7 Cmo 59/2024-205 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení podle § 96 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně vzala svoji žalobu zcela zpět a žalovaná se zpětvzetím souhlasila (výrok. I.). Výrokem II. uložil žalobkyni dle § 146 odst. 2 o. s. ř. povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 140 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalované.2. Soud prvního stupně rozhodl na základě toho, že žalobkyně vzala dne 17. 10. 2023 podanou žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas (§ 96 odst. 3 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť v daném případě došlo k zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní, a tedy jejím zaviněním. Neshledal přitom důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř.3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Na výzvu odvolacího soudu toto odvolání odůvodnila tak, že jsou dány důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. Žalobkyně se vždy snažila řešit každý spor s žalovanou mimosoudní cestou. Žalovaná na tyto snahy však bezdůvodně nereagovala. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. změnil tak, že žalované nebude přiznána náhrada nákladů řízení.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Výrok I. usnesení nabyl samostatně právní moci.5. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).6. Dle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.7. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobkyně nezavinila zastavení řízení jen tehdy, jestliže vzala zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalované. Tak tomu však v daném případě nebylo. V daném případě došlo k zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní, a tedy v důsledku jejího procesního zavinění. Chování žalované v jiném soudním řízení vedeném pod sp. zn. 65 Cm 36/2023, kdy se aktivně nebránila žalobě žalobkyně o zrušení její účast v žalované, v důsledku čehož byl vydán soudem rozsudek pro uznání ze dne 4. 7. 2023, č. j. 65 Cm 36/2023 – 48, kterým byla zrušena účast žalobkyně v žalované, není pro posouzení procesního zavinění na zastavení tohoto řízení významný. Protože žalobě bylo v tamějším řízení vyhověno, ztratila žalobkyně aktivní věcnou legitimaci v tomto řízení, v důsledku čehož vzala svou žalobu zpět. Bylo zcela na žalobkyni jako pánu sporu, zda a kdy zahájila řízení o zrušení své účasti v žalované. Tím, že řízení zahájila ještě před pravomocným skončením věci v tomto řízení (v roce 2023), musela si být vědoma toho, že pokud soud žalobě vyhoví, ztratí aktivní věcnou legitimaci v tomto sporu. Na tomto závěru nemůže nic změnit chování žalované v tamějším řízení. Je proto nutné uzavřít, že žalovaná žádným svým jednáním nezavdala příčinu pro zpětvzetí žaloby žalobkyní v této věci.8. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v této věci je proto na místě rozhodnout v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když v dané věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř., pro které nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalované přiznat.9. Zmírňovací (moderační) nákladové pravidlo soudu upravené v ustanovení § 150 o. s. ř. je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci a soud je využije v případech, pokud by důsledná aplikace ustanovení upravujících přiznání náhrady nákladů řízení vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Důvody zvláštního zřetele hodné mohou spočívat jak v poměrech účastníků, tak i v projednávané věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).10. V daném případě odvolací soud neshledal ani důvody spočívající v poměrech účastníků, ani důvody spočívající v projednávané věci. Skutečnost, že žalobkyni byla zrušena účast v žalované, automaticky neznamená její nepříznivou majetkovou situaci. To ostatně ani v řízení netvrdila, a ani to nevyšlo najevo. V řízení nebyla osvobozena od soudních poplatků a zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč. Navíc sama případná i nepříznivá majetková situace žalobkyně jako neúspěšné strany nemůže být jedinou okolností, pro kterou by bylo možné žalované jako úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznat, neboť by v takovém případě postrádala náhradová pravidla (§ 142 o. s. ř.) svého smyslu a mohla by být zcela zrušena. Je přitom třeba poukázat na to, že institut výjimečného nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami (nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 2862/07), ale má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek (nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2006 sp. zn. II. ÚS 237/05).11. S ohledem na výklad uvedený shora v odstavci 7 odvolací soud neshledal ani důvody spočívající v projednávané věci, pro které by nemusel výjimečně náhradu nákladů řízení úspěšné žalované přiznat. Na tom nemůže nic změnit ani rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2022, č. j. 74 Cm 14/2021 – 93, kterým soud prvního stupně původně žalobě zcela vyhověl a který byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 14 Cmo 285/2022 – 157. Důvodem v daném případě není ani to, že se žalobkyně vždy snažila řešit každý spor s žalovanou mimosoudní cestou, ale žalovaná na tyto snahy nereagovala, jak v odvolání namítá žalobkyně.12. Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně právního zastoupení dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za 10 úkonů právní služby po 3 100 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobnímu návrhu ze dne 2. 9. 2021, vyjádření ze dne 22. 9. 2021, jednání před soudem prvního stupně dne 16. 2. 2022, jednání před soudem prvního stupně dne 6. 4. 2022, jednání před soudem prvního stupně dne 13. 5. 2022, odvolání žalované ze dne 1. 7. 2022, vyjádření ze dne 14. 10. 2022, vyjádření ze dne 10. 10. 2023, vyjádření ze dne 27. října 2023, náhradě hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH, celkem tedy 41 140 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Nepochybil-li soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, usnesení soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované žádné