2 Cmo 148/2023-69 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaného 1. ze dne 26.4.2023 proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 24.3.2023, č. j. 37 Cm 23/2023-12 pro opožděnost. Uvedl, že směnečný platební rozkaz byl doručen žalovanému 1. prostřednictvím jeho datové schránky dne 31.3.2023. V případě žalovaného 2. došlo k doručení téhož směnečného platebního rozkazu dne 13.4.2023. Žalovaní podali společné námitky proti tomuto rozkazu dne 26.4.2023. Co se týká žalovaného 1., byly tak námitky podány po uplynutí zákonné lhůty patnácti dnů. Proto je soud odmítl jako opožděné podle § 175 odst. 3 o. s. ř.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že lhůty nelze ve vztahu k žalovaným počítat odděleně, protože jsou v postavení solidárních žalovaných a jde o taková práva, že se soudní rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a úkony jednoho z nich platí i pro ostatní, jak plyne z § 91 odst. 2 o. s. ř.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného usnesení. Domnívá se, že došlo v odvolání k nesprávnému posouzení nerozlučného procesního společenství na straně žalovaných. Opožděnost námitek žalovaného 1. považuje ze nepochybnou.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům. Vyšel při tom ze skutečností, ze kterých vycházel také soud prvního stupně. Tyto okolnosti zcela odpovídají obsahu spisu a nejsou ani v odvolání označené jako sporné. Odvolání spočívá na ryze právní argumentaci.5. Je nutno jen zdůraznit, že žalobou jsou v této věci uplatněna práva ze směnky vlastní, kterou vystavil žalovaný 1. a kterou žalovaný 2. podepsal jako rukojmí za výstavce.6. Podle čl. I. § 47 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového jsou všichni, kdo se směnečně zavázali, zavázáni majiteli směnky rukou společnou a nerozdílnou. Majitel směnky může, jak se zde dále stanoví, žádat plnění po každém z nich jednotlivě nebo po několika z nich anebo na všech dohromady. Tento předpis platí podle čl. I. § 77 odst. 1 téhož zákona i pro směnku vlastní.7. Žalovaní v této věci jsou tedy skutečně zavázáni žalobkyni společně a nerozdílně. Tato hmotně právní solidarita potom znamená, že žalobkyně mohla uplatnit práva ze sporné směnky, jejímž je majitelem, proti oběma žalovaným společnou žalobou, jak se také stalo. Mohla však svá práva ze směnky, a to jen podle své suverénní úvahy, uplatnit i proti kterémkoliv ze žalovaných jen jednotlivě. Tedy solidární zavázanost nikdy neznamená, že je nutné uplatňovat práva ze solidárního závazku proti všem solidárním dlužníkům z tohoto závazku najednou. Je možné taková práva uplatnit i jen proti některému z nich. Lze tato práva uplatnit v různých řízeních proti různým z těchto dlužníků. Ti tedy nemusí vystupovat v řízení nikdy společně. Ohledně solidárních dlužníků platí, že plněním jednoho z nich věřiteli jsou v rozsahu poskytnutého plnění zproštěni také všichni ostatní solidárně zavázaní dlužníci.8. Z výše uvedeného nutně vyplývá, že v případě solidárních dlužníků, a to ani v případě dlužnické solidarity směnečné, se nikdy nemůže jednat o nerozlučné procesní společenství (právo nezná procesní solidaritu) ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř., na který se žalovaný 1. odvolává. Solidární dlužníci, a také dlužníci směneční, vystupují v občanském soudním řízení jako účastníci samostatní, kteří ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř. jednají výhradně jen sami za sebe. To znamená, že směnečná dlužnická solidarita nezakládá nerozlučné procesní společenství na straně žalovaných směnečných dlužníků. Potom úkony jednoho z těchto dlužníků nelze přičítat ostatním.9. Rovněž lhůty pro provedení procesních úkonů a jejich běh, které jim přísluší je proto nutné posuzovat u každého z těchto směnečných dlužníků samostatně. Je potom vždy možné, že jednomu z nich lhůta započne běžet, a tedy i skonči dříve než jinému ze žalovaných směnečných dlužníků.10. Tak je tomu i v projednávané věci. Obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu ve formě námitek uplatňuje každý ze žalovaných výlučně každý sám za sebe. V případě, kdyby podal námitky jen jeden ze žalovaných, nemělo by to žádné účinky na toho ze žalovaných, který námitky nepodal. Proti němu by nabyl směnečný platební rozkaz bez dalšího účinků pravomocného rozsudku podle § 175 odst. 3 o. s. ř. I když podají včasné námitky všichni žalovaní směneční dlužníci, pak tyto nemusí vůbec být obsahově totožné. Je také vždy možné, že námitky jednoho ze žalovaných směnečných dlužníků budou soudem shledány důvodnými a důvodnost námitek jiného z dlužníků prokázána nebude.11. Protože námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu podává každý ze žalovaných sám za sebe, je nutno také ve vztahu ke každému z nich jednotlivě posoudit jejich včasnost. Bezvýznamná je jak okolnost, že tak činí společným podáním, stejně jako skutečnost, že jde o účastníky řízení personálně úzce propojené. Tedy námitky jednoho z nich i za této situace mohou být včasné a námitky jiného nikoliv.12. Jestliže v projednávané věci byl směnečný platební rozkaz doručen žalovanému 1. dne 31.3.2023, skončila mu lhůta pro podání námitek uplynutím dne 17.3.2023. Námitky podané dne 26.4.2023 jsou pak v jeho případě zjevně opožděné. Naproti tomu žalovanému 2., kterému byl doručen směnečný platební rozkaz až dne 13.4.2023, skončila lhůta pro podání námitek uplynutím dne 28.4.2023. Ve vztahu k němu je pak třeba námitky podané dne 26.4.2023 považovat za včasné.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.14. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnou stranou je žalobce. Přiznává se mu paušální náhrada nákladů řízení pro nezastoupeného účastníka řízení za podané vyjádření k odvolání ve výši 300 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).