2 Cmo 150/2024-112 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vydaným jako rozsudek pro uznání uložil soud prvního stupně žalované 1. a žalované 2., aby vydaly do rukou žalobce 9 990 kusů kmenových akcií společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, ve formě na jméno, každá o jmenovité hodnotě 298,38 Kč, číslo 1-9990 a dále 9 990 kusů akcií společnosti , právnická osoba, se zvláštními právy, ve formě na jméno, každá o jmenovité hodnotě 243,677 Kč, číslo 10001-19990.2. Žalobce se domáhá vydání uvedených akci jako správce dědictví po svém otci , Jméno žalobce B, a tvrdí, že akcie byly v době smrti jeho otce v majetku otce. Jako správce dědictví hodlá žalobce zadat znalecký posudek k ověření pravosti podpisů rubopisů na těchto akciích znějících na řad žalované 1., případně žalované 2.3. Soud prvního stupně vyzval obě žalované usnesením ze dne 6. 3. 2024, č. j. 37 Cm 33/2024-64, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřily ve věci samé, sdělily, zda uplatněný nárok uznávají a pokud nikoliv, aby sdělily rozhodné skutečnosti, na nichž hodlají postavit svoji obranu a připojily listinné důkazy. Poučil je, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani nesdělí vážný důvod, proč tak nemohou učinit, bude platit, že uplatněný nárok uznávají. Toto usnesení bylo doručeno do vlastních rukou obou žalovaných prostřednictvím jejich datových schránek shodně dne 7. 3. 2024. Protože se žalované přes tuto výzvu ve věci nevyjádřily, nastupuje podle § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání uplatněného nároku.4. Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání s tím, že považoval za nesporné, že žalované předmětné akcie drží a že tyto patři do pozůstalostní majetkové podstaty po zemřelém , Jméno žalobce B, , který byl v době své smrti majoritním akcionářem dané společnosti. Žalobce je správcem dědictví po tomto zůstaviteli a má právo na vydání předmětných akcií podle § 1040 o. z. proti tomu, kdo je neprávem zadržuje.5. Proti tomuto rozsudku se včas odvolaly obě žalované, každá samostatným odvoláním. Navrhují změnu napadeného rozsudku tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Důvody obou odvolání jsou prakticky zcela stejné. Na prvém místě uvádějí, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Poukazují na literaturu a judikaturu, podle které je nutno podmínky pro vydání kvalifikované výzvy posuzovat restriktivně a pečlivě zkoumat, zda jsou tyto podmínky splněny. Nesplnění podmínek žalované spatřují již v tom, že sama žaloba nesplňuje předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy. Opírá se o spekulativní základ a nastoluje důkazně nepodložené domněnky. Skutkový základ není podpořen žádným důkazním návrhem, ty si žalobce vyhrazuje doplnit později. Ze samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že žalované žalobcem uplatněný nárok neuznávají. Bylo porušeno právo žalovaných na spravedlivý proces. Usnesení soudu prvního stupně s kvalifikovanou výzvou se současně zaslanou žalobou bylo prvním procesním úkonem soudu ve vztahu k žalovaným. V rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva nebyly dodrženy minimální záruky nezbytné pro ochranu práva žalovaných na ústní projednání věci. Považují rozsudek za nepřezkoumatelný, protože neuvádí, proč okolnosti této věci vyžadují vydání kvalifikované výzvy. Zmatečně také soud označuje některá tvrzení za nesporná, aniž byly splněny podmínky § 120 odst. 3 o. s. ř. Výrok napadeného rozsudku také neodpovídá žalobnímu návrhu a implikuje, že žalované drží sporné akcie společně, což nebylo ani tvrzeno a je to ostatně i nemožné. Žalobce není schopen ani tvrdit, kdo má akcie v držení. Žaloba je také vnitřně rozporná v tom, když se domáhá vydání jednotlivých akcií, třebaže zároveň tvrdí, že existovaly pouze akcie hromadné. Jednotlivé akcie vůbec neexistují.6. Žalobce ve vyjádření k odvoláním žalovaných navrhuje, aby byl napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Poukazuje předně na to, že žalované i v jiných řízení nevynakládají žádnou procesní aktivitu a teprve následně začnou zpochybňovat postup příslušného soudu. Nemají zájem vést řízení konstruktivně. Již před zahájením tohoto řízení byly žalované právně zastoupeny, a přesto nevyhověly výzvě soudu prvního stupně a ani až doposud se k meritu věci nevyjádřily. Opakuje okolnosti uvedené již v části III. žaloby. Při tom zdůrazňuje, že společnost , právnická osoba, vydala dva druhy akcií a to 10 000 kusů kmenových akcií a 10 000 kusů akcií se zvláštními