12 Cmo 82/2024-41 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu ze dne 3. 1. 2024, v bodě II. výroku přiznal likvidátorovi , tituly před jménem, odměnu ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 12 765,27 Kč, v bodě III. výroku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že , právnická osoba, v likvidaci (dále jen „Družstvo“) bylo dne 14. 11. 2023 vymazáno z obchodního rejstříku. Likvidátor Družstva, jmenovaný usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. 38 Cm 19/2021-7, předložil soudu ke schválení konečnou zprávu, v níž popsal činnost vedoucí k likvidaci Družstva a vyúčtoval odměnu a hotové výdaje. Soud postupoval podle § 1 odst. 1 a § 2 písm. e), § 85 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 86 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Konečnou zprávu soud schválil. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal likvidátorovi odměnu ve výši 7 000 Kč, podle § 9 téhož nařízení vlády náhradu účelně vynaložených hotových výdajů ve výši 12 765,27 Kč. Poukázal na to, že u nemajetné právnické osoby, dlouhodobě nečinné bez zaměstnanců, lze za účelně vynaloženou činnost považovat jen úkony za účelem zjištění majetku právnické osoby a jeho soupisu, a není-li žádný majetek dohledán, následuje návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 z. v. r. V takovém případě je neúčelné zveřejnění vstupu do likvidace s výzvou věřitelům v Obchodním věstníku, zvláště je-li možné využít postup podle § 13 citovaného nařízení vlády. V dané věci šlo o jednoduché administrativní úkony, které by zabraly 10 hodin. Vyšel-li soud z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle Českého statistického úřadu ve výši 173 Kč, lze, při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovni v Praze, považovat za odpovídající hodinovou sazbu 300 Kč. Vzhledem ke skutečně provedené činnosti likvidátora by výše odměny odpovídala částce 3 600 Kč (správně mělo být uvedeno 3 000 Kč). Při stanovení odměny likvidátora dospěla judikatura k závěru, že okolností umožňující přiměřeně zvýšit odměnu je skutečnost, že jde o likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců. Soudní praxe se sjednotila na tom, že v případě likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby, kdy činnost likvidátora nijak nevybočuje z běžné činnosti při likvidaci takové právnické osoby, odpovídá okolnosti případu, kdy je likvidátorem osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců, odměna zvýšená na částku 5 000 Kč, což opakovaně shledal ústavně konformní při své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 5 Cmo 163/2020 a usnesení Ústavního soudu ze dne 8.12.2020, sp. zn. I. ÚS 3214/20). V reakci na posledně citované usnesení Ústavního soudu došlo v soudní praxi ke zvýšení odměn likvidátorů z řad insolvenčních správců v případech likvidací nemajetných a nečinných právnických osob na částku ve výši 7 000 Kč (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 646/23) odpovídající 1/3 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora. V případě, kdy i nemajetná právnická osoba má pohledávky, které je potřeba posoudit a zvážit jejich možné uspokojení, nebo kdy je taková právnická osoba účastníkem soudního řízení apod., přichází v úvahu přiznání odměny vyšší než 7 000 Kč, a to 9 000 až 10 000 Kč (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 14 Cmo 257/2016). V posuzované věci je jedinou okolností pro zvýšení odměny to, že likvidátorem byla jmenovaná osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců. Jinak činnost navrhovatele při likvidaci právnické osoby nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců. Proto soud odměnu stanovil ve výši 7 000 Kč. Soud se neztotožnil s názorem prezentovaným Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 14 Cmo 467/2017, když má za to, že zvýšenou odměnu až do výše ½ právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora je možné považovat za přiměřenou u likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců pouze v případě, kdy je dána i jiná okolnost než ta, že je likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců. Ta dána nebyla, čemuž odpovídá zvýšení