14 Cmo 186/2024-133 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení 10 200 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně zastavení řízení odůvodnil odkazem na § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“). Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. Žalobci, jenž zavinil zpětvzetím žaloby zastavení řízení, uložil povinnost zaplatit žalované 10 200 Kč, sestávající z odměny zástupce za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání vyjádření k věcné nepříslušnosti a vyjádření k žalobě) a 3 režijních paušálů po 300 Kč.3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.4. Odvolatelka nesouhlasí se zastavením řízení. „Z morálních důvodů“ trvá na projednání žaloby a vydání rozhodnutí ve věci samé, aby „bylo postaveno na jisto, že žalovaná, resp. její statutární orgán, postupoval zcela správně a nedopustil se žádného pochybení“. Zpětvzetí žaloby je dle jejího názoru (s ohledem na jí rozváděné skutkové okolnosti) účelové, aby se žalobce vyhnul nepříznivému rozhodnutí ve věci. Opakovaně žalobce upozorňovala, že na převod dotčené bytové jednotky nemá žádný nárok. Podání žaloby bylo „pouze formou nátlaku“, čímž dochází k „zastrašování“ společníků. V současné době prodala (svou) poslední (nebytovou) jednotku, jejíž zápis do katastru nemovitostí žalobce „opět blokuje“, podal i návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterou byla uzavřená kupní smlouva schválena. Nesouhlasí ani s výší jí přiznaných nákladů řízení, má za to, že mělo být vycházeno z odlišné tarifní hodnoty, ta by měla odpovídat hodnotě nemovité věci (tj. bytové jednotky č. 1158/8, jež byla dle znaleckého posudku vypracovaného , jméno FO, v dražbě nabízena za 2 627 000 Kč. Nesprávný je i počet úkonů, opomenuto bylo jednání u mediátora, vyjádření ze dne 11. 1. 2022 a ze dne 1. 9. 2022, či ze dne 30. 8. 2023.5. Proti výroku III. podal odvolání žalobce, navrhuje jeho změnu tak, aby byla žalované uložena povinnost nahradit mu náklady řízení, jež blíže nespecifikoval. Poukazuje na skutečnost, že žalovaná jednotku prodala bez dražebního jednání, o čemž se dozvěděl se zpožděním. Žalovaná tedy dál v dražebním jednání nepokračovala.6. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.7. Podle § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odstavec první). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odstavec druhý). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odstavec třetí). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odstavec čtvrtý).8. Z citovaného ustanovení se podává, že nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby má právní význam jen v případě, že ke zpětvzetí dojde až poté, co začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Taková situace v předmětné věci nenastala. Vzal-li žalobce (podáním z 31. 1. 2024) žalobu zpět předtím, než začalo jednání, pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení (dle § 96 odst. 2 o. s. ř.) zastavil. Nadto odvolací soud nepřehlédl, že žalovaná ostatně takový postup řešení sporu mezi účastníky sama navrhovala, neboť v podání ze dne 30. 8. 2023 (č. l. 93) uvedla, že „jediným možným řešením sporu je zpětvzetí žalobního návrhu žalobcem“.9. Rozhod-li soud prvního stupně o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 1 až 4 o. s. ř.), postupoval správně. Správný je i výrok o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku (§ 10 odst. 3 ZSop).10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně správně aplikoval § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., nesprávně však vypočetl jejich výši.11. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).12. Rozhodovací soudní praxe je dlouhodobě ustálená v závěru, že důvodnost podání návrhu a zavinění je třeba v rámci § 146 odst. 2 o. s. ř. posuzovat vždy z procesního hlediska, tedy v poměrech posuzované věci z hlediska poměru výsledku chování žalované k požadavkům žalobce. To znamená, že žalobu ve věci samé je třeba mít za důvodně podanou tehdy, jestliže žalovaná splnila to, čeho se jeho prostřednictvím žalobce domáhal, i kdyby k takovému plnění neměla právní povinnost, a naopak za nedůvodně podanou tehdy, pokud žalobce žalobu vzal zpět bez dalšího či z důvodů na jeho straně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, či ze dne 23. 10 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, jež jsou k dispozici např. na webových stránkách Nejvyššího soudu).13. Z obsahu spisu se podává, že dne 15. 1. 2021 podal žalobce žalobu, jíž se domáhal, aby byla z dobrovolné dražby vyloučena (tam specifikovaná) bytová jednotka. Žalovaná (ve vyjádření z 9. 8. 2021) soudu sdělila, že (již dne 1. 12. 2020 nařízená) dražba proběhla 19. 1. 2021. Dne 31. 1. 2024 vzal žalobce (bez uvedení důvodu) žalobu zpět, současně navrhl, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Následně (podáním z 2. 2. 2024) žalobce sdělil, že žalovaná „dražbu nezrealizovala“, „k prodeji mimo dražbu nedošlo“, má za to, že žalovaná „dražbu nezrealizuje“, žalovaná tedy zavinila „nemožnost projednání žaloby“. Další skutečnosti tvrzeny ani doloženy nebyly.14. Žalobce tedy vzal návrh na zahájení řízení (žalobu) zpět, aniž by se z obsahu spisu podávalo, že by ke zpětvzetí žaloby zavdala žalovaná svým chováním důvod. Jiné tvrzení nebo důvod, které byl jeho zavinění (z procesního hlediska) vyloučily, nabídnuty nebo zjištěny nebyly. Zastavení řízení proto žalobce ve vyloženém smyslu zavinil, a je tak podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. povinen hradit náklady řízení, jež vznikly žalované.15. Procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 23 800 Kč. Věc sama představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách družstev dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Náklady žalované sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření ze dne 18. 2. 2021, ze dne 9. 8. 2021, ze dne 11. 1. 2022, ze dne 1. 9. 2022, ze dne 30. 8. 2023 a účast při setkání s mediátorem; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2542/21) ve výši 7 x 3 100 Kč (dle § 7 bodu 5 AT) a 7 paušálních náhrad na tyto úkony připadajících ve výši 7 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Platební místo je určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro zaplacení je určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Nebyla-li předmětem sporu (samotná) bytová jednotka, ale její vyloučení z dobrovolné dražby, nebylo pak již jen z tohoto důvodu na místě při určení tarifní hodnoty postupovat dle § 8 odst. 1 AT, jak odvolatelkou navrhováno.17. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 23 800 Kč, kterou je povinen zaplatit žalobce.18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v tomto stádiu řízení rovněž plně úspěšná. Právní zástupce žalované vykonal v odvolacím řízení jeden úkon právní služby, spočívající v podání odvolaní, za což žalované náleží částka 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 2 písm. c) AT] a paušální náhrada ve výši 300 Kč na tento úkon připadající dle § 13 odst. 4 AT.