7 Cmo 241/2024-32 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením vyhověl návrhu na zrušení společnosti , Jméno navrhovatele, . (dále jen „společnost“) s likvidací (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil tak, že návrh na zrušení společnosti s likvidací byl podán s odůvodněním, že společnost je nečinná, o čemž svědčí skutečnost, že od roku 2019 nepodává daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, je nekontaktní, ve Sbírce listin nejsou založeny listiny zákonem stanovené, což soud prvního stupně ověřil z rejstříkového spisu společnosti. Soud prvního stupně vyzval společnost k odstranění důvodů, pro které má být zrušena; na výzvu soudu společnost nereagovala, a proto soud návrhu vyhověl a společnost s odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z o. k“], zrušil s likvidací, maje za to, že není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.3. Výrok o jmenování likvidátora odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 191 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť statutární orgán společnosti je nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti.4. Poplatkovou povinnost společnosti soud prvního stupně dovodil z § 11 odst. 2 písm. a), § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „Zsop“), a položky 4 písm. c) sazebníku soudních poplatků.5. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.7. Odvolatelka se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, odmítá tvrzení navrhovatele, že je nekomunikativní a nevykonává žádnou činnost. Společnost byla založena za účelem poskytování cateringových služeb, které však nebylo možné v období roku 2020 až 2022 poskytovat z důvodu epidemie Covid 19.V roce 2023 již opět vykonávala ekonomickou činnost, za předmětné zdaňovací období bylo daňové přiznání řádně podáno. Daňová přiznání za předchozí roky byla místně příslušnému správci daně již podána, zákonem stanovené listiny byly rovněž do Sbírky listin založeny. Společnost je schopna vykonávat (a také vykonává) svou činnost a plnit svůj účel; důvody pro její zrušení nejsou dány.8. Navrhovatel se k podanému odvolání nevyjádřil.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací předně nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku (přístupného na www.justice.cz), zjistil, že společnost má jediného společníka – , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, , bytem , Adresa navrhovatele, , který je zároveň jediným jednatelem společnosti. Společnost již do Sbírky listin založila účetní závěrky od svého vzniku (tj. od roku 2016) doposud, zákonem stanovenou povinnost vyplývající z § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), splnila.10. K žádosti odvolacího soudu ze dne 7. srpna 2024 za dané situace, kdy bylo odvolacím soudem ověřeno, že společnost povinnost uloženou § 66 písm. c) z .v. r. splnila, a kdy s ohledem na další skutečnosti - zejména dodatečné podání daňových přiznání za vytýkaná období, jakož i za rok 2023 - lze usuzovat na to, že společnost je objektivně schopna vykonávat svou činnost, navrhovatel odvolacímu soudu sdělil, že předmětný návrh (za těchto nových okolností, které nebyly v době podání předmětného návrhu známy) bere výslovně zpět.11. Z obsahu podaného odvolání lze dovodit souhlas společnosti se zpětvzetím návrhu (když je zřejmé, že společnost s podaným návrhem nesouhlasí), a proto odvolací soud její stanovisko pro nadbytečnost nevyžadoval.12. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení byl návrh vzat výslovně zpět, důvod pro vedení řízení o zrušení společnosti, provedení její likvidace a jmenování likvidátora odpadl a odvolací soud v poměrech dané věci neshledal důvod pro postup podle § 15 z. ř. s., odvolací soud podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Na společnost tak ani nedopadá soudem prvního stupně uložená povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení v prvním stupni [§ 2 odst. 1 písm. e) ZSop].13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 23 větou první z. ř. s. a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.