7 Cmo 288/2024-21 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) nadepsaným usnesením odmítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se navrhovatel domáhá, aby soud zakázal účastnici do doby pravomocného skončení řízení o návrhu- zcizovat nebo zatěžovat veškerý majetek, který mu náleží,- zakáže vykonávat práva a povinnosti související s jeho účastí v jiných osobách, především se účastnit rozhodování valných hromad či jiných nejvyšších orgánů takových osob, hlasovat při jejich rozhodování i přijímat rozhodnutí jediného společníka či akcionáře v působnosti valných hromad či jiných nejvyšších orgánů takových osob,- aby se zavazoval k plnění jakýchkoli dalších povinností, než kterými je již stižen,- aby do svého vlastnictví nabýval další majetek, a to jakýmkoliv způsobem, včetně přijímání darů,- aby vykonával další práva a povinnosti spojené s jeho majetkem, mohla-li by jejich realizace snižovat hodnotu majetku účastníka (výrok I.), rozhodl, že navrhovateli se po právní moci tohoto usnesení vrací jistota ve výši 10 000 Kč z účtu Městského soudu v Praze (výrok II.) a uložil navrhovatel povinnost zaplatit České republice soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok III.).2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatel se návrhem ve věci samé ze dne 22.8.2024 domáhal vyslovení nicotnosti in eventum neplatnosti rozhodnutí jediného společníka obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , vydaného v působnosti valné hromady účastníka dne 18.3.2024, jímž a) změnila obchodní firmu a sídlo žalované, b) z funkce jednatele účastníka odvolala navrhovatele, c) do funkce jednatele účastníka zvolila , tituly před jménem, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , pobytem , adresa, , d) udělila souhlas s převodem podílu ve společnosti účastníka, který společnost , Anonymizováno, vlastnila, ve prospěch nabyvatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Dále soud uvedl, že návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 22.8.2024 se navrhovatel domáhal, aby soud uložil účastníku povinnosti uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Navrhovatel se domáhá nařízení předběžného opatření ve znění ...“zcizovat a zatěžovat veškerý majetek… vykonávat práva a povinnosti související s jeho účastí v jiných osobách….se zavazoval k plnění jakýchkoli dalších povinností, než kterými je již stižen… nabýval další majetek, a to jakýmkoliv způsobem… vykonával další práva a povinnosti.3. Soud dospěl k závěru, že petit takto obecně vymezený navrhovatelem v rozporu s požadavky ust. § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř. postrádá atributy určitosti, srozumitelnosti a vykonatelnosti, neboť výroky, z nichž není zřejmá konkrétní (určitá) povinnost, která má být předmětem povinnosti, jíž by byl účastník povinen se zdržet, nemohou být ani vykonatelné, návrh na nařízení předběžného opatření je v tomto smyslu neurčitý.4. Soud proto podle § 75a odst. 1 o.s.ř. odmítl.5. Zároveň rozhodl o tom, že se složená jistota vrací žalobci po právní moci usnesení.6. O poplatkové povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položky 5 Sazebníku poplatků.7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání.8. Namítal, že s posouzením učiněným soudem prvního stupně nesouhlasí. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, podle kterého „Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti“, „Soud totiž musí vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v § 153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány.“ Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 3106/13, podle kterého „restriktivní postoj při vyhodnocování takového nejasného podání, vedoucí k odepření věcného přezkumu obecného soudu, zakládá porušení základního práva dotčené osoby na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny spočívající v odepření spravedlnosti.“ a na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. II.ÚS 1967/18, podle kterého „Základním předpokladem spravedlivého soudního řízení je totiž okolnost, aby rozhodující soud chybně nevyložil podmínky řízení a požadavky na jejich splnění, jelikož v tomto případě hrozí, že se odmítne věcně zabývat podaným návrhem a navrhovateli znemožní skutečný meritorní přezkum, a odepře mu tak „cestu“ ke spravedlivému výsledku soudního řízení.“. Má za to, že požadavkům zformulovaným dovolacím soudem v návrhu na nařízení předběžného opatření dostál, když v něm výslovně uvedl, jaké konkrétní úkony má předběžné opatření žalované zapovědět. Doplnil, že komentářová literatura (LAVICKÝ, Petr. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, výklad k § 43) zastává obdobné stanovisko jako Ústavní soud, že „neurčitost podání je třeba hodnotit velmi opatrně.“ Navrhl, aby odvolací soud usnesení ve výroku I. změnil tak, že navržené předběžné opatření nařídí, případně, aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Podle § 102 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.11. Podle ustanovení § 75 odst. 2 o.s.ř. návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.12. Podle § 75a odst. 1 o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.13. Podle § 76 odst. 1 o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby- platil výživné v nezbytné míře;- poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;- složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;- nenakládal s určitými věcmi nebo právy;- něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.14. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v § 153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. žalobci neukládá formulovat návrh rozsudečného výroku, ale jen to, aby z žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné pod číslem 57/2003 Sbírky