9 Cmo 242/2023-50 — Vrchní soud v Praze

Navrhovatel se svým návrhem doručeným soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) dne 24. 3. 2023 domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 21. 12. 2022, jímž shromáždění odvolalo z funkce předsedy společenství , Jméno navrhovatele, a „schválilo do funkce“ předsedy společenství pana , Anonymizováno, s odůvodněním, že svolat shromáždění mohou vlastníci jednotek podle čl. 7 odst. 6 stanov účastníka pouze v případě, kdy shromáždění nesvolá statutární orgán z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než čtvrtinu hlasů, nejméně však dvou z nich, podle čl. 7 odst. 5 stanov účastníka. Navrhovateli jakožto statutárnímu orgánu však svolavatelé žádný podnět nedoručili. Shromáždění tak bylo svoláno k tomu neoprávněnými osobami a rozhodnutí na něm přijatá jsou proto neplatná.Účastník ve svém vyjádření k návrhu ze dne 15. 5. 2023 uvedl, že nárok uplatněný v návrhu neuznává ani z části a má za to, že je věcně nedůvodný a z tohoto důvodu i neoprávněný. Kromě toho namítl i to, že navrhovatel netvrdil a neprokázal svoji aktivní věcnou legitimaci podle § 1209 odst. 1 o. z. a ani není postaveno najisto, zda návrh byl podán včas, tj. v 3 měsíční prekluzivní lhůtě. Navrhl zamítnutí návrhu.Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 21. 12. 2020: a) Shromáždění s účinností ke dni přijetí usnesení odvolává pana , Jméno navrhovatele, , nar. , Datum narození navrhovatele, , z funkce předsedy Společenství, a b) Shromáždění schvaluje do funkce předsedy Společenství pana , Anonymizováno, , se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.“ (výrok II.).Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) citoval zákonná ustanovení- konkrétně § 1209 odst.1, § 1221 odst. 1, § 258, § 260 odst. 1 a 2 o.z. s tím, že z novelizovaného znění ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se – stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy – domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak – na rozdíl od dřívější právní úpravy – může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 o. z. však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 o. z. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití a odkázal na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a dále např. na usnesení ze dne 27. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či z 16. srpna 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Dle soudu prvního stupně je smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3196/2022 ze dne 7. 2. 2023).V dané věci soud shledal důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním. Napadeným rozhodnutím byl odvolán navrhovatel z funkce předsedy společenství a do této funkce schválen pan Petr Pavelek. Dle stanov účastníka je předseda společenství statutárním orgánem účastníka (čl. 9 odst. 1 Stanov). S ohledem na postavení předsedy ve struktuře orgánů společenství a na pravomoci, jež mu zákon svěřuje, je volba předsedy z povahy věci vždy významným rozhodnutím a má zásadní dopad do postavení společenství a jeho členů. Usnesení shromáždění o volbě předsedy společenství je proto vždy důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 1209 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3706/2010 ze dne 25. 1. 2012, jehož závěry se dle náhledu soudu uplatní i za nyní účinné právní úpravy).Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že návrh nebyl podán důvodně. Shromáždění vlastníků účastníka bylo svoláno v souladu se stanovami účastníka. Navrhovatel byl e-mailem ze dne 9. 11. 2022 vyzván podnětem vlastníků jednotek s více než čtvrtinou všech hlasů (53,86 % hlasů) (čl. 7 odst. 5 Stanov) ke svolání shromáždění tak, aby se konalo ve lhůtě 30 dnů. E-mail byl doručován na e-mailovou adresu navrhovatele, ze které již dříve sám navrhovatel komunikoval ohledně záležitostí účastníka. Na podnět o svolání schůze však navrhovatel nereagoval, pročež byla schůze shromáždění svolána vlastníky jednotek s více než čtvrtinou všech hlasů (čl. 7 odst. 6 Stanov) e-mailem ze dne 5. 12. 2022, opět doručovaným taktéž navrhovateli. Termín konání shromáždění pak byl stanoven na den 21. 2. 2022, tedy byla dodržena 15 denní lhůta od zaslání pozvánky pro konání shromáždění (čl. 7 odst. 7 Stanov). Možnost zaslat pozvánku prostřednictvím e-mailu je pak výslovně zakotvena ve stanovách účastníka (čl. 7 odst. 7 Stanov).Podle soudu prvního stupně nebyl navrhovatel přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1209 o. z. Ačkoli z možnosti podat návrh na přezkum rozhodnutí v důležité záležitosti není bez dalšího vyloučen vlastník jednotky, který se hlasování nezúčastnil a s rozhodnutím nesouhlasí, v posuzované věci nebránily navrhovateli žádné závažné skutečnosti v dostavení se a hlasování na uvedeném shromáždění (např. vážné zdravotní či jiné obdobné důvody – viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1423/2009 ze dne 25. 5. 2011). Navrhovatel tvrdil, že důvodem pro nedostavení se na shromáždění, bylo nedoručení pozvánky na toto shromáždění. V řízení však byl prokázán opak, když pozvánka na shromáždění byla zaslána na e-mailovou adresu navrhovatele dne 5. 12. 2022. Při šetření zásady hospodárnosti řízení pak soud upustil od dalšího dokazování stran okamžiku doručení zápisu ze shromáždění, obsahující napadené rozhodnutí shromáždění, tedy od posouzení včasnosti podání návrhu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud návrh jako nedůvodný zamítl.Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitkou bylo, že soud prvního stupně na danou věc aplikoval nesprávné ustanovení zákona. Na návrh na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění se nejméně od novely občanského zákoníku účinné ode dne 1. 7. 2020 vůbec nevztahuje § 1209 o.z., tedy nelze posuzovat důležitost důvodu podle tohoto ustanovení, jak učinil soud. Neplatnost rozhodnutí shromáždění se zásadně řídí toliko § 258-260 občanského zákoníku. Již od počátku občanský zákoník upravoval v § 1209 možnost soudu zastat se přehlasované minority, rozhodne-li sice většina procesně správným způsobem, ale tak, že přijaté rozhodnutí není v souladu se slušným uvážením. Zákonodárce tak dal soudu možnost rozhodovat podle jakési „ekvity“ tak, aby byla práva spoluvlastnické menšiny chráněna tak, že nestačí jejich přijetí procesně správným způsobem (čemuž slouží ochrana podle § 258-260 občanského zákoníku ústící v případnou neplatnost), ale musí navíc splňovat kritérium, že jde o uspořádání práv a povinností podle slušného uvážení. Obdobné „ekvitní“ právo soudu zákonodárce zakotvil rovněž pro podílové spoluvlastnictví v § 1139. Nicméně judikatura Nejvyššího soudu § 1209 interpretovala odlišně, jako lex specialis vůči § 258-260, zákonodárce proto novelou účinnou ode dne 1. 7. 2020 tento stav napravil tím, že výslovně přidal možné způsoby, jak může soud rozhodnout v případě ekvitního rozhodování podle § 1209, přičemž jde výhradně o výrazy „má“ nebo „nemá se uskutečnit“, a zásadně nikoli o vyslovení neplatnosti, a stejně tak do § 1221 výslovně přidal odkazovací normu na úpravu neplatnosti podle § 258 a násl.