9 Cmo 257/2023-63 — Vrchní soud v Praze

1. Podáním ze dne 14. 9. 2023 vzal navrhovatel zpět svůj návrh ze dne 7. 10. 2022, kterým se domáhal zrušení pobočných spolků – účastníka 1) a účastníka 2).2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. září 2023, č. j. 72 Cm 176/2022-49, řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I.). Rozhodl, že navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi 1) náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč s tím, že navrhovatel zpětvzetím návrhu procesně zavinil zastavení řízení, a proto přísluší účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Účastníkovi 2) však žádné náklady řízení nevznikly (výrok II.). Dále rozhodl, že navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok III.). Usnesení neobsahuje s odkazem na § 169 odst. 2 větu druhou o. s. ř. odůvodnění.3. Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) včasné odvolání. Uvádí, že podání zaslaná navrhovatelem neměla znaky žaloby a z ničeho nenaznal, že by bylo zahájeno řízení. Odkazuje pak na rozhodnutí v jiných věcech, ve kterých byly řešeny sporné otázky mezi účastníky. V odvolání nesouhlasí se zastoupením „kolektivních“ členů navrhovatele na schůzi dne 18. 5. 2022 a uvádí, že není respektováno členství některých fyzických osob a pobočných spolků v rámci navrhovatele. Taktéž projevil nesouhlas s usneseními přijatými dne 18. 5. 2022 a s vytvořením nového nejvyššího orgánu navrhovatele a považuje usnesení jednání ze dne 18. 5. 2022 za nicotná. Uvádí, že současný údajný nejvyšší orgán navrhovatele usiluje pouze o neopodstatněnou likvidaci pobočných spolků, aniž by došlo k dobrovolnému odsouhlasení takového postupu. Taktéž účastník 1) považuje zveřejněné stanovy navrhovatele ze dne 17. 8. 2023 za nicotné a platné jsou podle něj pouze stanovy ze dne 19. 12. 2020. Účastník 1) ve svém odvolání obsáhle objasňuje i svoji historii. Požaduje, aby bylo již na jisto postaveno, že je účastník 1) nedílnou a řádně registrovanou součástí navrhovatele. Upozorňuje, že současné spory mezi účastníky přináší zejména starším členům stresové stavy, které mají vliv i na jejich zdravotní problémy. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení, dále aby určil, že účastník 1) je nedílnou součástí navrhovatele, že jsou platné stanovy navrhovatele ze dne 19. 12. 2020, a že žaloba navrhovatele se zamítá.4. Po podání odvolání podal účastník 1) i žádost o osvobození od soudních poplatků.5. Navrhovatel se k podanému odvolání vyjádřil podáním ze dne 23. 10. 2023. Odkázal na aktuální výpis ze spolkového rejstříku, dle něhož je účastník 1) pobočným spolkem navrhovatele. Dále uvedl, že bylo v souladu se zákonnou úpravou a novými stanovami navrhovatele rozhodnuto o zrušení a likvidaci pobočných spolků s tím, že 6 z 8 pobočných spolků je již v likvidaci. Podnět a návrh na zrušení pobočných spolků byl navrhovatelem podán ještě před podáním dílčích návrhů na zápis změn u jednotlivých pobočných spolků. Navrhovatel uvádí i minulé soudní spory a tvrdí, že se nyní snaží dávat do souladu s právními předpisy údaje, které jsou uvedeny ve veřejném rejstříku. Domnívá se, že je bezpředmětné v řízení řešit personální obsazení statutárních orgánů. Pokud má účastník 1) pocit, že by mělo být rozhodováno o právních úkonech navrhovatele, o usneseních jeho prezídia nebo o jeho stanovách, může podat v těchto věcech své vlastní žalobní návrhy. Navíc upozorňuje, že historický vývoj právního nástupnictví u „SVAZARMU“ je předmětem jiného řízení. Odvolání účastníka 1) považuje za zcela nedůvodné a navrhuje, aby odvolací soud podané odvolání v celém rozsahu zamítl a stanovil účastníkovi 1) povinnost uhradit navrhovateli náklady řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání účastníka 1) bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k následujícímu závěru.7. Řízení o zrušení právnické osoby je řízením, které lze zahájit i bez návrhu (srov. např. § 172 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Toto řízení se řídí zákonem č. 293/212 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“ – viz jeho § 85 písm. a/). Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.).8. Podle § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odstavec 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (odstavec 2 věta první). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odstavec 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odstavec 4).9. Podle § 15 z. ř. s., vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu.10. Z uvedených ustanovení plyne, že nesouhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu má právní význam, jen pokud je návrh vzat zpět až po začátku jednání. Ústavní soud pak ve svém nálezu ze dne 15. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 118/97, upřesnil, že pojem začátek jednání je třeba vykládat jako okamžik vymezený v § 118 odst. 1 o. s. ř., podle něhož „po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele), aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah“.11. Jinak řečeno, před prvním jednáním (dle § 118 odst. 1 o. s. ř.) nemůže žádný z ostatních účastníků úspěšně uplatnit nesouhlas se zpětvzetím návrhu a navrhovatel může svůj návrh vzít bez omezení zpět. Jednání v projednávané věci dosud nařízeno nebylo.12. Účastníci řízení netvrdili žádný důvod, pro který by měl soud zrušit účastníky 1) a 2) z úřední povinnosti. Spory mezi vedením navrhovatele a vedením účastníků jako jeho pobočných spolků takovým důvodem nejsou, navíc by měly být řešeny především uvnitř navrhovatele jako spolku v souladu se zákonem a jeho stanovami. Stejně tak je především na navrhovateli jako na hlavním spolku, aby uvedeným způsobem vyřešil tvrzenou neoprávněnost zápisu předsedy účastníka 1) a sídla účastníka 2). Podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu tedy dány nejsou.13. Odvolání účastníka 1) proti výroku I o zastavení řízení proto důvodné není. Odvolací soud proto napadené usnesení ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníkem 1) podle § 219 cit. zákona jako věcně správné potvrdil. Účastník 2) ani navrhovatel se proti napadenému usnesení neodvolali, a proto vůči účastníkovi 2) nabylo napadené usnesení samostatně právní moci.14. K žádosti účastníka 1) o osvobození od soudních poplatků odvolací soud konstatuje, že jelikož dle položky 22 bodu 14 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, není za odvolání účastníka 1) vybírán poplatek, nebylo za daného stavu řízení třeba o dané žádosti rozhodnout.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. Jedná-li se v projednávané věci o řízení, které lze zahájit i bez návrhu, nemá žádný z účastníků zásadně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okolnosti případu, které by v projednávané věci odůvodnily výjimku, odvolací soud neshledal.