2 Cmo 124/2023-276 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 22. 4. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované (původně žalovaná 1.) a proti společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (původně žalovaná 2.) zaplacení částky 754 281,22 Kč se 6 % úrokem ročně z částky 2 154 375 Kč od 15. 12. 2018 do 1. 3. 2019, z částky 756 836,61 Kč od 2. 3. 2019 do 2. 3. 2020, z částky 755 408,23 Kč od 3. 3. 2020 do 30. 3. 2020 a z částky 754 281,22 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 2 514 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná vystavila na řad žalobkyně dne 18. 8. 2017 v Ostravě směnku vlastní, ze které byla jako výstavce povinna uhradit dne 14. 12. 2018 směnečnou sumu ve výši 2 154 375 Kč na adrese žalobkyně. Původně žalovaná 2. převzala směnečné rukojemství za zaplacení směnky. Přestože směnka byla žalobkyní v den platební předložena v platebním místě, byla na směnečnou sumu uhrazena pouze částka 1 398 966,77 Kč. Po zaslání výzvy k zaplacení směnky žalované a původně žalované 2. dne 20. 3. 2020 byla na směnečnou sumu uhrazena částka 1 127,01 Kč.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-19, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že směnku nepodepsal její jednatel Tomáš Kněžík ani žádná jiná oprávněná osoba a že pravé nejsou ani podpisy u obou avalů. I kdyby směnka byla za žalovanou podepsána Tomášem Kněžíkem, muselo by se jednat o směnku zajišťovací k úvěru ze smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 18. 8. 2017. V takovém případě však šlo původně o blankosměnku, kterou žalobkyně vyplnila svévolně a neoprávněně, a to zejména ve vztahu ke směnečné sumě, když vyplnit bylo možno do blankosměnky částku do 1 400 000 Kč. Žalovaná dále namítla, že směnka zajišťuje nedluh, neboť zde není žádná existující kauza. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, poskytla k úvěru č. , Anonymizováno, bankovní záruku, na základě které žalobkyni zaplatila na tento úvěr částku 1 397 538,39 Kč. V tomto rozsahu tak zanikl směnkou zajišťovaný obligační závazek a potažmo i závazek směnečný. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že přímo na směnku samotnou bylo zaplaceno dalších 1 398 966,77 Kč, zanikl směnečný závazek zcela.3. Pokud jde o původně žalovanou 2., vůči této byl směnečný platební rozkaz zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 6. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-25, a řízení o věci ve vztahu mezi žalobkyní a touto žalovanou bylo týmž usnesením vyloučeno postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému projednání.4. Ve věci rozhodl soud prvního stupně poprvé rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 9 Cm 49/2020-52, kterým ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovanému v platnosti.5. Tento rozsudek byl zrušen k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 2 Cmo 69/2021-84 s tím, že námitka nepravosti podpisu žalované jako výstavce na sporné směnce byla posouzena bez toho, že by si soud prvního stupně zjednal pro závěr o její nedůvodnosti potřebný skutkový podklad. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl řádné dokazování k námitce nepravosti podpisu a znovu věc posoudil.6. Napadeným rozsudkem rozhodl poté soud prvního stupně o námitkách žalované tak, že směnečný platební rozkaz ponechal vůči ní v platnosti (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 135 759,60 Kč (výrok II.). Žalované uložil soud prvního stupně dále zaplatit náklady státu ve výši 5187 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že směnka zajišťovala revolvingový úvěr dle smlouvy o zajištění blankosměnkou s dohodou o oprávnění banky v případě prodlení dlužníka ji vyplnit, jejíž součástí bylo i prohlášení avalistů Tomáše Kněžíka a původně žalované 2. o převzetí směnečného rukojemství. V řízení nesla žalobkyně důkazní břemeno k prokázání pravosti podpisu žalované jako výstavce na směnce. Ve vypracovaném znaleckém posudku vyslovil znalec kategorický závěr o pravosti podpisu žalované na směnce. Soud prvního stupně neshledal absenci náležitostí