7 Cmo 245/2024-794 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení co do zbývající částky 3 253 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 038 510 Kč od 1. prosince 2009 do zaplacení, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. uložil „žalobci“ povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 8 355,50 Kč a výrokem IV. rozhodl, že České republice se na náhradě nákladů řízení částka 8 355,50 Kč nepřiznává.2. Odvolací soud již na tomto místě pro srozumitelnost (opakovaně) připomíná, že nadepsané řízení [návrh na zaplacení předmětné částky z titulu vypořádacího podílu po zrušení účasti navrhovatele ve společnosti , právnická osoba, . (dále jen „společnost“) byl podán 1. července 2010] je řízením dle § 200e a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“), jež má povahu nesporného řízení. Účastníky řízení je třeba správně označovat jako „navrhovatel“ a „účastník“, případně odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. „společnost“). Odvolací soud proto bude dále používat správnou terminologii.3. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí mj. konstatoval, že:- (původní) návrh na zaplacení vypořádacího podílu ve výši 5 129 000 Kč byl podán dne 1. července 2010;- pravomocným výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. dubna 2012, č. j. 43 Cm 94/2010-266, byla společnosti uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku ve výši 714 740 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (uvedený výrok I. nabyl právní moci dne 15. dubna 2014);- usnesením ze dne 20. října 2016, č. j. 43 Cm 94/2010-431, soud prvního stupně připustil rozšíření návrhu tak, že se navrhovatel domáhá zaplacení částky 5 129 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. prosince 2009 do zaplacení (rozšíření návrhu se týkalo toliko požadavku na přiznání příslušenství – pozn. odvolacího soudu);- soud prvního stupně usnesením ze dne 10. července 2018, č. j. 43 Cm 94/2010-660, výrokem I. předmětné řízení co do částky 70 000 Kč zastavil; výrokem III. téhož usnesení pak návrh ohledně zaplacení částky 1 090 490 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. prosince 2009 do zaplacení zamítl. Výroky I. a III. uvedeného usnesení nabyly právní moci dne 21. srpna 2018;- usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2024, č. j. C 794/RD96/KSHK, Fj 14769/2024/KSHK, byla společnost z důvodu zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení vymazána z obchodního rejstříku ke dni právní moci usnesení, tj. ke dni 28. března 2024;- (pravomocným) usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. října 2017, č. j. 43 Cm 94/2010-577, byla znalci – , právnická osoba, . – přiznáno znalečné v celkové výši 14 762 Kč, které mu bylo soudem prvního stupně vyplaceno (ze státních prostředků) dne 30. listopadu 2017 (viz platební poukaz č. l. 599 spisu- pozn. odvolacího soudu);- (pravomocným) usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. ledna 2018, č. j. 43 Cm 94/2010-610, bylo svědkovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, přiznáno svědečné ve výši 1 949 Kč, které mu bylo soudem prvního stupně vyplaceno (ze státních prostředků) dne 8. března 2018 (viz platební poukaz č. l. 624 spisu – pozn. odvolacího soudu).4. Soud prvního stupně uzavřel, že zanikla-li společnost výmazem z obchodního rejstříku, ztratila po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení. Společnost nemá žádného právního nástupce, který by dle § 107 odst. 3 o. s. ř. mohl v řízení pokračovat, a proto předmětné řízení co do zbývajícího požadavku ve výši 3 253 770 Kč, jakož i do požadovaného zákonného úroku z prodlení od 1. prosince 2009 z částky 4 038 510 Kč zastavil.5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.6. O nákladech řízení vzniklých státu pak rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil navrhovateli povinnost zaplatit státu vzniklé náklady řízení v rozsahu 50 % z celkově vynaložených nákladů, které stát zaplatil. Celkem byla vynaložena ze státních prostředků částka 16 711 Kč (znalečné 14 762 Kč + svědečné 1 949 Kč), 50 % specifikovaných nákladů řízení vzniklých státu představuje částka 8 355,50 Kč. Pokud jde o druhou polovinu státem vynaložených nákladů (tj. rovněž částka 8 355,50 Kč), tyto vzniklé náklady řízení nebyly státu přiznány, neboť společnost zanikla bez právního nástupce a neexistujícímu subjektu povinnost uložit nelze.7. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.8. Odvolatel argumentuje tím, že již z logiky věci v případě, že bylo řízení zastaveno z moci úřední pro ztrátu způsobilosti být účastníkem řízení, vyplývá, že navrhovatel nezavinil zastavení řízení, a tedy ho povinnost náhrady nákladů řízení nestíhá. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát nárok na náhradu nákladů řízení proti účastníkům „podle výsledku řízení“. V již pravomocně ukončené části měl navrhovatel úspěch, zbytek nároku byl ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3013/2014-370 (vydaného v dané věci dne 28. dubna 2015 – pozn. odvolacího soudu), uznán ve prospěch navrhovatele a „spornou zůstala pouze výše nároku“ (z obsahu odvolání lze dovodit, že odvolatel míní zbývající část jím uplatněného nároku, která zůstala předmětem daného řízení – pozn. odvolacího soudu).9. Odvolatel zdůrazňuje, že důležitá je ovšem délka řízení, které probíhá čtrnáctým rokem, a během níž společnost vinou svých statutárních orgánů dospěla k úpadku a ke zrušení. Kdyby soudy řízení neprotahovaly a rozhodly v přiměřené lhůtě, mohl být jeho nárok pohodlně uspokojen z majetkové podstaty společnosti. Je tedy v rozporu s principem spravedlivého procesu zatížit odvolatele ještě povinností hradit náklady svědečného a znalečného, když navíc tyto náklady vznikly z úkonů navržených společností.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.11. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.12. Pokud jde o náklady řízení vzniklé státu, odvolací soud předně uvádí, že podle § 141 odst. 2 o. s. ř. mj. náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, platí stát, který pak má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že otázka náhrady nákladů řízení státu není založena na kritériu účelnosti důkazního prostředku, ale pouze na tom, zda v souvislosti s řízením stát platil náklady obstarání a provedení důkazů. Pro závěr, který z účastníků je povinen podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit státu jeho náklady řízení, je rozhodující ve sporném řízení výsledek řízení, jímž se rozumí procesní úspěch účastníků ve věci. V řízení, které bylo zastaveno, hradí náklady řízení státu ten z účastníků, kterému byla podle § 146 odst. 2 o. s. ř. uložena povinnost nahradit náklady druhému účastníkovi. Bylo-li o náhradě nákladů mezi účastníky rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., hradí je oba účastníci.13. V poměrech projednávané věci je třeba při posouzení nákladů řízení vzniklých státu vycházet z toho, že znalecký posudek, jakož i výslech svědka, byl v zájmu všech účastníků řízení, a to již proto, že v tomto řízení se stanoví výše vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti zanikla a společnosti v této souvislosti vznikla povinnost vyplatit mu vypořádací podíl, jehož výše byla mezi účastníky sporná. V dané věci vyvstala potřeba pro stanovení ceny vypořádacího podílu ustanovit revizního znalce, kterého soud prvního stupně jmenoval, a který zadaný revizní znalecký posudek vypracoval. Svědek byl slyšen k otázce účetnictví společnosti, jím učiněného výpočtu vypořádacího podílu na základě pochybností navrhovatele o řádnosti zpracování účetní závěrky ke dni zániku navrhovatele ve společnosti. Je proto na místě, aby se v poměrech projednávané věci na nákladech znalečného a svědečného, které byly vyplaceny státem, podíleli jak navrhovatel, tak společnost, a to oba rovným dílem, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Jelikož však společnost zanikla, lze objektivně náklady řízení vzniklé státu požadovat toliko na navrhovateli.14. Nákladová povinnost navrhovatele vůči státu v rozsahu určeném soudem prvního stupně (50 % z celkových nákladů státem vynaložených) odpovídá výše uvedeným principům, když z obsahu spisu neplynou žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly naplnění předpokladů (podmínek) pro případný postup soudu dle § 138 o. s. ř. (vedoucí k osvobození navrhovatele od soudních poplatků), ostatně navrhovatel sám ani takovéto skutečnosti netvrdí (natož dokládá). Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pakliže navrhovateli uložil zaplatit státu