2 Cmo 190/2024-118 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zrušil soud prvního stupně svoje usnesení ze dne 13.8.2024, č. j. 76 Nc 4503/2024-57, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, a řízení zastavil. Odpůrkyni přiznal proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 388 Kč, jak plyne z opravného usnesení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že navrhovatel zpětvzetím návrhu na nařízení předběžného opatření zavinil zastavení řízení podle § 96 odst. 1 o. s. ř., a proto odpůrkyni náleží podle § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.2. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení se včas odvolal navrhovatel a navrhuje jeho změnu tak, že odpůrkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Domnívá se, že v tomto případě bylo namístě použít mimořádné oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. Výjimečnost v této věci spatřuje v následujících okolnostech. Předběžné opatření se týká akcií společnosti , právnická osoba, ., které jsou evidovány na odpůrkyni s tím, že ta je měla zdědit po svém zemřelém otci Jakubu Vyskočilovi. Dědické řízení vedené pod spisovou značkou 13 D 659/2022 bylo pravomocně skončeno u Obvodního soudu pro , adresa, . V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 64 Cm 117/2023 se navrhovatel domáhá určení, že je vlastníkem akcií společnosti , právnická osoba, . Toto řízení bylo vedeno před skončením pozůstalostního řízení proti správci pozůstalosti , tituly před jménem, Janu Seidlovi po zemřelém Jakubu Vyskočilovi. Tento správce byl účastníkem řízení i v době, kdy navrhovatel podával předmětný návrh na předběžné opatření, třebaže dědické řízení pravomocně skončilo již 29.8.2023. To se změnilo až usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12.8.2024. Proto navrhovatel přikročil k podání návrhu na nařízení předběžného opatření v této projednávané věci, protože odpůrkyně nebyla tehdy ještě účastníkem řízení u Městského soudu v Praze spisové značky 64 Cm 117/2023. Návrh na nařízení předběžného opatření podal navrhovatel dne 8.8.2024 a usnesení o procesním nástupnictví odpůrkyně obdržel až 13.8.2024. Za této situace by navrhovatel nemohl podat žalobu, jak bylo soudem uloženo v části IV. zrušeného usnesení o nařízení předběžného opatření a navrhovatel proto vzal návrh na nařízení předběžného opatření v této věci zpět. Tedy procesní okolnosti v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 64 Cm 117/2023 přiměly navrhovatele, aby z opatrnosti podal předmětný návrh na předběžné opatření, který po vyřešení otázky procesního nástupnictví v souvisejícím řízení vzal zpět. Domnívá se, že popsané okolností nelze přičíst k tíži navrhovatele a je namístě v tomto případě postupovat podle § 150 o. s. ř. a odpůrkyni nepřiznat náhradu nákladů tohoto řízení.3. Odpůrkyně navrhuje potvrzení odvoláním napadeného výroku o náhradě nákladů řízení. Předně poukazuje na to, že navrhovatel vede proti odpůrkyni u Obvodního soudu pro , adresa, pod spisovou značkou 29 C 11/2023 řízení, kde se domáhá nahrazení projevu vůle odpůrkyně k převodu jejího 90 % obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, na navrhovatele. V rámci tohoto řízení podal navrhovatel také návrh na nařízení předběžného opatření a tomuto návrhu obvodní soud vyhověl. Jeho usnesení ovšem bylo Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím zrušeno a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 64 Cm 117/2023 se navrhovatel domáhá vůči odpůrkyni určení, že je vlastníkem akcií společnosti , právnická osoba, ., a to původně proti správci pozůstalosti po , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nyní proti odpůrkyni jako procesnímu nástupci. Není pravdou, že nebylo možné v tomto uvedeném řízení navrhnout nařízení předběžného opatření. Takový návrh byl navrhovatelem podán dne 6.8.2024. Nikoliv ovšem proti správci pozůstalosti, nýbrž proti odpůrkyni jako třetí osobě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.8.2024, č. j. 64 Cm 117/2023-277 navrhované předběžné opatření také nařídil s tím, že výslovně uvedl, že je vydáváno proti třetí osobě, která není účastníkem řízení. Tedy navrhovatel v řízení spisové značky 64 Cm 117/2023 mohl podat návrh na předběžné opatření, také jej podal a bylo mu i vyhověno. Návrh na předběžné opatření podaný v projednávané věci tedy nebyl vůbec potřebný. Dále poukazuje na to, že usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření ve věci spisové značky 64 Cm 117/2023 bylo navrhovateli doručené dne 13.8.2024. Navrhovatel vzal svůj návrh zpět až dne 26.8.2024. S jednoduchým procesním návrhem, jakým je zpětvzetí návrhu, nebylo nutné vyčkávat 14 dnů. Domnívá se také, že navrhovatelem požadované předběžné opatření není důvodné a očekává, že k odvolání odpůrkyně proti nařízení předběžného opatření ve věci spisové značky 64 Cm 117/2023 bude odvolacím soudem toto předběžné opatření zrušeno.