5 Cmo 64/2024-25 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 96 971,77 Kč (bod a/ výroku), 6% úrok ročně z částky 328 085 Kč ode dne 13. 1. 2023 do 24. 3. 2023, z částky 126 971,77 Kč ode dne 25. 3. 2023 do 21. 11. 2023, z částky 116 971,77 Kč ode dne 22. 11. 2023 do 29. 11. 2023, z částky 106 971,77 Kč ode dne 30. 11. 2023 do 2. 1. 2024 a z částky 96 971,77 Kč ode dne 3. 1. 2024 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 1 093,61 Kč (bod c/ výroku) a k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 21 057,50 Kč (bod d/ výroku).2. Žalobkyně podala proti výroku směnečného platebního rozkazu pod bodem d/ o nákladech řízení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 21 299,50 Kč. V odůvodnění odvolání namítla, že při výpočtu odměny za úkon právní služby vycházel soud prvního stupně ze základu předmětu sporu ve výši 96 971,77 Kč, kdy tato částka představuje toliko směnečný peníz. S ohledem na skutečnost, že směnečný peníz i směnečná odměna představují dva samostatné nároky, měla by být výše odměny za úkon právní služby podle vyhlášky č. 117/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vypočtena z obou těchto částek, tedy z částky 98 065,38 Kč, když takto soud prvního stupně sám postupoval při stanovení výše soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že k výpočtu výše přiznané odměny není ve směnečném platebním rozkazu uvedeno nic, co by odůvodňovalo tento způsob výpočtu nákladů řízení, považuje žalobkyně výpočet za vnitřně rozporný a tudíž nesprávný. Výše odměny tak podle žalobkyně činí částku 5 060 Kč za úkon právní služby.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. V daném případě soud prvního stupně napadeným směnečným platebním rozkazem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 96 971 Kč s 6% úrokem ročně z částek a za období, jak specifikováno pod bodem b/ směnečného platebního rozkazu, a dále směnečnou odměnu ve výši 1 093,61 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému přiznání nároků ze směnky vystavené podle jejích tvrzení žalovaným dne 22. 3. 2021 v , adresa, na řad žalobkyně znějící na směnečný peníz 328 085 Kč a splatné dne 12. 1. 2023 v platebním místě , adresa, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění žalovanému ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí proti žalovanému coby neúspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).6. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pochybil však při určení její výše, když pro účely stanovení mimosmluvní odměny za zastupování žalobkyně advokátem vycházel z částky 97 971 Kč rovnající se směnečnému penízi, třebaže za tarifní hodnotu měla být podle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů považována částka 98 065,38 Kč odpovídající součtu směnečného peníze a směnečné odměny ve výši 1 093,61 Kč žalobkyni přiznané podle čl. I. § 48 bod 4. zákona č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento závěr vychází z toho, že směnečná odměna není příslušenstvím pohledávky, v důsledku čehož bylo namístě ji do tarifní hodnoty zahrnout. Právem tak žalobkyně namítá nesprávné určení výše mimosmluvní odměny, jak jí soudem prvního stupně byla přiznána.7. S odkazem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že za náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené je třeba považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 4 904 Kč, mimosmluvní odměnu za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) po 5 060 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (2 845,50 Kč).8. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem d/ o nákladech řízení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán, činí částku 21 299,50 Kč. V ostatním byl výrok d/ směnečného platebního rozkazu potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v rozsahu svého požadavku na zvýšení přiznané náhrady nákladů řízení zcela úspěšná a tedy náleží jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny z 1 úkonu právní služby (podání odvolání) po 300 Kč podle ustanovení § 7 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku 242 Kč, jež odpovídá soudem prvního stupně nepřiznané části nákladů řízení žalobkyně. Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (94,50 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 544,50 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).