7 Cmo 229/2023-73 — Vrchní soud v Praze

1. Předně odvolací soud konstatuje, že v záhlaví napadeného usnesení soud prvního stupně nesprávně označil likvidovanou společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, , posledně sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“), která navíc byla již dne 24. 10. 2023 vymazána z obchodního rejstříku a ztratila tak svoji procesní subjektivitu, jako další účastnici řízení.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. schválil konečnou zprávu navrhovatelky jako likvidátorky Společnosti ze dne 23. 10. 2023. Ve výroku II. přiznal soud navrhovatelce za výkon funkce likvidátorky Společnosti odměnu ve výši 7 000 Kč, která bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení, a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění výroku II. soud pouze uvedl, že likvidátorce za ukončenou likvidaci Společnosti přiznal odměnu ve výši 7 000 Kč podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“). O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žádnému účastníku náklady řízení nevznikly.3. Proti výroku II. tohoto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně neodůvodnil, proč byla přiznána odměna právě ve výši 7 000 Kč a nebyly přiznány hotové výdaje. Odvolatelka soudu zaslala zprávu o ukončení likvidace a dne 31. 10. 2023 mu předložila vyúčtování své odměny a hotových výdajů spojených s likvidací Společnosti. S ohledem na datum doručení napadeného usnesení (1. 11. 2023) je zjevné, že soud prvního stupně stanovil odvolateli odměnu ve výši 7 000 Kč (a nepřiznal jakékoliv hotové výdaje) dříve, než odvolatelka zaslala soudu vyúčtování odměny. Odvolatelka považuje takový postup za nesprávný, soud měl případně odvolatelku včas vyzvat k doplnění vyúčtování odměny likvidátora, nikoliv rozhodovat bez jakéhokoliv stanoviska nebo bez kontroly, zda odvolatelka před odesláním rozhodnutí své vyúčtování soudu neposlala. Soudu muselo být ze zprávy o průběhu likvidace patrné, že odvolatelka může uplatňovat i hotové výdaje spojené s likvidací. Přiznaná odměna je přiznána v nízké výši, neboť podle ustálené judikatury náleží ustanovenému likvidátorovi odměna v minimální výši 10 000 Kč a takováto výše je standardně přiznávána i likvidátorům jmenovaným z řad insolvenčních správců. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil a přiznal odvolatelce odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 261 Kč (poplatek za zveřejnění oznámení vstupu do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a poštovné 83 Kč).4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.6. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč. Podle odst. 2 téhož ustanovení hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.7. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.8. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.9. Ze spisu odvolací soud zjistil, že v posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 1 a 4 o. z. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 25. 1. 2023, č. j. 38 Cm 111/2021–32, jež nabylo právní moci dne 22. 2. 2023, tudíž odměnu likvidátora určuje soud.10. Podle komentářové literatury, „Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje (jednostranně) jeho odměnu včetně náhrady hotových výdajů (např. soudních a jiných poplatků, cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků, znaleckých posudků a odborných vyjádření, překladů, opisů a fotokopií) za podmínek uvedených v ÚrProd soud, a to v řízení dle § 85 písm. a) ZŘS k návrhu likvidátora (§ 205 odst. 1).“ (JANOŠEK, Vladimír. § 195 [Odměna likvidátora]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 4.)11. Soud prvního stupně kromě odkazu na ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. určenou výši odměny nijak neodůvodnil. Není tak zřejmé, dle jakých okolností případu soud odměnu likvidátorky zvýšil na 7 000 Kč a proč toto zvýšení považuje za přiměřené. Z odůvodnění ani nevyplývá, z jakého důvodu soud likvidátorce nepřiznal žádnou náhradu hotových výdajů.12. Odvolací soud se proto jako s důvodnou ztotožnil s námitkou odvolatelky, že napadený výrok II. postrádá jakékoliv odůvodnění, což jej činí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.13. Z vyložených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., napadené usnesení zrušil ve výroku II. a v závislém nákladovém výroku III. (§ 212 písm. a) o. s. ř.) a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky opětovně rozhodne a své rozhodnutí náležitě odůvodní, přičemž se vypořádá i s právně relevantními odvolacími námitkami navrhovatelky. Bude mít též na zřeteli, že v řízení, jehož jedinou účastnicí je navrhovatelka, se z povahy věci o náhradě nákladů řízení nerozhoduje.