5 Cmo 121/2023-204 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.7.2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 204 597 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobci vznikla v důsledku předání 54 ks akcií společnosti , právnická osoba, . o nominální hodnotě každé akcie 1 000 000 Kč ze strany žalovaného panamské společnosti , Anonymizováno, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.8.2011 s tím, že Smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne 17.12.2010 byla shledána neplatnou. Na základě vypracovaného znaleckého posudku činila tržní hodnota těchto akcií částku 258 597 000 Kč s tím, že nárok na zaplacení částky 54 000 000 Kč byl uplatněn žalobou sp. zn. 23 Cm 48/2014. Na základě výše uvedeného a za účelem stanovení počátku běhu objektivní promlčecí lhůty považuje žalobce den 16.8.2011 za den vzniku škody. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty počíná od okamžiku, kdy se oprávněný skutečně dozvěděl o tom, že na jeho úkor vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Vzhledem k tomu, že žalobce takovou vědomost získal až z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2020, č. j. 2 Cmo 280/2018-705, jež mu bylo doručeno dne 8.9.2020, pak k tomuto datu lze dovodit počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty.2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 21.3.2022 uplatnil námitku promlčení, když žalobce se o existenci škody a kdo za ni odpovídá dozvěděl nejpozději dne 12.12.2012, kdy podal žalobu sp. zn. 23 Cm 48/2012, kterou se domáhá vůči žalovanému zaplacení 54 000 000 Kč, i když s vysokou pravděpodobností se o této skutečnosti dozvěděl dříve. K uplynutí subjektivní promlčecí lhůty tak došlo nejpozději dne 12.12.2014. V předmětné žalobě pak žalobce popsal veškeré skutkové okolnosti, které měly vést ke zmenšení jeho majetku. Jelikož ke vzniku škody došlo dne 16.8.2011, pak k promlčení nároku došlo dne 16.8.2014 uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Žalovaný dále uvedl, že na straně žalobce nedošlo ke vzniku škody, neboť zůstal akcionářem společnosti , právnická osoba, ., kterým se nestala společnost , Anonymizováno, ., neboť akcie nenabyla v dobré víře. Nadto žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, neboť žalobce je předal žalovanému dobrovolně a v souvislosti s postoupením pohledávky je žalovaný následně předal společnosti , právnická osoba, další části žalovaný poukázal na vady znaleckého posudku, na jehož základě žalobce stanovil výši škody.3. Žalobce v doplňujícím podání ze dne 29.4.2023 uvedl, že porušení povinností žalovaného spatřuje v nevydání neoprávněně získaných a držených akcií. Zopakoval, že k protiprávnímu jednání tak došlo dne 16.8.2011, kdy žalovaný předal akcie společnosti , právnická osoba, když měl žalobce určité povědomí o aktivitách žalovaného z přelomu roku 2011/2012 a podal dne 12.1.2012 žalobu o vydání akcií pod sp. zn. 30 Cm 9/2012 a následně žalobu o zaplacení 54 000 000 Kč pod sp. zn. 23 Cm 48/2014, teprve z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2020, č. j. 2 Cmo 280/2018-705 se dozvěděl o protiprávním jednání žalovaného, na jehož základě se lze domáhat nároku z titulu náhrady škody. Žalobce vysvětlil, z čeho dovozuje úmyslné porušení povinností žalovaného i výši škody na základě závěrů znaleckého posudku, kdy na základě protiprávního jednání žalovaného došlo k odnětí vlastnického práva k 54 ks akcií společnosti , právnická osoba, .4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. žalobu v plném rozsahu zamítl a ve výroku II. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 688 647,30 Kč. Konstatoval, že žalobce uplatnil svůj nárok z titulu náhrady škody v důsledku nevrácení 54 ks akcií společnosti , právnická osoba, ., které žalovaný nabyl od žalobce na základě neplatné Smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a které následně předal panamské společnosti , právnická osoba, vědomím toho, že žalobce uplatnil u soudu prvního stupně nárok na zaplacení 54 000 000 Kč pod sp. zn. 23 Cm 48/2014 z titulu bezdůvodného obohacení, který na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2020, č. j. 2 Cmo 280/2018-705 překvalifikoval na náhradu škody, zkoumal soud prvního stupně k uplatněné námitce promlčení jako svou předběžnou otázku, zda na straně žalobce došlo k promlčení nároku uplatněného danou žalobou. Soud předně shledal totožný skutkový stav s řízením vedeným u soudu prvního stupně pod sp. zn. 23 Cm 48/2014. Soud však neshledal za důvodnou úvahu žalobce, že teprve z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cmo 280/2014-705 se dozvěděl, kdo odpovídá za vzniklou škodu. Uvedl, že již z obsahu žaloby č. j. 23 Cm 48/2014 bylo zjevné, že žalobce postrádá své akcie, vznikla mu majetková újma a kdo za ni odpovídá. