5 Cmo 10/2024-67 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 4. 2. 2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 1. 8. 2017 na částku 100 000 Kč splatnou dne 31. 12. 2021.2. Soud prvního stupně vydal dne 10. 3. 2022 směnečný platební rozkaz č. j. 18 Cm 23/2022-6, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 100 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč.3. Žalovaná podala v zákonné lhůtě proti platebnímu rozkazu námitky, ve kterých uvedla, že směnka zajišťovala investici žalobce do družstevního bytu žalované, který nebyl součástí společného jmění manželů s tím, že v době jejího vystavení byly vztahy mezi oběma manžely již komplikované. V době rozvodového řízení žalobce požadoval, aby tato investice byla součástí uzavřené dohody jako podmínka nesporného rozvodu a byla žalobci vyplacena při jejím podpisu. Na základě uzavřeného dodatku Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů žalovaná vyplatila žalobci dne 13. 3. 2019 částku 110 000 Kč, když původně požadoval pouze 100 000 Kč. Vyplacená částka se skládala z hotovosti ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná disponovala, z částky 60 000 Kč vybrané z účtu žalované a z částky 20 000 Kč, kterou žalované zapůjčil její přítel , adresa, . Žalovaná na základě výše uvedeného žalobci splatila původní závazek ve výši 100 000 Kč v dohodě navýšený o 10 000 Kč i ničeho již nedluží.4. Žalobce ve svém vyjádření dne 2. 10. 2023 dne k námitkám žalované uvedl, že směnka zajišťuje zcela jiný nárok vzniklý ještě za trvání manželství, kdy žalovaná splácela tři různé úvěry, které poskytla své matce. Žalobce poskytl žalované finanční částku za účelem doplacení zbytku jejího dluhu z úvěrů, jehož splacení zajistil předmětnou směnkou a na základě vzájemné dohody byla splatnost stanovena čtyři roky od jejího vystavení. S vystavením směnky však nikterak nesouvisí investice ve výši 110 000 Kč, na kterou si za tímto účelem vzal půjčku. Žalobce nezpochybnil, že tato investice byla v rámci rozvodu vypořádána.5. V napadeném rozsudku soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti. V odůvodnění uvedl, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky obsahující veškeré zákonné náležitosti, přičemž z Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 18. 2. 2019 a z jejího Dodatku č.1 ze dne 13. 3. 2019 vyplývá povinnost žalované vypořádat investici žalobce do bytu ve výši 110 000 Kč. V této souvislosti soud uvedl, že nesouhlasí výše směnečné sumy s výší investice, přičemž směnka vznikla již v roce 2017 a dluh podle dohody až v roce 2019 s tím, že dohoda ani její dodatek neobsahují zmínku o směnce. Soud dále odkázal na obsah čl. 2 uvedený v dohodě, dle něhož „pokud by se v budoucnu od podpisu této dohody objevil dluh v této dohodě vysloveně neuvedený a půjde-li o dluh, který byl přijat, resp. příčiny jeho vzniku nastaly až po uzavření této dohody, bude k jeho splnění povinen výlučně ten z účastníků, který jej přijal, či jeho vznik způsobil nebo z jehož jednání vzešel“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dluh tvrzený žalobcem měl kauzální důvod směnečné sumy a dluh tvrzený žalovanou souvisí s vypořádáním majetku a investicí žalobce do bytu, jedná se tedy o dva různé dluhy. Z provedených důkazů nevyplynula žádná skutečnost, že by dluh za vypořádání majetku a investice do bytu jakkoli souvisel se směnkou. Soud prvního stupně vyloučil, aby směnka vystavená již v roce 2017 řešila dluhy související s pořízením bytu, které se staly předmětem vypořádání až v roce 2019, neboť k vypořádání investice do bytu došlo o dva roky dříve před splatností směnky, k čemuž by nebyl žádný důvod. Soud uzavřel, že na rozdíl od investice do bytu nedošlo k zaplacení dluhu ze směnky. „Klausule o dalších dluzích“ s odkazem na dohodu o vypořádání majetku nedopadají na daný závazek, neboť upravují „dluhy vzniklé v souvislosti s rozvodem“ a „dluhy budoucí vzniklé po rozvodu“ s tím, že předmětná směnka byla vystavena již v roce 2017.6. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním ze dne 11. 12. 2023, ve kterém uvedla, že odůvodnění rozsudku nekoresponduje s provedeným dokazováním a neodpovídá právním závěrům. Zejména pak soud prvního stupně vydal překvapivé rozhodnutí, aniž by splnil poučovací povinnost vůči žalované a bez hodnověrných důkazů se přiklonil k verzi žalobce. Naopak neprovedl žalovanou navržené důkazy, aniž by jejich provedení zamítl a zdůvodnil. Žalovaná uvedla, že s žalobcem dne 8. 