2 Cmo 106/2024-38 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky prvního žalovaného a námitky druhé žalované proti shora uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že žalovaní podali včas námitky proti výše uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu ve znění opravného usnesení výše označeného, a to dne 26.2.2024. Námitky neobsahovaly odůvodnění, když žalovaní neuvedli vůbec žádné konkrétní okolnosti, na kterých staví svoji obranu. Proto soud tyto námitky odmítl podle § 175 odst. 3 o. s. ř. jako neodůvodněné.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná 2. a navrhuje jeho zrušení. Okolnost, že napadené usnesení vydala asistentka soudce, a nikoliv soudce, považuje za porušení svého práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, které zahrnuje i právo na nezávislého a nestranného soudce. Domnívá se proto, že napadené usnesení měl vydat soudce, a nikoliv asistentka soudce. Dále poukazuje na to, že měla zákonné právo využít celou námitkovou lhůtu patnácti dnů. Není vinou druhé žalované, že pro onemocnění nemohla celou tuto lhůtu využít. Soud prvního stupně měl soudcem, a ne asistentem soudce posoudit věc s ohledem na okolnost dočasné pracovní neschopnosti druhé žalované, když tím byly splněny podmínky pro prominutí zmeškaného úkonu.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání druhé žalované navrhla potvrzení napadeného usnesení soudu prvního stupně, nakolik je dotčené odvoláním druhé žalované. Odkazuje na to, že podle 38a o. s. ř. jsou v jednoduchých věcech a dalších jednotlivých úkonech oprávněni rozhodovat mimo soudce i vyšší soudní úředníci. Podle § 36a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích platí to samé také pro asistenty soudců. Okruh úkonů, které mohou vyšší soudní úředníci, a tedy i asistenti soudců vykonávat, je pro občanské soudní řízení vymezen v § 11 zákona č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství tak, že jsou oprávnění ke všem úkonům s výjimkou úkonů v tomto ustanovení vyloučených. Odmítnutí námitek proti směnečným platebním rozkazům mezi těmito vyloučenými úkony není. Tedy napadené usnesení mohla u soudu prvního stupně vydat asistentka soudce. Co se týká námitek samotných, pak z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že námitky musí být včasné a odůvodněné. Druhá žalovaná podala včas námitky, a tedy lhůtu pro jejich podání nezmeškala. Chybí však jejich odůvodnění, a soud proto musel neodůvodněné námitky odmítnout podle § 175 odst. 3 o. s. ř.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.5. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že předmětný směnečný platební rozkaz obsahuje zřetelnou výzvu žalovaným, aby ve lhůtě patnácti dnů o doručení rozkazu zaplatili částky v něm uvedené anebo aby ve stejné lhůtě podali námitky, ve kterých musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. V rámci poučení pak je dáno jasně najevo, že námitky, které nebudou obsahovat odůvodnění soud odmítne.6. Dne 26.2.2024 došly soudu prvního stupně námitky žalovaných, jejichž obsahem je pouze konstatování, že žalované podávají námitky proti danému směnečnému platebnímu rozkazu. Dále se již jen uvádí, že ze zdravotních důvodů budou námitky doplněny do 10 pracovních dnů.7. Žádné doplnění námitek nikdy nebylo soudu doručeno. Zdravotní důvody, o kterých námitky hovoří, nebyly nikdy blíže specifikovány a tím méně jakkoliv doloženy. Obsahem spisu není žádný návrh na prominutí zmeškání lhůty.8. Nelze nijak zpochybnit, že fyzické i právnické osoby, které jsou účastníky soudního řízení mají ústavní právo na to, aby v jejich věci rozhodl předem daný soudce, tedy tak zvaný zákonný soudce. Není nijak zpochybňováno, že směnečný platební rozkaz vydala v této věci soudkyně, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jako zmíněný zákonný soudce. Je také nutné si povšimnout, že směnečný platební rozkaz je sice výsledkem zkráceného rozkazního řízení, jedná se však o rozhodnutí ve věci samé. O meritu věci také nikdy ani vyšší soudní úředník a ani asistent soudce rozhodnout nemůže. Je ovšem skutečností, že ve většině řízení kromě rozhodování ve věci samé, je nutné vydat celou řadu různých rozhodnutí, převážně procesní povahy, které jsou jednoduché a vycházejí ze standardních procesních situací. Ani zákon o soudech a soudcích a ani zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství