14 Cmo 146/2024-115 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl i její návrh na ustanovení zástupce (výrok II.).2. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 14 Cmo 202/2023-90, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2023, č. j. 80 Cm 172/2021-81, kterým byla zamítnuta v pořadí první žádost žalované o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, dospěl k závěru, že žalovaná ve své druhé žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti svědčící pro závěr o změně majetkových poměrů.3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a její žádosti vyhověl.4. Odvolatelka argumentuje tím, že v jiných řízení (jež zmiňuje) bylo její žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhověno. S ohledem na prohlášení konkursu na její majetek nemá přístup k žádnému majetku.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 věty první, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k následujícím závěrům.6. S ohledem na skutečnosti výše uvedené podávající se (rovněž) z obsahu spisu, se odvolací soud primárně zabýval otázkou vázanosti soudu rozhodnutím o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků, a tedy i otázkou předpokladů, za nichž lze rozhodnout o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.7. Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 99/2013“). Stejný závěr se uplatní též pro pravomocné usnesení soudu o zastavení řízení o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3133/2018).8. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté dle § 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013, nebo v usneseních ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015; shodně srov. také důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13). Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků) založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, by de facto znamenal opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016).9. Jestliže odvolatelka podala nový návrh na osvobození od soudních poplatků (a ustanovení zástupce), mohl mu soud prvního stupně vyhovět pouze tehdy, změnily-li by se poměry odvolatelky, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí. Z obsahu opětovné žádosti odvolatelky se však takový závěr nepodává. Považuje-li odvolatelka za změnu poměrů skutečnost, že na její majetek byl (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. MSPH 90 INS 16943/2022-A-131) prohlášen konkurz, přehlíží, že touto skutečností se Vrchní soud v Praze již zabýval v usnesení ze dne 16. 10. 2023, č. j. 14 Cmo 202/2023-90 [srov. bod 16 a § 109 odst. 4, § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Ke změně poměrů, z nichž bylo vycházeno v předchozím rozhodnutí, tedy nedošlo.10. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz odvolatelky na jiná řízení, v nichž bylo její žádosti o osvobození od soudních poplatků (a ustanovení zástupce) vyhověno.11. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), tak že řízení o dalším návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zastavil.