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu dne 12.12.2012, pak od tohoto data běží dle § 106 odst.1 obč. zák. dvouletá subjektivní promlčecí lhůta, jež uplynula dne 12.12.2014. Soud proto dospěl k závěru, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně a z tohoto důvodu žalobu v plném rozsahu zamítl.5. Žalobce podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 20.4.2023, ve kterém navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání zejména uvedl, že pokud se nyní domáhá v řízení pod sp. zn. 23 Cm 48/2014 náhrady škody oproti původně uplatněnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení, jedná se o jiný právní základ s odkazem na závěry usnesení č. j., 2 Cmo 280/2018-705. V řízení o náhradu škody pak nepostačuje vědomost poškozeného o vzniklé škodě, nýbrž také o osobě škůdce. Smyslem právní úpravy uvedené v § 106 odst.1 obč. zák. je ochrana poškozeného a nikoli ochrana osoby, která škodu způsobila. Soud prvního stupně dostatečně nezkoumal, zda uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, a zda není prostředkem k poškození žalobce, který má za to, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva žalovaným na úkor žalobce, jehož důsledkem by byl nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem uplatněného práva.6. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 2.1.2024 k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a uvedl, že v řízení sp. zn. 23 Cm 48/2014 žalobce skutečně uplatnil svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení, který následně překvalifikoval na náhradu škody s tím, že základ nároku zůstal stejný. Předmětem tohoto řízení se stala část tvrzeného nároku na náhradu škody a to ve výši 54 000 000 Kč, přičemž v tomto řízení žalobce „dožaloval“ zbývající část ve výši 204 597 000 Kč vycházeje ze shodných skutkových tvrzení. I ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že vnímá skutkový základ v obou řízeních za totožný. Žalovaný zopakoval, že žalobci musela být nejpozději dne 12.12.2012 zřejmá výše škody a kdo za ni odpovídá. Žalovaný proto setrval na svém závěru, že k promlčení nároku došlo dne 12.12.2014. Námitku žalobce, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, považuje žalovaný za absurdní s tím, že citovaná judikatura vyšších soudů není na předmětnou věc přiléhavá. Nevyhovění této námitce pro její rozpor s dobrými mravy lze použít pouze ve výjimečných případech s velmi specifickými skutkovými okolnostmi.7. V doplněném písemném podání (replice) ze dne 21.2.2024 žalobce uvedl, že nalézací soud ve věci pochybil, pokud aplikoval původní znění občanského zákoníku č.40/1964 Sb. (účinné do 31.12.2013), neboť posledním škůdcem byl , Anonymizováno, jako zástupce společnosti , Anonymizováno, , který prohlásil, že forma akcií společnosti , právnická osoba, . byla změněna z akcií na majitele na akcie na jméno, k čemuž došlo dne 16.7.2017, tj. v období po 31.12.2013, čímž byla újma způsobená žalobci završena zánikem 54 ks akcií a majetek žalobce se tímto nenávratně zmenšil, což představuje škodu vzniklou na majetku žalobce. Z tohoto důvodu měl soud prvního stupně aplikovat občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (účinný od 1.1.2014). Pokud žalobce nejprve žalobou sp. zn. 30 Cm 9/2012 uplatnil návrh na vydání 1 ks akcie vůči žalovanému (a proti společnosti MILROY S.A.), tak ve snaze dosáhnout vrácení akcie za situace, kdy k reálné škodě ještě nedošlo. Pokud by akcie byla vrácena žalobci, pak by také k žádné škodě ani nedošlo.8. V doplněném písemném podání (duplice) ze dne 28.2.2024 žalovaný uvedl, že otázka promlčení a běhu promlčecí lhůty vychází z poměrně jednoduchého skutkového základu a to při současném splnění dvou podmínek, znalost osoby škůdce a vědomost o vzniku újmy. V předmětné věci žalobce označil osobu škůdce v žalobě ze dne 12.12.2012, kdy v obou řízeních je to žalovaný. Povědomost žalobce o vzniku újmy byla založena tím, že žalobce dne 17.12.2010 předal příslušné akcie žalovanému, který je následně dne 16.8.2011 předal třetí osobě. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty však není podstatná správná právní kvalifikace. Pokud v předmětné věci soud prvního stupně usnesením ze dne 2.6.2022, č. j. 49 Cm 114/2021-65 řízení přerušil s odůvodněním, že v dané věci a ve věci č. j. 23 Cm 48/2014 je uplatněn nárok ze shodného skutkového