nesvěřují vyšším soudním úředníkům a asistentům soudce vůbec žádnou pravomoc pro rozhodování ve věci samé. Takové úkony jsou z jejich pravomoci výslovně vyloučené. Zůstávají tak v jejich kompetenci právě jen úkony a rozhodnutí jednoduché a rutinní povahy.9. Tedy, jak to i žalobkyně ve vyjádření případně rozvedla, bylo možné, aby napadené usnesení soudu prvního stupně vydala asistentka soudce. Nejde o rozhodnutí ve věci samé. Napadené usnesení soudu prvního stupně a stejně tak i právní úprava, o kterou se opírá nejsou z tohoto ohledu v rozporu ani s právem na spravedlivý proces a ani s právem na zákonného soudce.10. Žalovaná strana, a tedy i druhá žalovaná, byla řádně poučena o tom, že nestačí jen vyjádřit nesouhlas se směnečným platebním rozkazem, ale že tento nesouhlas, tedy námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, musí být kvalifikované, tedy musí uvést skutek anebo skutky, o které žalovaná strana hodlá opírat svoji obranu. Toto skutkové vymezení je základem ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř. uvažovaného odůvodnění námitek. Z námitek žalovaných je zřejmé, že si toho byla žalovaná strana vědoma, jak vyplývá z toho, že odkázala na doplnění námitek ve lhůtě deseti dnů.11. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nemusí být jen jediným podáním žalované strany, ale je možné je i později doplňovat. Aby takové doplnění mělo účinky, musí se tak ovšem stát ještě v rámci námitkové lhůty. Tedy námitky žalovaných, které byly jen blanketní, bylo možné do konce námitkové lhůty dále doplňovat. potom do konce námitkové lhůty bylo možné doplnit i jejich odůvodnění. Při tom vzhledem k opravě předmětného směnečného platebního rozkazu opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 16.2.2024, které nabylo právní moci dne 13.3.2024, bylo možné doplňovat včas podané námitky žalovaných ještě do 28.3.2024. Navzdory tomu nevyjevila žalovaná strana důvod svého nesouhlasu se soudem prvního stupně v této věci vydaným směnečným platebním rozkazem, a to ani až doposud.12. Je možné si představit, že žalovaný účastník řízení v rámci běžící námitkové lhůty podá jen neúplné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale nemůže využít čas, který do konce námitkové lhůty zbývá, k jejich dotvoření, protože mu v tom zabrání významná překážka. Za takové situace nelze předem vyloučit ani možnost, že mu bude prominuto zmeškání lhůty podle § 58 o. s. ř. To ovšem předpokládá, že to účastník řízení navrhne soudu do patnácti dnů od odpadnutí překážky, že s tímto návrhem spojí zmeškaný úkon, tedy zde odůvodnění námitek, a samozřejmě že osvědčí, že lhůtu zmeškal z omluvitelného důvodu. Nic takového se zde nestalo. Soud není oprávněn pátrat, zda snad účastník lhůtu nezmeškal z omluvitelného důvodu a sám nahrazovat jeho návrh. Proto soud prvního stupně nemohl v tomto případě tyto otázky před vydáním napadeného usnesení vůbec posuzovat.13. Konečně nelze přehlédnout, že za situace, kdy marně uplynula námitková lhůta, zde ovšem významně prodloužená, aniž byly podány včasné a odůvodněné námitky podané osobou k tomu oprávněnou, nabývá podle § 175 odst. 3 o. s. ř. směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku. Odmítnutí vadných námitek podle stejného ustanovení je tedy v podstatě jen formálním uzavřením řízení. I z toho je patrné, že není důvodu, aby o odmítnutí námitek proti směnečným platebním rozkazům nemohli rozhodovat vyšší soudní úředníci anebo asistenti soudů. Jen vycházejí ze stavu, který nehledě na jakékoliv jejich rozhodnutí nastal již ze zákona v důsledku marného uplynutí času.14. Přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně tak z obou odvoláním vytýkaných hledisek zcela vyhovuje nejen z hlediska procesních předpisů upravujících občanské soudní řízení, nýbrž i z hlediska zachování ústavních práv žalované strany.15. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v odvoláním napadeném rozsahu, tedy ve vztahu k druhé žalované věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. ve stejném rozsahu potvrzeno.16. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení úspěšné žalobkyni. Přiznává se jí náhrada nákladů právního zastoupení, a to za jeden vedlejší úkon právní služby (vyjádření k odvolání) 5 210 Kč podle § 7 vyhl. č. 1771/1996 Sb., v platném znění, jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty z těchto částek ve v