do výše cca 1/3 maximální možné sazby, tedy zvýšení odměny na částku 7 000 Kč. Likvidátor dále uplatnil nárok na náhradu hotových výdajů za administrativní výdaje paušální částkou 2 000 Kč. Předpokladem náhrady těchto výdajů je podle § 9 odst. 2 citovaného nařízení vlády jejich prokázání. Paušální náhradu hotových výdajů nařízení vlády nestanoví. Není-li likvidátor schopen tyto administrativní výdaje vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl sám v rámci přiznané odměny (k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Proto soud požadovanou částku likvidátorovi nepřiznal. Ponížil i částku za účetní služby na 3 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou vzhledem k tomu, že Družstvo nemělo žádný majetek (k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 63/2023, sp. zn. 14 Cmo 265/2022 nebo sp. zn. 14 Cmo 273/2022). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Likvidátor napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku, a navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení tak, že se mu přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů likvidace ve výši 16 605,27 Kč. Uvedl, že v konečné zprávě likvidátora nesprávně vyčíslil náklady spojené s likvidací, když správná je částka 16 605,27 Kč. Likvidátor má za to, že zpracování účetních dokladů je účelně vynaloženým nákladem likvidace. Likvidátor je podle § 199 o. z. povinen sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění. Likvidátor nesestavuje rozvahu pouze ke dni vstupu do likvidace, ale i ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace, jak ukládá zákon. Položka daňová přiznání zahrnuje nejen vlastní daňová přiznání, ale i komunikaci se sociální správou, zdravotní pojišťovnou nebo finančním úřadem. Cena za vedení účetnictví obsahuje i položku daně z přidané hodnoty. Minimální cena za účetní konzultaci je 800 - 1 000 Kč za hodinu a vypracování daňového přiznání je minimálně v ceně 1 000 - 1 500 Kč bez ohledu na majetnost právnické osoby. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016 nebo ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020 či ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022. S ohledem na závěry v rozhodnutích prezentované je nárok ve výši 4 840 Kč za účetní služby přiměřený. Během likvidace se podává více daňových přiznání a během roku se podmínky mění. V tomto případě podával čtyři daňová přiznání a šestkrát vypracovával rozvahu likvidované společnosti. Pokud jde o odměnu, likvidátor v průběhu likvidace musí splnit minimálně 40 činností, aby dospěl k závěru o majetnosti či nemajetnosti právnické osoby. Nelze vycházet z toho, že jde o administrativní činnost a průměrné hodinové sazby administrativního pracovníka. Likvidátor není pouhým administrativním pracovníkem, ale osobou, která pro výkon funkce musí splňovat zákonná kritéria. Odměna by tak měla být ve výši 10 000 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a shledal odvolání likvidátora důvodným pouze zčásti.4. Z obsahu spisu, zejména ze zprávy o provedení likvidace, odvolací soud zjistil, že likvidátor požádal o přiznání odměny likvidátora a úhradu výdajů vynaložených v souvislosti s likvidací ve výši 16 605,27 Kč (nesprávně bylo uvedeno 14 605,27 Kč; nesprávnost byla způsobena chybou v součtu jednotlivých částek). Výdaje se skládaly z částek 2 178 Kč (zveřejnění inzerátu v Obchodním věstníku), 4 840 Kč (zpracování daňových přiznání za období likvidace), 587,27 Kč (poštovné a správní poplatky), 2 000 Kč (administrativní výdaje) a 7 000 Kč (archivace).5. Výdaje za inzerci v Obchodním věstníku, poštovné a poplatky a archivaci, tj. výdaje ve výši 9 765,27 Kč (součet částek 2 178 Kč, 587,27 Kč a 7 000 Kč) soud prvního stupně přiznal v účtovaném rozsahu. Ponížil výdaj vynaložený za zpracování daňových přiznání za období likvidace o 1 840 Kč (namísto požadované částky 4 840 Kč přiznal částku 3 000 Kč) a nepřiznal částku 2 000 Kč, která měla být vynaložena na administrativní výdaje. Předmětem odvolání likvidátora je nepřiznaná výše jím vynaložených výdajů a přiznaná výše odměny.6. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.7. Ve shodě s likvidátorem neshledal o