znaleckého posudku a uvedl, že mu nenáleží přezkoumávat odborné závěry znalce. Pokud jde o námitku svévolného a neoprávněného vyplnění směnky, žalovaná přes poučení soudu o jeho břemenu trvala na vysvětlovací povinnosti žalobkyně. Žalovaná tímto přenáší důkazní břemeno nepřípustně na žalobkyni a nemůže jít k tíži žalobkyně, pokud žalovaná nemá úvěrovou dokumentaci, kterou si například při podpisu nevyžádala. Námitky žalované k vyplnění směnečné sumy jsou zavádějící a rozporuplné a žalovaná tak ohledně této námitky neunesla důkazní břemeno. Vzhledem k tomu, že uvedené námitky žalované nemohly vyvolat důvod ke zrušení směnečného platebního rozkazu, rozhodl soud ve výroku I. rozsudku ve smyslu ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o jeho ponechání v platnosti v plném rozsahu. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl soud prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni přiznal právo na náhradu v rozsahu devíti úkonů právní služby po 11 340 Kč, devětkrát režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH v částce 21 999,60 Kč, včetně zálohy na znalecký posudek ve výši 9 000 Kč, celkem tedy 135 759,60 Kč. Zbývající náklady řízení již byly žalobkyni přiznány ve směnečném platebním rozkazu. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.7. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhla, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná setrvala na tom, že na směnce se nenachází pravý podpis jejího jednatele Tomáše Kněžíka ani jiné osoby oprávněné za ni jednat. Žalovaná uvedla, že sám znalec připustil, že jeho závěry vycházejí z jeho individuálního vnímání a představují jeho subjektivní hodnocení. Žalovaná přitom namítá, že znaky, které takto subjektivně znalec hodnotil jako shodné, ve skutečnosti shody nevykazují, kupříkladu iniciála K je zcela jiná u srovnávaných podpisů a u podpisu zkoumaného, u výškových poměrů má zkoumaný podpis 8 mm, kdežto srovnávané podpisy 11 či 13 mm, u šířkových poměrů má zkoumaný podpis 21 mm, kdežto srovnávaný podpis pouhých 16 mm, počáteční i koncové adjustace zkoumaného podpisu a srovnávaných podpisů jsou zcela jiné, odlišný je i úhel stoupání, jakož i jednotlivé systémy první, střední i koncové části podpisů. Stanovisko znlace nelze považovat za odborné a už vůbec ne za přezkoumatelné. Soud prvního stupně měl nechat zpracovat revizní znalecký posudek, jak navrhovala žalovaná. Pokud jde o námitku neoprávněného vyplnění směnky, žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně nepostupoval k návrhu žalované, aby žalobkyně splnila informační povinnost v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2851/2013. Žalobkyně tak nevysvětlila, co představuje příslušenství, jakou částku činí jistina samotná a jak k této jistině dospěla, nelze také učinit závěr o způsobu zápočtu zaplacených částek. Při odvolacím jednání žalovaná zdůraznila, že se soud prvního stupně také nevypořádal s námitkou žalované, že nelze žalované přičítat opožděné uplatnění práva žalobkyně z bankovní záruky.8. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.9. V průběhu odvolacího řízení však žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět podáním ze dne 17. ledna 2024 ohledně částky 24 821,41 Kč, která byla zaplacena po podání žaloby. Žalobkyně částku započítala na kapitalizované úroky, které z předmětné částky činily za období od 31. 3. 2020 do 17. 1. 2023 částku 172 000,80 Kč, ale žalobkyně po částečném plnění požaduje 147 179,39 Kč.10. Žalovaná se zpětvzetím souhlasila s tím, že ona sama však na pohledávku neplnila, ale zřejmě tak učinil Tomáš Kněžík11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním. Předmětem odvolacího řízení bylo přitom přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.12. Dle ust. § 1 cit zák. směnka je dokonalý cenný papír, práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována směnečnou listinou a směnečné závazky jsou zcela formální. Soud má za to, že na základě předložené směnky v originální listině je uveden právní důvod vzniku pohledávky.13. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti př