7 Cmo 232/2024-628 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec jako soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). Dále rozhodl, že bude po právní moci usnesení vrácena žalobci poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 000 Kč (výrok III.).2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 4. 12. 2013 vzal žalobce žalobu zpět s tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dohoda o narovnání a předložil dohodu ze dne 22. 11. 2013. Soud prvního stupně proto řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci.3. Žalovaná 2) podala proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně včasné odvolání a navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 194 144,50 Kč. Odvolání odůvodnila tak, že s účastníky řízení žádnou dohodu neuzavřela. Pokud žalobkyně vzala svou žalobu zpět, žalované 2) náleží dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, neboť na zastavení řízení nese žalobkyně procesní zavinění. Žalované 2) náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem, který učinil v řízení dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření ve věci ze dne 5. 3. 2010, za každý úkon náleží odměna ve výši 63 820 Kč, náhrada hotových výdajů 300 Kč a DPH. V odvolacím řízení vykonal zástupce žalované 2) další úkon v podobě odvolání, za který mu náleží dále polovina shora vyčíslené odměny, náhrada hotových výdajů a DPH. Celkem tak má být žalované 2) přiznáno na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 194 144,50 Kč.4. Žalobkyně ani žalovaná 1) se k odvolání nevyjádřily.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. (přičemž je dlužno dodat, že spis je odvolacímu soudu předložen až 25. 7. 2024) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Z obsahu předloženého spisu se podává:- Řízení ve věci bylo zahájeno žalobou ze dne 1. 12. 2009 podanou , právnická osoba, , IČO , IČO, , naposledy bytem , adresa, a zemřelým , Anonymizováno, .- Podáním ze dne 2. 12. 2013 vzal , právnická osoba, (právní předchůdce žalobkyně) žalobu zpět s tím, že strany sporu uzavřely dohodu o narovnání, v níž si mimo jiné sjednaly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ke zpětvzetí byla přiložena dohoda o narovnání ze dne 22. 11. 2023 uzavřená mezi , právnická osoba, , žalovanou 1), , Anonymizováno, a , právnická osoba, .- Řízení bylo zastaveno předmětným usnesením soudu prvního stupně, které ve výroku I. o zastavení řízení nabylo právní moci dne 7. 1. 2014.- Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 39 Cm 20/2009-525, bylo napadené usnesení změněno ve výroku II. tak, že žalovaná 1) nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a že je žalobkyně povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 194 144,50 Kč. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 39 Cm 20/2009-525 bylo napadené usnesení změněno ve výroku III. tak, že žalobci bude vrácen soudní poplatek ve výši 1 000 000 Kč. Usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2014, č. j. 8 Cmo 100/2014-544, bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 39 Cm 20/2009-525, v části ohledně náhrady nákladů mezi žalobcem a žalovanou 2), změněno tak, že se nevyslovuje, že je žalobce povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 194 144,50 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně takto nemohl změnit své rozhodnutí sám autoremedurou.- Usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 2. 2024, č. j. 8 Cmo 100/2014-619 bylo rozhodnuto o nástupnictví na straně žalobce tak, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní uvedenou v záhlaví tohoto usnesení jako dědičkou původního žalobce , právnická osoba, . Usnesení nabylo právní moci dne 20. 2. 2024.7. Podle závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2017, č. j. 7 Cmo 112/2013-151, obdobně v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 12 Cmo 255/2004 a usnesení Nejvyššího soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, 29 Odo 1237/2006, rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je závislé na rozhodnutí ve věci samé a z povahy věci je vyloučeno, aby o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto mezi účastníky odlišnými od účastníků řízení ve věci samé. Tomuto závěru odpovídá též text § 107a odst. 2 o. s. ř., dle kterého v případě úmrtí fyzické osoby lze v řízení pokračovat s jejími dědici, popřípadě s těmi z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení (ve věci samé) jde.8. Pokud v daném případě došlo za odvolacího řízení k procesnímu nástupnictví, tedy poté, kdy již bylo řízení ve věci samé o nároku na zaplacení částky ve výši 48 724 974,22 Kč s příslušenstvím pravomocně zastaveno a předmětem byla pouze náhrada nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2), je vyloučeno z vyložených důvodů uložit zaplatit mezi nimi náhradu nákladů řízení.9. Odvolací soud tak dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení jako věcně správné.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná byla žalobkyně, které však v tomto řízení náklady nevznikly.