6 Cmo 103/2016-15 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně shora uvedeným usnesením ve výroku I. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření podle části VII. podání žalobce ze dne 7. 4. 2016 pod body I. a II., kterým se žalobce domáhal uložení povinnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dříve pod názvem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále zkráceně SOCDEM), aby nejpozději do tří dnů ode dne vyhlášení či doručení stejnopisu usnesení složila do úschovy u soudu peněžitou částku ve výši 5 412 789,12 Kč a peněžitou částku ve výši 192 232,40 Kč tvořící plnění na pohledávku zemřelého za SOCDEM z titulu mandátní smlouvy ze dne 2. 5. 1997, uzavřené mezi zemřelým a SOCDEM, přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2004, č. j. 24 C 265/2000-95 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 20 Co 496/2013-476, a dále že splněním této povinnosti uvedené v bodu I. návrhu žalobce ze dne 7. 4. 2016 pozbývá účinnosti bod III. uvedený v návrhu žalobce ze dne 7. 4. 2016 (výrok I.).2. Dále shora uvedeným usnesením ve výroku II. odmítl návrh na nařízení předběžného opatření uvedený v části VII. podání žalobce ze dne 7. 4. 2016 pod body III. a IV., kterým se žalobce domáhá uložení povinnosti , tituly před jménem, , jméno FO, pro případ, že mu bude zaplacena pohledávka z titulu mandátní smlouvy ze dne 2. 5. 1997, uzavřené mezi ním a SOCDEM, přiznaná rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2004, č. j. 24 C 265/2000-95 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 20 Co 496/2013-476, složit nejpozději do tří dnů od zaplacení do soudní úschovy částku ve výši 5 412 789,12 Kč a částku ve výši 192 232,40 Kč, přičemž splnění této povinnosti pozbývá platnosti účinnosti výrok I.3. Výrokem III. shora uvedeným usnesením soud I. stupně žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o předběžném opatření.4. Konečně výrokem IV. žalobci vrátil jistotu ve výši 50 000 Kč.5. Soud I. stupně ve vztahu k zamítavému výroku I. svého rozhodnutí vyjádřil názor, že by navrhovaným předběžným opatřením nepřípustně změnil výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 20 Co 496/2013-476, kterým byla SOCDEM uložena povinnost uhradit předmětné částky , tituly před jménem, , jméno FO, . Podle soudu I. stupně by v případě nařízení požadovaného předběžného opatření došlo k porušení článku 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, jelikož změny rozsudku se můžou domáhat jen účastníci řízení řádnými či mimořádnými opravnými prostředky.6. Výrok II. svého rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tak, že návrh není v této části dostatečně určitý a případné usnesení o nařízení předběžného opatření by bylo pro neurčitost nevykonatelné.7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření nemá žalobce na náhradu nákladů právo. Podle § 75b odst. 4 o. s. ř. rozhodl o tom, že se žalobci vrací zaplacená jistota ve výši 50 000 Kč.8. Proti výroku I. výše uvedeného usnesení podal žalobce včasné odvolání (odvolatel) a vyjádřil názor, podle něhož lze předmětnému návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět, neboť jím k žádné změně jiného soudního rozhodnutí nedochází. Domnívá se, že k jedné právní skutečnosti (rozhodnutí odvolacího soudu v jiném řízení) přistupuje další právní skutečnost. Dále odvolatel vyjádřil názor, že SOCDEM lze v souladu s § 76 odst. 2 o. s. ř. uložit předběžným opatřením povinnost a je ze strany SOCDEM irelevantní, zda by plnění poskytla , tituly před jménem, , jméno FO, nebo do soudní úschovy. Odvolatel poukázal na skutečnost, že právní konstrukce, na níž stojí navrhované předběžné opatření, je shodná např. s konstrukcí exekučních příkazů postihujících přisouzenou pohledávku. Podle odvolatele by neměla by být opomíjena ochrana jeho majetkových práv před ohrožením budoucího výkonu rozhodnutí. Navrhl, aby odvolací soud výrok I. napadaného usnesení změnil tak, že odvolací soud návrhu na nařízení předběžného opatření vůči SOCDEM vyhoví.9. K odvolání žalobce se nevyjádřila SOCDEM, ani , tituly před jménem, , jméno FO, .10. V průběhu odvolacího řízení ve výše uvedeném sporu dne 7. 11. 2016 zemřel žalovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , posledně bytem , Anonymizováno, , , adresa, (dále též „původní žalovaný“).11. Vrchní soud v Praze výrokem II. usnesení ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 6 Cmo 103/2016, rozhodl o tom, že v řízení bude nadále pokračováno s dědici zemřelého žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , a to s , Jméno žalované A, , nar. , Datum narození žalované A, , nar. , Datum narození žalované B, , bytem , adresa, .12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.13. Podle § 102 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. (odstavec 1). Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. (odstavec 3 věta druhá).14. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).15. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.16. Podle právního názoru odvolacího soudu, zastávaného v rámci jeho rozhodovací praxe (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, sp. zn. 7 Cmo 89/2021), uložit povinnost předběžným opatřením osobě odlišné od účastníka řízení ve věci samé lze pouze výjimečně. Odvolací soud v této souvislosti dlouhodobě zastává právní názor, podle něhož, vedle povinností ukládaných předběžným opatřením účastníku řízení o předběžném opatření, zákon sice umožňuje v § 76 odst. 2 o. s. ř. jejich uložení i osobě od účastníka odlišné, lze-li to na ní spravedlivě požadovat, avšak tímto je míněna situace, kdy uložení povinnosti předběžným opatřením třetí osobě zajišťuje plnění povinnosti stanovené předběžným opatřením účastníkovi. Smyslem uložení povinnosti třetí osobě předběžným opatřením je zajistit součinnost účastníku při plnění jemu uložených povinností. Nelze proto uvažovat o nařízení předběžného opatření, které by ukládalo povinnosti třetí osobě, aniž by z rozhodnutí o předběžném opatření byl zavázán sám účastník.17. Z uvedených důvodů je odvolací soud v daném konkrétním případě přesvědčen, že návrhu žalobce na nařízení předmětného předběžného opatření SOCDEM nelze vyhovět, neboť by takové rozhodnutí z hlediska podmínek pro nařízení předběžného opatření a z hlediska účelu předběžného opatření nemělo oporu ve shora uvedených ustanoveních zákona, když účastníkovi řízení ve věci samé předběžným opatřením povinnost ukládána nebyla - viz výrok II. napadeného usnesení.18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že nelze uložit SOCDEM předběžným opatřením navrhované povinnosti. Proto také se odvolací soud s ohledem na výše uvedený právní závěr nezabýval ostatními skutečnosti, pro které má odvolatel za to, že je třeba předmětné předběžné opatření nařídit.19. Soud I. stupně postupoval správně, pokud návrhu na nařízení předběžného opatření vůči SOCDEM nevyhověl.20. S ohledem na skutečnost, že v daném případě nejsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření vůči SOCDEM dle § 102 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).21. Tímto usnesením končí účast SOCDEM v tomto soudním řízení. O nákladech řízení SOCDEM před soudy obou stupňů, odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že SOCDEM žádné náklady nevznikly.