5 Cmo 115/2024-62 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 6. 2024, č. j. 54 Cm 20/2024-35 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 744,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na ustanovení § 2 odst. 5, § 4 odst. 1 písm. b/ a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Konstatoval, že žalovanému vznikla podáním odvolání proti rozsudku poplatková povinnost. Vzhledem k tomu, že odvolatel soudní poplatek neuhradil při podání odvolání, byl výzvou ze dne 5. 8. 2024 vyzván k jeho zaplacení ve výši 9 324 Kč. Výzva byla žalovanému doručena dne 19. 8. 2024, soudní poplatek však žalovaný neuhradil, a proto odvolací řízení bylo zastaveno postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. K žádosti žalovaného o jeho osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně uvedl, že lhůta pro zaplacení poplatku skončila žalovanému dne 3. 9. 2024 a žalovaný o osvobození požádal až následně dne 11. 9. 2024. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. Zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný, a proto mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši mimosmluvní odměny za vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému a dále ve výši režijního paušálu a náhrady za daň z přidané hodnoty.2. Žalovaný podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém uvedl, že nestihl ve stanovené lhůtě patnácti dnů podat „odvolání/námitky k zaplacení soudního poplatku“, což však nic nemění na skutečnosti, že z finančních důvodů není schopen soudní poplatek uhradit. Z toho důvodu žalovaný požádal o odpuštění nebo snížení soudního poplatku za odvolání.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Podle § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 6. 2024, č. j. 54 Cm 20/2024-35, jímž byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek nebyl žalovaným zaplacen při podání odvolání, a proto ho soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 5. 8. 2024, č. j. 54 Cm 20/2024-43, k jeho zaplacení ve výši 9 324 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno. Výzva byla doručena žalovanému dne 19. 8. 2024, jak prokazuje potvrzení o dodání a doručení do jeho datové schránky ze dne 20. 8. 2024, a tedy poslední den patnáctidenní lhůty soudem určené k zaplacení soudního poplatku připadl na 3. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že ze spisu ani z podaného odvolání nevyplývá, že by soudní poplatek byl žalovaným podle výzvy soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2024, č. j. 54 Cm 20/2024-43, zaplacen, nelze v řízení o jím podaném odvolání pokračovat. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud po zjištění, že poplatková povinnost nebyla žalovaným splněna, odvolací řízení zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.7. Pokud jde o žádost žalovaného o jeho osvobození od soudního poplatku, tato byla žalovaným podána dne 11. 9. 2024, tedy po lhůtě, kterou žalovanému k zaplacení poplatku určil soud prvního stupně v usnesení ze dne 5. 8. 2024, č. j. 54 Cm 20/2024-43. K tomu odvolací soud odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019 (uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2020), podle kterých lze žádost o osvobození od soudních poplatků s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. Vzhledem k tomu, že v daném případě se tak nestalo, byly předpoklady pro zastavení odvolacího řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti žalovaným splněny.8. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I. o zastavení odvolacího řízení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. Usnesení bylo potvrzeno rovněž v jeho výroku II. o nákladech odvolacího řízení, neboť žalovaný nesplněním poplatkové povinnosti zavinil, že řízení o jím podaném odvolání muselo být zastaveno, a stíhá ho tak povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Podle obsahu spisu se jedná o mimosmluvní odměnu za zastupování žalobkyně advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání) po 8 580 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o 1 paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 864,80 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (celkem 10 744,80 Kč).9. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.