6 Cmo 182/2023-914 — Vrchní soud v Praze

Předchozí řízení1. Vzájemným návrhem podaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 189/2017 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu, jako insolvenčnímu správci dlužníka , právnická osoba, (dále jen „dlužník“), částky 149 001 Kč a 56 101 Kč. První z označených částek představuje část mzdy zaměstnankyně dlužníka a bývalé manželky žalovaného , jméno FO, , kterou jí žalovaný jako jednatel dlužníka vyplácel v období od prohlášení konkursu dne 17. 2. 2015 do skončení jejího pracovního poměru u dlužníka v polovině roku 2017 neoprávněně nad výši mzdy ujednanou s , jméno FO, v pracovní smlouvě (dodatku č. 2) a mzdovém výměru z 1. 2. 2013. Druhá z žalovaných částek potom odpovídá dani z příjmu a odvodům zaměstnavatele na zdravotní a sociální pojištění , jméno FO, z neoprávněně vyplacené vyšší mzdy.2. Usnesením vyhlášeným u jednání dne 10. 5. 2018 vyloučil Okresní soud v Lounech vzájemný návrh shora popsaný k samostatnému projednání. Usnesením ze dne 5. 11. 2018, č. j. Ncp 751/2018-186, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem.3. Podáním ze dne 28. 2. 2019 změnil žalobce žalobu tak, že na škodě spočívající v neoprávněně vyplacené mzdě , jméno FO, požadoval nově za únor 2015 až březen 2017 částku 173 123 Kč a na dani z příjmů, zdravotním a sociálním pojištění z této mzdy dalších 84 619,50 Kč. Celkem tedy žalovaná částka činí 257 742,50 Kč.4. Usnesením z 8. 4. 2019, č. j. 38 Cm 93/2019-400, připustil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) změnu žaloby.5. Žalovaný se bránil tvrzením, že pracovní smlouva s , jméno FO, byla změněna dodatkem č. 3 ze dne 1. 7. 2013 a novým mzdovým výměrem, kterým byla sjednána měsíční mzda ve výši 15 000 Kč a osobní ohodnocení a prémie ve výši 60 000 Kč. Dále upozornil, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka přešlo na žalobce jako insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, přičemž žalobce byl povinen vykonávat funkci insolvenčního správce svědomitě a s odbornou péčí. Žalovaný naopak právo nakládat s majetkovou podstatou dlužníka pozbyl. Za vzniklou škodu tak odpovídá žalobce a nikoli žalovaný.6. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 38 Cm 93/2018-481, žalobu zamítl. Tento rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. 6 Cmo 215/2019-498.7. Rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 Cdo 1099/2020-529, zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odkázal na svou předchozí judikaturu, podle které prohlášením konkursu na majetek společnosti s ručením omezeným nezaniká funkce jednatele a jednatel je i po dobu probíhajícího konkursu povinen vykonávat ji s péčí řádného hospodáře a s nezbytnou loajalitou. Skutečnost, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek společnosti přechází oprávnění nakládat s jejím majetkem na insolvenčního správce, neznamená, že statutární orgán nemůže společnosti způsobit škodu neoprávněným nakládáním s tímto majetkem. Uvedené závěry se podle Nejvyššího soudu uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Naproti tomu Nejvyšší soud připustil, že insolvenční správce je povinen postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, jinak odpovídá dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám za způsobenou škodu. Po prohlášení konkursu vystupuje insolvenční správce vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel a stíhá jej tedy povinnost vyplácet jim mzdu ve správné výši, dovoluje-li to stav majetkové podstaty. V poměrech projednávané věci je tedy třeba nejen posoudit, zda žalovaný, ačkoli nebyl osobou s dispozičním oprávněním, aktivně přijímal opatření k výplatě mzdy , jméno FO, v neoprávněné výši, ale na druhé straně i to, zda měl žalobce jednající s odbornou péčí zjistit, že , jméno FO, je vyplácena mzda v nesprávné výši dříve než v březnu 2017, tedy více než dva roky po prohlášení konkursu. Uzavřel-li odvolací soud, že příčinná souvislost mezi porušením péče řádného hospodáře a škodou je bez dalšího vyloučena již z toho důvodu, že odpovědnost za škodu vzniklou po prohlášení konkursu nese vždy insolvenční správce, je jeho právní posouzení nesprávné a jeho závěr o nedostatku příčinné souvislosti předčasný.Napadený rozsudek8. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok II.). Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování. Zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době jediným jednatelem dlužníka, že u dlužníka byla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2006 zaměstnána bývalá manželka žalovaného , jméno FO, , která s ním dosud žije ve stejném domě, a to až do 30. 6. 2017, kdy byl pracovní poměr ukončen výpovědí ze strany žalobce. Dne 31. 1. 2013 uzavřel dlužník s , jméno FO, dodatek č. 2 k pracovní smlouvě, podle kterého měla vykonávat práci obchodník - asistent ředitele. Téhož dne vydal dlužník mzdový výměr, podle kterého měla , jméno FO, pobírat mzdu ve výši 25 000 Kč měsíčně. Navíc měla právo na odměnu vypočtenou ze sumy všech zakázek jí zajištěných ve sledovaném měsíci způsobem stanoveným ve výměru. Toto právo na odměnu jí vzniklo pouze za červen 2016, za který jí náležela hrubá mzda ve výši 30 315 Kč. Dodatek č. 3 k pracovní smlouvě , jméno FO, , datovaný 1. 7. 2013, byl podle soudu prvního stupně vyhotoven účelově až dodatečně. Tento závěr podložil soud prvního stupně znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru písmoznalectví, podle kterého podpisy žalovaného na uvedené smlouvě neodpovídají jeho podpisovým zvyklostem z roku 2013, nýbrž jeho podpisovým zvyklostem z roku 2017. Navíc strany pracovního poměru se uvedeným dodatkem neřídily; dlužník nikdy , jméno FO, mzdu podle dodatku č. 3 nevyplácel, , jméno FO, se jí ani nedomáhala. Navíc pro dlužníka pracovala i poté, co měl podle dodatku její pracovní poměr skončit, neboť byl dodatkem změněn na dobu určitou. I v průběhu své svědecké výpovědi si , jméno FO, na dodatek vzpomněla až poté, co jí byl předestřen.9. Soud prvního stupně dále zjistil, že o výši mzdy, která byla v jednotlivých měsících vyplácena , jméno FO, , rozhodoval výlučně žalovaný, a to i po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť byl žalobcem pověřen, aby dál řídil podnik dlužníka. Žalobce dokonce umožnil žalovanému plný přístup k bankovnímu účtu dlužníka. Žalovaný tedy zadával i veškeré platby z účtu. Žalobce tak učinil poté, co se seznámil s účetnictvím dlužníka, se smlouvami jím uzavřenými, včetně smluv pracovních, a začal tak již koncem února 2015 vykonávat správu dlužníkova majetku. Dlužník měl pouze 20 zaměstnanců, pročež žalobci nic nebránilo v tom, aby se seznámil s tím, jakou mzdu a na základě čeho pobírají jednotliví zaměstnanci, a mohl a měl tak nejpozději do poloviny března 2015 zjistit, že , jméno FO, je vyplácena mzda v nesprávné výši, a přijmout opatření k nápravě. Dlužník vyplatil za únor 2015 až březen 2017 , jméno FO, na mzdě o 174 498 Kč více, než jí podle mzdového výměru z 31. 3. 2013 náleželo, a na platbách na sociální a zdravotní pojištění a na dani z příjmu odvedl o 161 722 Kč více, než by odvedl, pokud by , jméno FO, vyplácel správnou mzdu (k tomu soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem). Dlužníkovi, resp. majetkové podstatě, tak vznikla škoda ve výši 336 220 Kč. Žalobce uplatnil vůči , jméno FO, u soudu nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak se svým nárokem nebyl úspěšný a vrácení neoprávněně vyplacených mezd nedosáhl.10. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že za vzniklou škodu neodpovídá žalovaný jako jednatel dlužníka, nýbrž žalobce jako insolvenční správce, který při správě majetkové podstaty nejednal svědomitě a s odbornou péčí, když nezjistil, že , jméno FO, je vyplácena mzda v nesprávné výši a neučinil opatření k nápravě. Žalobce začal již po prohlášení konkursu plně vykonávat správu dlužníkovy majetkové podstaty a působnost jednatele ohledně výkonu práv zaměstnavatele přešla na něj. Žalovaný tedy již jako jednatel za vzniklou škodu neodpovídal, neboť u výplaty mezd již nešlo o výkon působnosti jednatele, která již v té době přešla na žalobce jako insolvenčního správce. Žalovaný tedy při stanovení a výplatě mezd již nejednal jako jednatel dlužníka, nýbrž jako osoba, kterou k této činnosti použil insolvenční správce. Takový pomocník přitom sám za způsobenou škodu podle § 2914 věty první o. z. neodpovídá.Odvolání a vyjádření k němu11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Podle něj z žádného ustanovení insolvenčního zákona nevyplývá, že v případech, kdy je i po prohlášení konkursu nadále provozován podnik dlužníka, má nebo musí převzít operativní řízení insolvenční správce. To naopak zůstává na stávajících vedoucích pracovnících dlužníka, neboť žádný insolvenční správce není odborníkem na veškeré možné obory podnikání a