2 Cmo 129/2024-58 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 11. 9. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 192 777,35 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 12. 5. 2009.2. Soud prvního stupně vydal dne 30. 10. 2023 směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 199/2023-15, který se nepodařilo žalovanému doručit, a proto byl usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 34 Cm 199/2023-21 ve výroku I. zrušen a ve výroku II. byla žalobkyně vyzvána ve lhůtě 15 dnů od doručení za podmínek § 115a o. s. ř., zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Ve výroku III. soud žalobkyni poučil o tom, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.3. Usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. 34 Cm 199/2023-23 ve výroku I. soud vyzval žalovaného k podání písemného vyjádření ve věci samé ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Ve výroku II. vyzval žalovaného ve lhůtě 15 dnů od doručení za podmínek § 115a o. s. ř., zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a ve výroku III. poučil žalovaného o tom, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 16. 1. 2024.4. Žalobkyně se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalovaný v písemném vyjádření ze dne 29. 1. 2024 (podaným doporučeně na poštu dne 31. 1. 2024) vznesl námitku promlčení.5. Žalobkyně v písemném podání ze dne 5. 3. 2024 uvedla, že směnečný nárok byl uplatněn dne 4. 9. 2023 v rámci tříleté promlčecí lhůty a vzhledem ke splatnosti směnky není promlčen.6. Soud prvního stupně věc projednal dne 11. 3. 2024 bez účasti stran, které nebyly obeslány, provedl důkaz žalobou, prvopisem směnky, sdělil obsah písemných vyjádření účastníků sporu a rozhodl rozsudkem, kterým ve výroku I. zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 192 777,35 Kč s 6 % úrokem z této částky od 1. 7. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 642,59 Kč. Ve výroku II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.7. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Z předloženého prvopisu směnky dovodil existenci směnečného nároku, který nebyl ze strany žalovaného uspokojen s tím, že o pravosti směnky nebylo mezi účastníky sporu. Soud prvního stupně se dále zabýval vznesenou námitkou promlčení a uvedl, že v předmětné věci se nárok ze směnky promlčuje dle čl. I § 70 zák. č. 191/1950 Sb. v tříleté promlčecí lhůtě. Vzhledem k tomu, že směnka byla splatná dne 30. 6. 2021 a nárok byl uplatněn dne 11. 9. 2023, nedošlo k marnému uplynutí lhůty. Z tohoto důvodu soud návrhu vyhověl v rozsahu směnečné jistiny, úroků ze směnečného penízu a v rozsahu směnečné odměny. Současně soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu soudního poplatku a náhrady právního zastoupení v příslušné specifikaci.8. Písemným podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2024 podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém uvedl, že žalobkyně uplatnila své právo již v roce 2010. V případě uznání jejího nároku by se jednalo o dvojí přiznání jedné a té samé pohledávky. V doplňujícím podání ze dne 29. 4. 2024 uvedl, že směnka mohla být již použita v roce 2009, čehož žalobkyně nevyužila a zvolila jiný způsob k domožení se svého práva. Z tohoto důvodu nelze směnku po více jak 12 letech použít. Žalovaný uvedl, že dne 12. 5. 2009 uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu a k zajištění závazku ji předal nevyplněnou blankosměnku. K zesplatnění smlouvy o úvěru došlo dne 2. 9. 2009. Žalobkyně se svého nároku domohla na základě rozhodčího nálezu č. j. 3156/2009, který byl předmětem exekučního řízení u Okresního soudu v Jičíně, který dne 25. 2. 2010 vydal usnesení o nařízení exekuce na majetek povinného č. j. 29 EXE 191/2010-11 s tím, že srážkami ze mzdy bylo žalobkyni vyplaceno 82 757 Kč, následně bylo potvrzeno, že ke dni 16. 4. 2012 bylo uhrazeno 91 743 Kč (spolu s prvními splátkami bylo uhrazeno více jak 100 000 Kč). V roce 2022 byla exekuce zastavena pro nemajetnost. Žalovaný rozporoval platnost směnky, neboť nikdy nepodepsal směnku se splatností dne 30. 6. 2021, tj. po 12 letech od data vystavení. Pokud by měl žalovaný uznat nárok z neplatné směnky, pak by z jeho strany došlo k uznání druhého závazku, který neexistuje. Žalovaný má za to, že o předmětném nároku bylo již jednou rozhodnuto a jedná se proto o res iudicata.9. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k následujícím právním závěrům:11. Předmětem žalobního návrhu je nárok ze směnky ve výši 192 777,35 Kč s příslušenstvím a odměnou s tím, že soud prvního stupně vyhověl návrhu směnečným platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit žalovanému, a proto byl usnesením soudu zrušen. Účastníci sporu byli soudem prvního stupně vyzváni, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř.12. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.13. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude předpokládat, že nemá námitky.14. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně na výzvu soudu učiněnou dle § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagovala, žalovaný ve stanovené lhůtě v písemném vyjádření sdělil soudu, že uplatňuje námitku promlčení.15. I když žalovaný na výzvu soudu týkající se „projednání věci bez nařízení jednání“ nereagoval a výslovně nesdělil soudu, zda s takovým postupem souhlasí či nikoliv, pak uplatněním námitky promlčení projevil vůli se touto námitkou v rámci projednání věci zabývat. Nejedná se již o situaci, kdy soud věc rozhodne jen na základě předložených listinných důkazů. Bylo proto na místě poté, co se žalobkyně k námitce promlčení písemně vyjádřila, nařídit jednání ve věci samé za účasti stran. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně takto nepostupoval, když nebyly splněny procesní podmínky předvídané § 115a o. s. ř., je třeba rozsudek soudu prvního stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro procesní vady zrušit a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém nařídí jednání, po doplnění skutkových tvrzení účastníků opětovně posoudí uplatněný nárok a po provedeném dokazování rozhodne ve věci samé.16. V konečném rozsudku bude soudem prvního stupně rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).