14 Cmo 246/2024-53 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi společnosti , Jméno navrhovatele C, . (dále též jen „společnost“), , Jméno navrhovatele A, , odměnu ve výši 10 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení [výrok I.], a náhradu hotových výdajů ve výši 50 000 Kč, která mu bude plně uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje likvidace [výrok II.]. Dále rozhodl, že likvidátor je povinen zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje likvidace ve výši 30 180 Kč na účet Městského soudu v Praze s uvedením příslušných platebních dispozic [výrok III.], a uložil společnosti povinnost zaplatit na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 60 000 Kč, a to do tří od právní moci usnesení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně odůvodnil výrok I. usnesení s odkazem na § 5 odst. 1 a § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“), tím, že s přihlédnutím k administrativní náročnosti činnosti, odborné kvalifikaci likvidátora a rozhodovací činnosti Vrchního soudu v Praze je namístě přiznat likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 10 000 Kč.3. Výroky II. a III. usnesení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 9 odst. 2 a 3 nařízení tím, že likvidátor vyúčtoval hotové výdaje v celkové výši 94 135,10 Kč, sestávající z výdajů na zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, zabezpečení objektů (nové vložky a zámky) ve výši 70 317 Kč, služby archivace dokumentů likvidované společnosti ve výši 7 000 Kč, poštovné a správní poplatky ve výši 999,42 Kč a ubytování a jízdné ve výši 13 640,68 Kč. Náhradu hotového výdaje na zabezpečení objektů přiznal pouze do výše 50 000 Kč, neboť ji v této věci hradí stát, vyšší částku tedy dle § 9 odst. 3 nařízení přiznat nelze. Soud prvního stupně proto likvidátorovi na celkové náhradě hotových výdajů přiznal tuto částku a ostatními výdaji se pro nadbytečnost nezabýval. Jelikož byly likvidátorovi poskytnuty zálohy na hotové výdaje v celkové výši 80 180 Kč, je povinen nespotřebovanou část zálohy ve výši 30 180 Kč na účet soudu prvního stupně vrátit.4. Výrok IV. odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že zaviněním společnosti skončila její likvidace dříve, než byla zjištěna výše likvidačního zůstatku. Odměnu a náhradu hotových výdajů likvidátora v takovém případě platí stát, který má následně právo na jejich náhradu společností.5. Proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud tento výrok zrušil.6. Odvolatelka nesouhlasí s aplikací § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť vznik žádného z nákladů řízení (odměny likvidátora ani hotových výdajů) nezapříčinila. Odvolatelka nedávala podnět ke změně v osobě likvidátora, v jehož důsledku byl do této funkce povolán současný likvidátor. Toho povolal soud, který by proto měl hradit jemu přiznanou odměnu. Z usnesení se navíc ani nepodává, které konkrétní hotové výdaje by měla odvolatelka hradit.7. Proti výrokům II. až IV. usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby je odvolací soud změnil tak, že navrhovateli přizná náhradu hotových výdajů likvidace v navrhovatelem vyúčtované výši (94 135,10 Kč) a rozhodne, že společnost je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 104 135,10 Kč.8. Odvolatel namítá, že se při vynaložení hotových výdajů domníval, že budou uspokojeny z prodeje majetku likvidované společnosti. To však znemožnil soud prvního stupně, na základě jehož rozhodnutí byla likvidace skončena. Odvolateli pak bylo uloženo vrátit nepotřebovanou část zálohy, přestože celou zálohu spotřeboval. Byl by tak povinen zaplatit uvedenou část z vlastních prostředků. Nesouhlasí ani s aplikací § 9 odst. 3 nařízení, neboť společnost nebyla zrušena – nadále existuje, proto nic nebrání náhradě hotových výdajů z jejího majetku. Soud měl proto uložit společnosti povinnost nahradit náklady řízení ve výši 104 135,10 Kč. Odvolatel splnil své povinnosti, proto skutečnost, že likvidace skončila před zpeněžením majetku společnosti, nesmí jít k jeho tíži. Soud prvního stupně odvolatele povolal do funkce a rozhodl o skončení likvidace, proto by měl náklady likvidace hradit stát, nikoli odvolatel či společnost.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené rozsahu (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.10. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.11. Podle § 9 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odstavec 2). Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč (odstavec 3).12. Řízení ve věci samé je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci zákona o zvláštních řízeních soudních.13. Jelikož byl odvolatel do své funkce jmenován usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 9. 2018, č. j. 77 Cm 82/2018-6, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2018, posuzoval odvolací soud jeho nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle občanského zákoníku a nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).14. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně odvolateli na jeho žádost přiznal a vyplatil postupně dvě zálohy na účelně vynaložené hotové výdaje spojené s likvidací ve výši 10 000 Kč (č. l. 12 a 14) a 70 180 Kč (č. l. 17 a 18), tedy v celkové výši 80 180 Kč.15. Z listiny nazvané zpráva o provedení likvidace společnosti ze dne 23. 8. 2023 se podává, že odvolatel vyúčtoval hotové výdaje v celkové výši 94 135,10 Kč. Soud prvního stupně mu však přiznal náhradu hotových výdajů pouze ve výši 50 000 Kč s odůvodněním, že náhrada hotových výdajů bude hrazena z prostředků státu, jelikož „hotové výdaje nelze ani zčásti uhradit z majetku likvidované společnosti“. Použije se tedy § 9 odst. 3 nařízení, který limituje náhradu hotových výdajů hrazených státem právě výší 50 000 Kč. Soud prvního stupně přitom zkoumal pouze hotový výdaj na zabezpečení objektů ve vlastnictví odvolatelky a účelnost zbylých hotových výdajů pro „nadbytečnost“ neposuzoval. Zbylé hotové výdaje měl dle soudu prvního stupně nést odvolatel ze svého, proto mu soud prvního stupně uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy vrátit. Společnosti pak uložil náhradu nákladů řízení ve výši 60 000 Kč, sestávajících z odvolateli přiznané odměny ve výši 10 000 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 50 000 Kč.16. Soud prvního stupně správně rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů odvolatele, neboť ten byl do své funkce povolán soudem (srov. § 195 o. z., který se uplatní nejen na odměnu, ale i na náhradu hotových výdajů likvidátora, neboť smysl a účel této právní normy dopadá stejně i na rozhodování o náhradě hotových výdajů likvidátora; § 10 odst. 1 o. z.). Nesprávně však posoudil otázku, kdo bude odvolateli odměnu a náhradu hotových výdajů hradit.17. Soudu prvního stupně nelze přisvědčit v tom, že odměna náležející odvolateli a jeho hotové výdaje patří mezi náklady řízení ve smyslu § 137 a násl. o. s. ř. Těmi jsou totiž pouze náklady účastníka (jeho zástupce) během řízení za úkon, jímž účastník naplňuje svá procesní práva a povinnosti, které jsou vymezeny v procesních předpisech (srov. SVOBODA, K. 1. Obecně k nákladům řízení. In: SVOBODA, K., HROMADA, M., LEVÝ, J., VLÁČIL, D., TLÁŠKOVÁ, Š., PIRK, T. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1, marg. č. 1.). Soud tedy nepostupoval správně, pokud v projednávané věci aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř.18. Odměna a náhrada hotových výdajů soudem jmenovaného likvidátora jsou dle zákonné úpravy zásadně hrazeny z majetku společnosti. Až pokud to není možné (např. pro nedostatek majetku zrušené právnické osoby), hradí je stát (srov. § 9 odst. 3 nařízení) /shodně JOSKOVÁ, L. 8.2 Likvidátor jmenovaný soudem. In: JOSKOVÁ, L., PRAVDOVÁ, M., ZACHARDOVÁ, L. Likvidace obchodních společností. 2. vydání. Praha: C.