14 Cmo 84/2024-406 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), odvolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání ve stanovené lhůtě zastavil (výrok I.) a podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno (výrok II.). Usnesení s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje odůvodnění.2. Proti usnesení podala žalobkyně odvolání. Navrhuje jeho změnu, aby odvolací řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-374, pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno nebylo.3. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za toto odvolání již usnesením ze dne 23. srpna 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-387, vydaným asistentem soudce, které bylo na základě jejích námitek změněno usnesením ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-392, s odůvodněním, že došlo-li ke zrušení rozhodnutí ve věci samé v důsledku odvolání, neplatí poplatek za řízení poplatník, který ve věci již jednou poplatek zaplatil a v daném případě byl rozsudek ze dne 23. června 2021, č. j. 74 Cm 100/2019-230, k odvolání žalobkyně zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 14 Cmo 340/2021-298. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. listopadu 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-392, přitom není usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, takže soud prvního stupně je jím vázán ode dne 9. listopadu 2023, kdy bylo doručeno žalobkyni. Z tohoto důvodu není přípustné, aby soud prvního stupně znovu žalobkyni ukládal povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání.4. Dále odvolatelka namítá, že odvoláním napadené usnesení je rovněž v rozporu se smyslem § 6a odst. 5 ZSop, které není možné vykládat doslovně. Zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSop je možné pouze v případě, kdy nebyl soudní poplatek zaplacen ve lhůtě, která byla soudem stanovena. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání podané proti (prvnímu) rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. června 2021, č. j. 74 Cm 100/2019-230, na základě rozhodnutí, kterým se řízení končí podle § 9 odst. 3 věty první ZSop, konkrétně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-390, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-395. V takovém případě ovšem zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSop není přípustné, neboť důsledkem takového postupu by bylo to, že by žalobkyně byla soudem nucena zaplatit soudní poplatek i za druhé odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, což je v jednoznačném rozporu se smyslem § 6a odst. 5 ZSop.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.7. Podle § 6a odst. 5 ZSop došlo-li ke zrušení rozhodnutí o věci samé v důsledku návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru, odvolání, dovolání, žaloby pro zmatečnost, žaloby na obnovu řízení, kasační stížnosti nebo rozhodnutím Ústavního soudu, neplatí poplatek za řízení poplatník, který ve věci již jednou poplatek zaplatil.8. Je skutečností, že soud prvního stupně vydal dne 23. srpna 2023 (asistentem soudce) usnesení č. j. 74 Cm 100/2019-387, kterým vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. K námitkám žalobkyně (proti tomuto usnesení) následně soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2023, č. j.74 Cm 100/2019-392, rozhodl, že se usnesení ze dne 23. srpna 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-387, vydané asistentem soudce mění tak, že se nevydává.9. Odvolatelka sice správně poukazuje na skutečnost, že doručené usnesení ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-392, je pro soud závazné (§ 170 odst. 1 o. s. ř.), avšak tato závaznost se týká jeho výroku, nikoliv odůvodnění (§ 159a odst. 1, 3 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněné pod číslem 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož výrok (tohoto usnesení) spočívá v tzv. negativním měnícím výroku, jehož podstatou je rozhodnutí, že se usnesení dne 23. srpna 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-387, nevydává, je zřejmé, že o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek nijak závazně rozhodnuto nebylo, a tudíž ani takovým rozhodnutím nemůže být soud vázán.10. Jak bylo zdůrazněno Nejvyšším soudem např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 1767/2020, soudní poplatky mají tři základní funkce: fiskální (jejímž cílem je, aby ti, kdo služeb soudů využívají, přispěli k úhradě nákladů s činností soudů spojených), regulační (jejímž cílem je odradit od svévolných, šikanózních, malicherných a jiných bezdůvodných návrhů, které by soudy zbytečně zatěžovaly) a motivační (jež má působit tak, aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti a účastníci právních vztahů řešili své spory mimosoudně) [srov. Waltr, R. Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1].11. Úprava § 6a odst. 5 ZSop je projevem zásady, že soudní poplatek za opravné prostředky platí každý účastník pouze jednou, i když jej využije opakovaně [srov. Waltr, R. Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, komentář k § 6a], v čemž je akcentována fiskální funkce soudního poplatku. Dikce § 6a odst. 5 ZSop zcela zjevně požaduje ke své aplikaci zaplacení soudního poplatku za odvolání, nikoliv jen vznik takové povinnosti, a odvolací soud neshledává žádného argumentu (obsaženého v důvodové zprávě či v účelu nebo smyslu této úpravy) pro to, aby tato dikce nebyla vykládána doslovně (jak namítá odvolatelka). Jde o závěr dovozený na základě ustálených pravidel výkladu právních norem, formulovaných Ústavním soudem již ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, uveřejněném pod číslem 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Dle těchto pravidel je nutno při aplikaci právního ustanovení prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým (srov. např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněného pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).12. Aby tak žalobkyni povinnost k zaplacení soudního poplatku za (nyní podané) odvolání netížila, musela by soudní poplatek za dříve podané odvolání zaplatit, tedy splnit povinnost, která jí byla uložena usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. září 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-390, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. prosince 2023, č. j. 74 Cm 100/2019-395, což také soud prvního stupně žalobkyni v rámci usnesení ze dne 10. ledna 2024, č. j. 74 Cm 100/2019-397 (jímž jí vyzval k zaplacení soudního poplatku za nyní podané odvolání), konkrétně vysvětlil. Dle obsahu spisu však k jeho zaplacení nedošlo, žalobkyně ostatně ani nic takového netvrdí.13. V již zmíněném usnesení sp. zn. 27 Cdo 1767/2020 Nejvyšší soud dovodil, že není žádný důvod, pro který by měly být společnické žaloby (tedy i žaloba v posuzované věci) en bloc automaticky osvobozovány od poplatkové povinnosti s tím, že povinnost zaplatit soudní poplatek bude uložena teprve v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Společnické žaloby jsou nástrojem práva obchodních korporací, který je náchylný ke zneužití. To je dáno skutečností, že se výsledek řízení přenáší do majetkových poměrů společníka pouze nepřímo (poměrným zvýšením či snížením hodnoty jeho podílu) a riziko, které společníkovi hrozí v případě ztráty sporu, je zpravidla relativně malé. Nastavení vycházející z toho, že poplatková povinnost za řízení vzniká v případě společnických žalob (stejně jako u jiných návrhů na zahájení řízení) již podáním žaloby a že poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je (jako žalobkyně) [§ 2 odst. 1 písm. a) ZSop] sama společnost, je přitom podle Nejvyššího soudu právě t