9 Cmo 215/2023-26 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. dubna 2023 č. j. 83 Cm 1049/2021-14 rozhodl takto: „Obchodní korporace , Jméno navrhovatele B, ., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , Adresa navrhovatele A, , se zrušuje a nařizuje se její likvidace“ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem obchodní korporace , Jméno navrhovatele B, ., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , , Jméno navrhovatele A, , narozeného , Datum narození navrhovatele A, , bytem , Adresa navrhovatele A, “ (výrok II.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok III.), a „Navrhovatel je povinen uhradit náklady státu, sestávající se z odměny opatrovníků, ve výši a lhůtě stanovené v samostatném usnesení“ (výrok IV.).2. Soud prvního stupně v rámci svého odůvodnění uvedl následující: „Dne 11. 11. 2021 byl podán návrh na zrušení obchodní korporace (dále též „společnosti“) , Jméno navrhovatele B, ., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Navrhovatel, který je společníkem společnosti, odůvodnil návrh tím, že společnost nezakládá do Sbírky listin listiny zákonem, společníci nejsou schopni domluvit se na převodu podílu navrhovatele, který již nechce podnikat, na druhého společníka, případně na zrušení společnosti, která dlouhodobě nevyvíjí žádnou činnost, neboť druhý společník je zcela nekontaktní. Soud z rejstříkového spisu vedeného k zrušované společnosti zjistil, že společnost nemá statutární orgán. Z toho důvodu ustanovil společnosti opatrovníka podle § 29, odst.2 o.s.ř., a to usnesením ze dne 21.ledna 2022 č.j.83 Cm 1049/2021-7. V podání, doručeném soudu dne 26.11.2022, opatrovník uvedl, že jsou dány důvody pro zrušení společnosti podle § 93, písm.b/ zákona o obchodních korporacích, neboť společnost evidentně nevyvíjí žádnou činnost, což lze dovodit ze stavu Sbírky listin, kam společnost dlouhodobě nezakládá listiny zákonem předvídané. Podle ustanovení § 93 písm. b) zákona o obchodních korporacích soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel. Řízení o zrušení společnosti je řízením nesporným, okruh účastníků je vymezen v ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona o zvláštních řízeních soudních. Účastníkem řízení je navrhovatel, zrušovaná společnost a od okamžiku vydání rozhodnutí o jmenování soudem také likvidátor. Za stavu, kdy navrhovatel, který je společníkem účastníka 1, navrhuje zrušení společnosti s tím, že společnost je dlouhodobě nefunkční, a pro pasivitu druhého společníka nelze předpokládat, že společnost činnost obnoví poté, co druhý společník odkoupí jeho podíl, a opatrovník účastníka 1 souhlasí se zrušením společnosti, neboť krom toho, že společnost nevykazuje činnost, nemá rovněž statutární orgán, a to od roku 2021, dospěl soud k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky § 93, písm. b) zákona o obchodních korporacích pro zrušení společnosti a její likvidaci. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, a návrhu vyhověl. Soud vycházel pouze ze skutečností známých z úřední činnosti a z tvrzení navrhovatele, když účastníkovi 2 byl ustanoven opatrovník usnesením ze dne 14.únota 2023 č.j.83 Cm 1049/2021-12 podle § 29, odst.3 o.s.ř. z důvodu, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, a opatrovník se po výzvě soudu k návrhu nevyjádřil. Podle ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozhodujeli o zrušení právnické osoby soud, aniž byl jmenován likvidátor příslušným orgánem právnické osoby, jmenuje likvidátora soud. Dle odst. 3 téhož paragrafu nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. V daném případě společnost nemá statutární orgán, navrhovatel však je společníkem předmětné společnosti, lze tedy předvídat, že skýtá záruku řádného a včasného provedení likvidace, proto jej soud jmenoval likvidátorem zrušené společnosti, a to podle § 191, odst.3 občanského zákoníku, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Výrok IIII.o náhradě nákladů vychází ze skutečnosti, že se jedná o nesporné návrhové řízení, jehož náklady nese každý účastník ze svého (§ 23 zákona č. 292/2013 Sb.) O nákladech státu rozhodl soud podle ustanovení § 148 o.s.ř., za stavu, kdy doposud není pravomocně rozhodnuto o odměně opatrovníka, rozhodl soud pouze o základu nároku s tím, že konkrétní výše a lhůta bude stanovena v samostatném usnesení.“3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání, a to výslovně do výroků II. a IV. Odvolatel uvedl, že nesouhlasí s tím, že by měl vykonávat funkci likvidátora účastníka č. 1). Ve svém návrhu na zahájení řízení navrhl, aby soud jmenoval likvidátorem odborníka, za nějž sám sebe nepovažuje, pročež odmítá funkci likvidátora přijmout. Dále poukázal na svůj věk a nedobrý zdravotní stav a nedostatek odborných zkušeností. Poukázal i na to, že nedisponuje žádnými listinami společnosti s ručením omezeným. Připomenul, že není členem statutárního orgánu předmětné společnosti s ručením omezeným, když ta nyní žádný statutární orgán nemá. Odkázal na § 191 odst. 3 o. z. s tím, že jen člen statutárního orgánu nemůže z funkce likvidátora odstoupit, přičemž ten je jmenován do funkce jen nebyl-li podán jiný návrh, jak tomu bylo v daném případě. Navrhovatel svým návrhem dal najevo pravý opak toho, co vydedukoval soud prvního stupně, jenž navíc k otázce vhodnosti navrhovatele coby likvidátora neprováděl žádné dokazování. Odvolatel poukázal i na ust. § 191 odst. 4 o. z. Navrhl usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnit a likvidátorem jmenovat některou z osob uvedených v seznamu insolvenčních správců, dále pak ve výroku IV. uložit povinnost hradit náklady státu účastníka č. 1).4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 191 odst. 3 o. z. „nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle § 191 odst.1 nebo 2 o. z. likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu.“ Jak vyplývá ze zápisu v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky číslo 55 039, předmětná společnost s ručením omezeným nemá zapsanou ke dni rozhodování odvolacího soudu žádnou osobu ve funkci jednatele. To ostatně bylo známo i soudu prvního stupně, pročež společnosti ustanovil opatrovníka. Z ust. § 191 odst. 3 o. z. ve spojení s § 191 odst. 4 o. z. a § 191 odst. 1 a 2 o. z. je zřejmé, že bez souhlasu dotčené osoby lze likvidátorem jmenovat jen člena statutárního orgánu zrušené společnosti, případně dle soudní judikatury Nejvyššího soudu insolvenčního správce viz níže. Právní teorie ovšem tento závěr většinově nesdílí viz Lavický a spol.: Občanský zákoník I. Komentář. 1.vydání 2014 str. 984 - 987. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2020 sp. zn. 27 Cdo 2916/2018: „Jmenování likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců přichází do úvahy (jako poslední z možností) až tehdy, nemůže-li soud jmenovat likvidátorem žádného člena statutárního orgánu právnické osoby (srov. § 191 odst. 4 o. z.). Osobu zapsanou do seznamu insolvenčních správců soud (za podmínky stanovené v § 191 odst. 4 o. z.) jmenuje likvidátorem, aniž by bylo nutné, aby s tím tato osoba vyslovila ad hoc souhlas. Likvidátor jmenovaný z řad insolvenčních správců nemůže z funkce likvidátora odstoupit, může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. Při výběru osoby likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z. je soud povinen přihlížet k okolnostem konkrétní věci, mimo jiné i ke vzdálenosti sídla insolvenčního správce a sídla zrušené společnosti, předpokládané náročnosti likvidace, vytíženosti insolvenčního správce apod.“ Pro daný případ to tedy znamenalo, že likvidátorem nebylo bez jeho souhlasu možné jmenovat „pouhého“ společníka, přičemž soud si v daném případě jeho souhlas nevyžádal, když z návrhu tento souhlas v žádném případě nevyplýval. Jmenoval-li jej přesto likvidátorem, pak tak učinil předčasně resp. bez potřebného zjišťování rozhodných skutečností a tedy chybně. Odvolateli je tudíž nutno dát plně za pravdu, v rámci jeho odvolání bylo potvrzeno, že nesouhlasí se jmenováním své osoby likvidátorem zrušené společnosti.6. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů podle § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a IV. spolu s výrokem II., jenž je od zrušovaných výroků neoddělitelný, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm se soud prvního stupně bude řídit názorem odv