2 Cmo 163/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně účastníku , Jméno účastníka, ., osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 62 Cm 35/2024-8 vyzval soud prvního stupně účastníka (označeného zde jako žalovaný), aby se vyjádřil k žalobě. Podáním ze dne 1. 3. 2024 účastník sdělil soudu, že se žalobou zásadně nesouhlasí. Současně požádal o přidělení právního zástupce s tím, že podrobnější vyjádření bude moci podat až poté, kdy mu bude soudem právní zástupce přidělen. Soud konstatoval, že jedním z předpokladů pro ustanovení právního zástupce je ta okolnost, že účastník, který se ustanovení zástupce domáhá, splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. První z nich, to znamená, že nejde o svévolné anebo zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva, považoval soud prvního stupně za splněný. Dospěl však k závěru, že účastník neosvědčil, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal účastník a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a přiznání přidělení právního zástupce. Uvedl, že se domáhá ustanovení právního zástupce, ale soud však rozhodl, že se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Rozhodl tak o věci, která nebyla účastníkem žádána, a naopak nerozhodl o žádosti o přidělení právního zástupce, ačkoliv si této žádosti byl vědom, jak vyplývá i z odůvodnění napadeného usnesení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 20.5.2024, č. j. 62 Cm 35/2024-18 změnil soud prvního stupně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.4.2024, č. j. 62 Cm 35/2024-14, vydané asistentem soudce, tedy napadené usnesení, tak, že účastníkovi , Jméno účastníka, ., IČO , IČO účastníka, , se právní zástupce neustanovuje. Při vydání tohoto usnesení se soud prvního stupně opřel o ustanovení § 374 odst. 3 o. s. ř. a shledal odvolání důvodným. Konstatoval, že jedním z předpokladů pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle § 30 odst. 1 o. s. ř. je, že účastník řízení splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Nicméně jde v dané souvislosti jen o předběžnou otázku, o které není namístě rozhodovat samostatně. Řešení této otázky se pak promítne do rozhodnutí o ustanovení nebo neustanovení právního zástupce. Napadené usnesení asistenta soudce shledal věcně správným s tím, že jeho věcnou správnost nezpochybňuje ani sám účastník. Nejsou tedy splněny předpoklady pro ustanovení zástupce účastníku, když ten neosvědčil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.5. Usnesením odvolacího soudu ze dne 29.8.2024, č. j. 2 Cmo 133/2024-27 bylo toto usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nepovažoval za splněné podmínky § 373 odst. 4 o. s. ř., když skutečnému návrhu účastníka na ustanovení zástupce z řad advokátů usnesením soudu prvního stupně ze dne 20.5.2024, č. j. 62 Cm 35/2024-18 vyhověno nebylo. Odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že asistent soudce rozhodl o návrhu, který nebyl vznesen. Odvolací soud při tom poznamenal, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků je podle § 138 odst. 1 o. s. ř. zcela jednoznačně vázáno na návrh účastníka řízení. Jde o rozhodování o návrhu.6. Podle § 30 o. s. ř. je ustanovení zástupce účastníku řízení, a případně ustanovení zástupce z řad advokátů, vázáno na tři předpoklady. Předně lze tak učinit jen na návrh účastníka řízení. Za druhé musí jít o účastníka, který splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Konečně musí být ustanovení zástupce, případně zástupce z řad advokátů, nezbytné k ochraně zájmů navrhujícího účastníka řízení.7. Je nutno si povšimnout, že předpokladem ustanovení zástupce není okolnost, že navrhujícímu účastníku řízení byla úleva na soudních poplatcích přiznána, nýbrž je nutné, že by mu mohla být přiznána. Nelze nijak vyloučit, jak je tomu ostatně rovněž v tomto případě, že účastníku řízení v době, kdy navrhuje, aby mu byl ustanoven zástupce, ještě vůbec žádná poplatková povinnost nevznikla.8. Také v souvislosti s rozhodováním soudu o osvobození od soudních poplatků je podle § 138 odst. 1 o. s. ř. základním předpokladem to, že účastník řízení navrhuje, aby mu bylo takové osvobození přiznáno. Jde tedy, jak již odvolací soud jednou vyslovil, o rozhodování o návrhu. Nelze takové rozhodnutí vydat jen na základě vlastního uvážení soudu. Proto odvolací soud se již dříve ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že otázka předpokladů pro osvobození od soudních poplatků se řeší v rámci posuzování návrhu na ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. pouze jako otázka prejudiciální. Odvolací soud k tomu jen dodává, že jinak by tomu bylo jen v případě, kdyby již dříve byl návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků podán a byl soudem již projednáván anebo bylo o takovém návrhu dokonce již dříve soudem rozhodnuto. Pak by soud při posuzování předpokladů pro ustanovení zástupce vycházel z toho, jak o takovém návrhu bylo anebo bude rozhodnuto.9. Napadené usnesení soudu prvního stupně tedy nemělo být v tomto případě soudem prvního stupně vůbec vydáno.10. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněno tak, jak je uvedené ve výroku tohoto usnesení.