je postižní nárok žalobce jako směnečného rukojmí za žalovaným jako výstavcem směnky (čl. I § 32 odst. 3 ve spojení s čl. I § 49 z. s. š.). Podle citovaných ustanovení může ten, kdo vyplatí směnku, vymáhat na svých předchůdcích 1. celou částku, kterou zaplatil; 2. šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil; 3. své útraty; 4. odměnu, která se vypočte podle § 48 odst. 1. Pokud obsahem žalobních tvrzení nebylo, že by žalobce směnku zaplatil, stačilo to pro závěr, že žaloba představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když tvrzení, že majitel směnky byl žalobcem uspokojen, je primárním předpokladem pro úspěšné uplatnění dalšího postihu. Přijatý závěr platí i po změně tvrzení. Protože stále absentuje tvrzení, že žalobce uspokojil majitele směnky v celém rozsahu, nelze ani nadále ze samotných tvrzení dovodit, že by žalobci svědčilo právo vymáhat celou pohledávku, jejíž zaplacení mu bylo pravomocně uloženo (směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2017, č. j. 55 Cm 112/2017 a rozsudek Městského soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 55 Cm 112/2017), včetně 6 % úroku již ode dne 30. 12. 2019 (úrok v této výši náleží až ode dne, kdy bylo zaplaceno). Tvrdil-li žalobce, že část pohledávky byla “uhrazena“ formou započtení (pokud by k započtení došlo,