14 Cmo 298/2024-39 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, v likvidaci (dále jen „společnost“), , tituly před jménem, , jméno FO, , odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení [výrok I.], a náhradu hotových výdajů spojených s likvidací společnosti ve výši 4 160 Kč, která jí po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč „již nebude vyplacena“ [výrok II.], a rozhodl, že likvidátorka , jméno FO, je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje ve výši 5 840 Kč na účet Městského soudu v Praze s uvedením příslušných platebních dispozic, a to do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.].2. Soud prvního stupně uvedl, že jelikož k zahájení likvidace a jmenování likvidátorky do funkce došlo v období mezi 1. 1. 2001 a 31. 12. 2013, bude v souladu s § 3043 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky určena dle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“).3. Soud prvního stupně odůvodnil výrok I. usnesení s odkazem na § 71 odst. 6 a 9 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že s ohledem na počet zákonných povinností, které je likvidátorka povinna bez ohledu na (ne)majetnost společnosti plnit, potřebu znalosti práva, „zodpovědnost“ likvidátorky a nemožnost přiznat náhradu daně z přidané hodnoty by se odměna v nižší výši, než jakou dle vyhlášky činí její horní hranice, jevila jako „dosti nízká“. Výrok II. a III. odůvodnil s odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky tím, že za účelně vynaložené a doložené shledal hotové výdaje na oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 160 Kč, ověření listin ve výši 60 Kč, správní poplatky ve výši 436 Kč a poštovné ve výši 504 Kč. Z likvidátorkou požadované náhrady za archivaci dokumentů společnosti ve výši 2 400 Kč jí přiznal pouze částku ve výši 1 000 Kč, neboť tato odpovídá ceně obvyklé za obdobnou službu v typově podobných případech (kdy likvidátor zastává tuto funkci současně u většího počtu nemajetných a neaktivních společností). Likvidátorce naopak nepřiznal náhradu za „kopírování listin (odhad)“, „kancelářský materiál (odhad)“ a „telekomunikační poplatky (odhad)“ v celkové výši „1 000 Kč“ (správně „1 100 Kč“ – poznámka odvolacího soudu), neboť tyto výdaje nijak nedoložila. Dále jí nepřiznal ani náhradu za „vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek“ ve výši 3 000 Kč, jelikož vzhledem k tomu, že likvidátorka (jmenovaná ze seznamu insolvenčních správců) tuto činnost delegovala na třetí osobu a společnost byla nemajetná a neaktivní, je náhrada již zahrnuta v likvidátorce přiznané odměně (k tomu odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011). Soud prvního stupně tak likvidátorce přiznal z jí požadované výše náhrady hotových výdajů (9 660 Kč) pouze částku 4 160 Kč a uložil jí vrátit částku 5 840 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou zálohou ve výši 10 000 Kč a přiznanou náhradou hotových výdajů na účet soudu prvního stupně.4. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud tyto výroky zrušil, nebo změnil tak, že ji přizná náhradu hotových výdajů ve výši „9 560 Kč“.5. Odvolatelka namítá, že soudem prvního stupně citované usnesení Vrchního soudu v Praze není na tuto věc použitelné, resp. bylo již překonáno. Není pravdou, že sestavení účetnictví u neaktivních a nemajetných společností vždy znamená pouze vyplnit daňové přiznání s nulovou položkou. I k tomuto výsledku je třeba dojít šetřením. Po dobu likvidace je také nezbytné sestavit účetní závěrky včetně rozvahy obsahující veškerá zjištění o majetku a dluzích likvidované společnosti. Odvolatelka nese za vedení účetnictví odpovědnost, která se vstupem společnosti do likvidace neumenšuje. Povinnost k vedení účetnictví navíc vyplývá přímo ze zákona. Dále odvolatelka příkladmo uvádí, k jakým činnostem je likvidátor v souvislosti s vedením účetnictví povinen. Není proto podle ní možné, aby v případě neaktivních a nemajetných společností odměna likvidátora zahrnovala náhradu hotových výdajů za vedení účetnictví. Soud prvního stupně nesprávně určil i výši náhrady hotového výdaje za archivaci, neboť u „komerčních spisoven“ činí cena za 10leté období přibližně 4 380 Kč. Je pravdou, že výši administrativních výdajů odvolatelka nedoložila, jelikož je však jejich doložení nereálné a vynaložení těchto výdajů je i tak nezpochybnitelné, měla by mít nárok i na jejich náhradu.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.8. Dle § 4 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč (odstavec 1). Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč (odstavec 2).9. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.10. Na úvod odvolací soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2008, č. j. 71 Cm 200/2008-4, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2008, posuzoval odvolací soud její nárok na náhradu hotových výdajů podle vyhlášky (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022).11. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a odvolatelkou předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích odvolatelky (srov. zejm. § 71 odst. 6, § 74 odst. 1, § 75 odst. 1 a 6 a § 75a obch. zák.).12. V konečné zprávě likvidátora a návrhu na určení odměny a náhrady hotových výdajů ze dne 4. 4. 2024, doručených soudu prvního stupně téhož dne, požaduje odvolatelka náhradu hotových výdajů v celkové výši 9 660 Kč.13. První předestřenou otázkou je účelnost hotových výdajů vynaložených na službu sestavování účetních závěrek a zpracování daňových přiznání, kterou odvolatelce poskytla společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „, jméno FO, “). Výdaj na poskytnutí této služby odvolatelka doložila příjmovým pokladním dokladem za sestavování účetních závěrek a zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob vystaveným na částku 3 000 Kč.14. Soud prvního stupně odvolatelce nepřiznal náhradu tohoto hotového výdaje s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, neboť společnost je neaktivní a nemajetná. Soud prvního stupně však pomíjí, že v citovaném usnesení soud nezaložil svůj závěr pouze a jedině na nemajetnosti a neaktivitě likvidované společnosti. Tuto skutečnost soud spojil s tím, že zkušený likvidátor jmenovaný do této funkce soudem ze seznamu insolvenčních správců delegoval vedení účetnictví na třetí osobu. Ač měl tedy v daném případě mít k této činnosti (která navíc pro nemajetnost a neaktivitu likvidované společnosti neměla být náročná) sám dostatečnou odbornost, svěřil její výkon třetí osobě. Proto soud v citovaném usnesení došel k závěru, že náhrada výdajů za vedení účetnictví je zahrnuta již ve zvýšené odměně likvidátora.15. Soud prvního stupně přehlédl, že závěr vyplývající z jím citovaného usnesení byl v rozhodovací praxi zdejšího soudu překonán. Skutečnost, že odvolatelka pověřila vedením účetnictví a zpracováním účetních závěrek (vztahujících se třeba i k nemajetné a neaktivní společnosti) jiný subjekt, ji sama o sobě nezbavuje nároku na náhradu hotových výdajů za tuto činnost. I odvolací soud tak přiznává likvidátorům odměnu a zároveň náhradu hotového výdaje za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek i tehdy, delegoval-li likvidátor (třeba i jmenovaný z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců) výkon této činnosti na třetí osobu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 14 Cmo 265/2022, nebo ze dne 2. 6. 2023, sp. zn. 14 Cmo 81/2023). Rozhodovací praxe shora uvedeného senátu odvolacího soudu je totiž ustálena v závěru, podle něhož likvidátor není povinen vést účetnic