7 Cmo 152/2024-62 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále i „soud“) výrokem I. výše uvedeného rozsudku pro zmeškání rozhodl tak, že se určuje, že a. první žalobce, , Jméno žalobce A, , je vlastníkem 25% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , b. druhý žalobce, , Jméno žalobce B, , je vlastníkem 25% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , c. třetí žalobkyně, , Jméno žalobce C, , je vlastníkem 25% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , d. čtvrtá žalobkyně, , Jméno žalobce D, , je vlastníkem 25% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , výrokem II. rozhodl tak, že první žalovaná a druhá žalovaná jsou povinny uhradit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 39 098,60 Kč.2. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobci se domáhali určení, že jsou společníky žalované 2) s tím, že každému z nich náleží podíl v žalované 2) o velikosti 25 %. Uvedli, že společníky žalované 2), kdy každému z nich náležel podíl o velikosti 25 %, byli do 15. 9. 2015, kdy došlo k uzavření smluv o jejich bezúplatném převodu na společnost , Anonymizováno, , která později podíl v žalované 2) převedla na žalovanou 1). Tyto smlouvy z 15. 9. 2015 byly uzavřeny neplatně, neboť je za ně uzavřel , Anonymizováno, , který k uzavření těchto smluv neměl pokyn a za účelem tohoto převodu žalobci nevystavili plné moci. , Anonymizováno, za ně nebyl oprávněn jednat ani proto, že v době uzavření těchto smluv byl jediným společníkem a jednatelem společnosti , Anonymizováno, , pročež jeho zájmy byly v rozporu se zájmy žalobců coby jím zastoupených. Z důvodu neplatnosti smluv z 15. 9. 2015 se společníkem žalované 2) nestala společnost , Anonymizováno, , nemohla se jejím společníkem stát ani žalovaná 1).3. Ze skutkových tvrzení žalobců, která se podle § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) pokládají za nesporná, se podává, že smlouvy z 15. 9. 2015, jimiž došlo k bezúplatnému převodu podílů žalobců v žalované 2) na třetí osobu, byly za žalobce uzavřeny osobou, která nebyla oprávněna žalobce při uzavření těchto smluv zastupovat, a to jednak proto, že k uzavření těchto smluv nebyla tato osoba žalobci pověřena, jednak proto, že při uzavírání těchto smluv byla tato osoba ve střetu zájmu.3. Jsou dány všechny předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškaní, jak jsou uvedeny v § 153b o.s.ř. proto, že žalované se jednání, které se konalo 17. 8. 2023, neúčastnily a ani svou neúčast předem a důvodně neomluvily, třebaže na toto jednání byly předvolány předvoláním z 22. 2. 2023, které jim bylo doručeno 20. 3. 2023, přičemž v tomto předvolání byly poučeny o následcích nedostavení se na jednání bez omluvy, a též proto, že v posuzovaném případě nejde o věc, ve které by nebylo možno uzavřít smír.4. Soud proto rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, že žalobě vyhověl.5. Proti uvedenému rozsudku se odvolala žalovaná 2). Uvedla, že jejím zástupcem je , Anonymizováno, , který je občanem Ruské federace a aktuálně nemá možnost přicestovat do České republiky, žalovaná 2) neměla možnost určit zástupce, protože neexistuje fyzická možnost doručit originál plné mocí advokátu v České republice. Chybou sice je, že o tomto nebyl soud informován včas, avšak elektronický přistup do datové schránky je komplikovaný z území Ruské federace. V doplnění odvolání uvedla, že v textu rozsudku jsou faktické chyby, které jsou důvodem pro zrušení rozsudku, když soud označil chybně společnost , Anonymizováno, , avšak mělo jít o , právnická osoba, a ve společnosti , právnická osoba, nebyl její zástupce „jediným společníkem“, jak uvedl soud. Navrhla, aby byl rozsudek zrušen a věc byla přezkoumána.6. Žalobci ve vyjádření k odvolání shodně uvedli, že odvolání není důvodné, když podmínky pro vydání napadeného rozsudku byly splněny. Navíc skutečnosti tvrzené v odvolání jsou nepravdivé. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 153b o.s.ř.(1) Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.(2) Je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2), lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.(3) Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.(4) Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.(5) Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží.9. Podle § 205 o.s.ř.(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, žea) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.10. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).11. Nutno zdůraznit, že v řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud nemůže zkoumat, zda lze rozsudek pro zmeškání zrušit z omluvitelných důvodů. O případném, samostatně podaném návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 4 o. s. ř.) totiž rozhoduje v prvním stupni soud, který rozsudek vydal. V poměrech projednávané věci takový návrh ve smyslu § 153b o. s. ř. podán nebyl. Soud prvního stupně odvolatelku vyzval, aby sdělila, zda podání označené jako „odvolání proti rozsudku“ je pouze odvoláním proti rozsudku pro zmeškání, či zda je současně návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř. s tím, že nebude-li na výzvu soudu ve stanovené lhůtě reagováno, bude soud mít za to, že se jedná o odvolání proti rozsudku pro zmeškání a věc bude předložena odvolacímu soudu k dalšímu postupu. Výzva ze dne 8. 4. 2024, č. j. 73 Cm 154/2022-55, byla odvolatelce doručena dne 22. 4. 2023 a zůstala bez odezvy. Proto soud prvního stupně spis předložil odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání.12. Odvolacím důvodem proti rozsudku pro zmeškání je odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., který se týká podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudců nebo obsazení soudu (pro tyto výslovně zmíněné případy neplatí zákaz novot a lze tedy skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, použít teprve jako odvolací důvod) /tato procesní situace však v poměrech projednávané věci nenastala/. Vedle toho jsou odvolacím důvodem proti rozsudku pro zmeškání skutečnosti nebo důkazy, které prokazují nesplnění předpokladů pro jejich vydání ve smyslu § 153b o. s. ř. Rozsudek pro zmeškání není vydáván po dokazování, nýbrž za splnění zákonných předpokladů. Proto se odvolací soud může zabývat jedině splněním předpokladů pro jejich vydání ve smyslu § 153b o. s. ř.13. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze rozsudek pro zmeškání vydat jen na základě žalobních tvrzení vedoucích k závěru, že žalobci (žalobcům) náleží právě to plnění, kterého se žalobou domáhá (domáhají). Neúplná tvrzení, z nichž takový úsudek odvodit nelze, nebo tvrzení, která jsou v rozporu se žalobním petitem, neumožňují návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání vyhovět (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 000, sp. zn. 20 Cdo 2272/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2001, nebo rozsudek ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4599/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 18/2012, jakož i usnesení ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1335/2015, či ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 Cdo 141/2017, nebo rozsudek ze dne 17. 7.