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.5. V odvolacím řízení bylo osvědčené, že navrhovatel (tam v postavení žalobce) podal ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 64 Cm 117/2023 návrh na nařízení předběžného opatření, kterým bude odpůrkyni jako třetí osobě zakázáno disponovat s akciemi společnosti , právnická osoba, . Tento návrh není doslovně totožný s návrhem, který byl podán v této projednávané věci, ale vede k totožným důsledkům. Městský soud tomuto návrhu vyhověl usnesením ze dne 12.8.2024, č. j. 64 Cm 117/2024-277.6. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 26.8.2024 se dostavil k soudu prvního stupně substituční zástupce odpůrkyně, aby se seznámil se spisem vedeným v této věci. Jedná se o první a také jediný procesní úkon odpůrkyně v řízení před soudem prvního stupně.7. Není žádných pochybností, že na tento případ dopadá ustanovení § 146 odst. 2 první věta o. s. ř., že to byl navrhovatel, kdo zpětvzetím jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, které bylo podáno dříve, než usnesení soudu prvního o nařízení předběžného opatření nabylo právní moci, způsobil, že řízení o nařízení předběžného opatření muselo být zastaveno soudem prvního stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. při současném zrušení stejným soudem vydaného usnesení a že z toho důvodu náleží právo na náhradu nákladů řízení opačné straně řízení, to je odpůrkyni.8. Je také zřejmé, že před tím, než soud prvního stupně vydal napadené usnesení, vznikly odpůrkyni náklady řízení spojené s jedním úkonem právní služby, jak je soud prvního stupně přiznal. Soud prvního stupně nebyl s důvody, které uplatňuje navrhovatel v tomto odvolacím řízení, známé a nemohl se s nimi nijak vyrovnávat.9. Ani v těchto případech není vyloučené, aby soud využil svého výjimečného oprávnění, které je založeno ustanovením § 150 o. s. ř., a výjimečně nepřiznal náhradu nákladů řízení zcela anebo zčásti, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.10. Okolnosti, na kterých stojí odvolávání navrhovatele, ovšem žádné znaky výjimečnosti nevykazují. Popisuje jen, že tak, jak jednal, činil pouze z procesní opatrnosti. To je ovšem v občanském soudním řízení postup běžně uplatňovaný v nejrůznějších řízeních a souvislostech. Nejde o nic mimořádného, co by vykazovalo znaky výjimečnosti. Jen okolnost, že účastník řízení postupuje v jednotlivém řízení se zmíněnou procesní opatrností, a že s některým s procesních úkonů neuspěje, nemůže zakládat žádnou možnost, aby tak činil k tíži jiné strany řízení, které jeho postupem vznikly náklady řízení. Jinak by tomu mohlo být pouze v případě, že by jiná strana řízení svým jednáním vyvolala nutnost takových opatrných procesních kroků.11. V tomto případě nadto navrhovatel podal obdobný návrh na nařízení předběžného opatření v jiném řízení. Také tento návrh směřoval proti odpůrkyni. Rovněž tímto návrhem je sledováno věcně totožné omezení odpůrkyně, i když při jiné slovní formulaci návrhu. Potom tím spíše nelze v tomto případě o použití mimořádného oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. vůbec uvažovat.12. Časový odstup mezi doručením usnesení o nařízení předběžného opatření Městským soudem ve věci spisové značky 64 Cm 117/2023 a zpětvzetím návrhu v této věci není zanedbatelný, ale není ani nijak výrazný. Proto bez bližšího zkoumání okolností na straně navrhovatele a jeho právního zástupce, nelze uzavřít, že tento časový odstup vyvolal nutnost vzniku nákladů řízení na straně odpůrkyně. Odvolací proto na této okolnosti svoje rozhodnutí nestaví.13. Výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení proto obstojí i ve světle toho, co bylo uplatněno a co vyšlo najevo až v rámci tohoto odvolacího řízení.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v odvoláním napadeném rozsahu věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem ve stejném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší úspěšné odpůrkyni právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Přiznává se jí náhrada nákladů právního zastoupení, a to za jeden hlavní úkon pr