8. 2015 uzavřela manželství, které bylo rozvedeno dne 27. 8. 2019, když manželé spolu nežili již od června 2017 s tím, že žalovaná opustila svůj družstevní byt a měla zájem s žalobcem vypořádat veškeré jejich vzájemné vztahy. Žalovaná proto souhlasila s vypořádáním investice žalobce v podobě realizovaných prací na rekonstrukci bytové jednotky včetně vtělení požadované částky do směnky. Delší splatnost byla stanovena v důsledku probíhající její rodičovské dovolené s tím, že po jejím skončení a nástupu do zaměstnání by byla schopna směnku zaplatit. Žalovaná se však s žalobcem vypořádala již dne 13. 3. 2019 ve shodě s ujednáním uvedeným v Dodatku č. 1 dohody, když souhlasila s navýšením na částku 110 000 Kč. Účastníci této dohody pak výslovně uvedli, že nemají vůči sobě řádné další majetkové nároky než ty, které jsou výslovně uvedeny v dohodě.7. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 23. 1. 2024 k odvolání žalované uvedl, že investice do bytu představovala částku 110 000 Kč, kterou si v roce 2013 půjčil od , právnická osoba, ., žalovaná v souvislosti s pořízením bytu si vzala půjčku ve výši 300 000 Kč s tím, že žalobce svůj dluh bance po 46 měsících splatil. Žalovaná přitom stále dlužila bance 250 000 Kč. Dlužná částka ve výši 100 000 Kč však s investicí do bytu vůbec nesouvisí, jednalo se o doplacení tří nesplacených půjček, které žalovaná načerpala ve prospěch své matky. V souvislosti s úhradou tohoto dluhu vystavila žalovaná ve prospěch žalobce směnku na 100 000 Kč.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. za použití § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:10. Odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že se žalobce domáhá svého nároku z platné směnky vlastní vystavené žalovanou dne 1. 8. 2017 splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, na jejímž základě se žalovaná zavázala žalobci zaplatit dne 31. 12. 2021 směnečnou sumu ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná nerozporuje, že v okamžiku vystavení směnky takový závazek přijala.11. Je třeba uvést, že směnečné řízení je ovládáno zásadou koncentrace, v níž směnečný dlužník po doručení směnečného platebního rozkazu musí uvést vše, co namítá vůči směnečnému platebnímu rozkazu s tím, že svá tvrzení je povinen v rámci námitkového řízení prokázat. To znamená, že žalovaný v postavení směnečného dlužníka je povinen předložit nebo navrhnout relevantní důkazy ke svým tvrzením zpochybňujícím nárok ze směnky. Pokud žalovaná v daném případě tvrdí, že směnka byla vystavena k zajištění závazku žalované zaplatit žalobci investici do bytu, pak k tomuto tvrzení je povinna navrhnout odpovídající důkaz. Teprve v okamžiku prokázání takového tvrzení je na místě důkaz o proplacení a zániku kauzálního závazku, a tedy i závazku ze směnky. Z obsahu spisu a z protokolace z jednání ze dne 2. 10. 2023 a ze dne 30. 10. 2023 vyplynulo, že soud prvního stupně některé z navržených důkazů žalované provedl, nepřistoupil však k účastnické výpovědi žalované za podmínek § 131 o. s. ř. ani ke svědecké výpovědi , Anonymizováno, a ve svém rozsudku se nevypořádal s tím, z jakého důvodu neprovedl účastnickou výpověď žalované. V odůvodnění rozsudku však chybí jakékoliv zjištění soudu ohledně zajišťovací funkce směnky k vložené investici žalobce, zejména jaké důkazy k tomu žalovaná navrhla, jaké důkazy soud provedl a co z nich konkrétně zjistil. V rámci projednání námitek je nepochybně na místě, aby soud prvního stupně ve shodě s § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovanou poučil, zda tvrzenou skutečnost o zajišťovací funkci směnky lze z konkrétního navrženého důkazu zjistit, zda žalovaná unáší své důkazní břemeno, případně ji vyzvat k označení jiných důkazů. Teprve v okamžiku, kdy po vyhodnocení provedených důkazů ze strany žalované dospěje soud k závěru, že žalovaná unesla své důkazní břemeno ve věci, lze přenést toto břemeno na žalobce. Pokud soud prvního stupně provedl důkazy žalobce ohledně „odchozích tří plateb“ v roce 2015, úvěrové smlouvy s , právnická osoba, . na 110 000 Kč, je takové důkazní řízení ke skutkovým tvrzením žalobce s ohledem na výše uvedené předčasné včetně výzvy soudu na žalobce, za jakých okolností vznikla směnka.12. Je třeba konstatovat, že soud prvního stupně v rámci projednání námitek žalované neučinil ve svém rozsudku žádná konkrétní zjišt