právy. Zůstavitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, vlastnil 99,99 % akcií, a to formou hromadné akcie č. 1 a hromadné akcie č. 3. Zbývajícím minoritním účastníkem s vlastnictvím 0,01 % akcií byla druhá žalovaná. Dovozuje, že hromadné akcie nejsou odlišné od akcií, které zahrnují, nejde o jiný cenný papír, jen činí nakládání s akciemi zahrnutými do hromadné akcie snadnějším. Shodně se žalobou popisuje, že vydání nových hromadných akcií by bylo nelogické a nehospodárné, když by původní hromadné akcie musely být vyměněny za jednotlivé a tyto jednotlivé akcie pak opět nahrazeny novou hromadnou akcií. Nebylo by možné to stihnout ani časově s ohledem na nutnost projednání takové přeměny v představenstvu společností. Zůstavitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, tak byl v okamžiku své smrti vlastníkem 99,99 % akcií společnosti , právnická osoba, . Soud měl dány všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Žaloba je projednatelná a byla také podpořena předloženými listinnými důkazy. Popírá, že by byl rozpor mezi vylíčením rozhodných skutečností v žalobě a žalobním návrhem. Žalované také nic konkrétního ohledně tohoto rozporu neuvádějí. Je také zřejmé, že je namístě předpokládat množství odlišných tvrzení účastníků řízení značný rozsah důkazních návrhů. Tedy řádná příprava jednání vyžadovala, aby soud vydal kvalifikovanou výzvu, aby se žalované vyjádřily k žalobě. Nesouhlasí s námitkou, že postup soudu byl v rozporu s judikaturou, která zmiňuje nutno restriktivního využití kvalifikované výzvy. Neuznání žalobou uplatněného práva zatím zřejmé nebylo, ale i kdyby hypoteticky bylo neuznání nároku žalovanými zřejmé, nebrání to vydání rozsudku pro uznání. Žalované nemohly být zkráceny na právu na spravedlivý proces, když svou vlastní procesní nedbalostí, třebaže byly právně zastoupeny, nevyhověly výzvě soudu, což musí jít k jejich tíži. Při tom tato výzva nebyla doručena fikcí, nýbrž žalovaným přímo prostřednictvím jejich datových schránek. Nesouhlasí také s tím, že rozsudkem uložená povinnost je nemožná. Žalované uznaly, že neoprávněně drží akcie společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které patří do pozůstalosti.7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce navrhl, aby soud prvního stupně rozhodl takto:Žalovaná 1. je povinna vydat (a) 9 900 kusů kmenových akcií společnosti , právnická osoba, , ve formě na jméno, každá o jmenovité hodnotě 298,38 Kč, s číslem 1-9900, a (b) 9 900 kusů akcií společnosti , právnická osoba, se zvláštními právy, ve formě na jméno, každá o jmenovité hodnotě 243,677 Kč, s číslem 10001-19900 do rukou , Jméno žalobce A, , narozeného , Datum narození žalobce A, , jako správce pozůstalosti po , Jméno žalobce B, , narozeném , Datum narození žalobce B, , naposledy bytem Na , adresa, , zemřelém 9. 3. 2021, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.9. In eventum pak žalobce navrhuje, aby soud rozhodl, že:Žalovaná 2. je povinna vydat (a) 9 900 kusů kmenových akcií společnosti , právnická osoba, , ve formě na jméno, každá o jmenovité hodnotě 298,38 Kč, s číslem 1-9900, a (b) 9 900 kusů akcií společnosti , právnická osoba, se zvláštními právy, ve formě na jméno, každá o jmenovité hodnotě 243,677 Kč, s číslem 10001-19900 do rukou , Jméno žalobce A, , narozeného , Datum narození žalobce A, , jako správce pozůstalosti po , Jméno žalobce B, , narozeném , Datum narození žalobce B, , naposledy bytem Na , adresa, , zemřelém 9. 3. 2021, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.10. Změna tohoto žalobního návrhu nebyla ani navrhována a tím méně mohla být připuštěna. Soud prvního stupně tedy napadeným rozsudkem rozhodoval o tomto žalobním petitu. Ten je však zjevně formulován jako eventuální. Navrhuje, aby bylo vydání akcií uloženo primárně první žalované, a jen jako eventualitu navrhuje, aby stejná povinnost, neuspěje-li primární petit, byla uložena stejná povinnost druhé žalované.11. V případě eventuálních petitů tedy nelze vyhovět oběma. Je-li vyhověno primárnímu petitu, rozhodování o petitu eventuálním již pak nepřichází v úvahu. Teprve když soud primárnímu petitu nevyhoví, bude projednávat petit eventuální a rozhodovat o něm. Zamítnout je možné petit primární i eventuální, ale vyhovět lze nejvýše jen jednomu z nich. Shodně například Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 7: vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2006, s. 342.12. Z této specifické povahy eventuálních petitů vychází i názor, že nelze využít kvalifik